"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Dvanáctá kapitola 2/2

4. července 2014 v 2:00 | Violett |  Noční škola
Tak po dlouhé době Noční škola. Popravdě jsem ráda, že jsem opět psala tuto povídku. Cítím se u ní, tak uvolněná a snad vám nebude vadit, že tato povídka bude možná i delší :D A hlavně v další kapitolce se můžete těšit na velmi krásný zvrat... dál prozrazovat nebudu, protože kamarádka vám nechce zkazit překvápko (pro ní by to bylo překvápko).
Více v celém článku

Utřela jsem si slzy a stoupla si ve výtahu tak, aby neviděl na desku s patry. Zmáčknula jsem poslední patro a ještě stále brečela. "Děkuji vám." Popotáhla jsem. Grey mi podal kapesník a já se do něj vysmrkala s takovým přehnáním, že mi nejspíš začala z nosu téct krev.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se s opovržením v hlase a já přikývla. Nesnáším ho. "Jak se daří v dětském domově?" Změnil téma a já ho málem zpražila pohledem. Nemusel mi připomínat, že jsem klidně před dvěma lety mohla odtamtud odejít, ale já nešla. Neměla jsem prachy.
"Skvěle." Žertovala jsem. Stále jsem nechápala, jak mohl jít se mnou. S cinknutím se otevřely dveře a já se usmála, když jsem spatřila Gabea, jak sedí v kožené židli. V ruce měl nůž a jen tak si s ním pohrával.
"Co to má znamenat?" Zeptal se Grey vystrašeně a já se na něj nevině podívala.
"Odplata, kamaráde." Postrčila jsem ho z výtahu. Gabe vstal a už se k nám blížil. "Tady ho máš," řekla jsem lhostejně a opřela se o zeď.
"Co tím myslíš, tady ho máš? Tys ho tu dovedla, tak ty to tu dokončíš."Naštvaně na mě křičel Gabe přes celou místnost. Věděla jsem, že doufá, že se zhroutím. Chyba.
"Nemůžeš skousnout, že si mi volnej a kurva dokončit to tu?" Sykla jsem naštvaně a zadívala se Gabeovy do očí. Sršeli z nich blesky.
Strčila jsem Greye k sedačce a podívala se na něj. Pozoroval mě zděšeným pohledem a já se chtěla začít smát. Na Gabea jsem se ani nepodívala a jen se věnovala mé hlavní oběti.
"Takže Greyi, co víte o povstání, které se chystá příští měsíc?" Zeptala jsem se, co nejmileji.
"Nemám tušení, o čem to mluvíte," řekl roztřeseným hlasem.
"Nehrajte si se mnou," přimhouřila jsem oči a naklonila se k němu. "Máte na výběr dvě možnosti, bud mi řeknete, co o povstání víte, nebo skončíte se zlomeným vazem. Vyberte si?" Zašeptala jsem mu do ucha a poplácala ho po líci. Čekala jsem na odpověď, ale ta co přišla, mě překvapila.
"Radši umřu, než ti něco říct mrcho," odpověděl a plivnul mi do tváře a v té chvíli jsem věděla, že to je jeho konec.
Chytla jsem ho pod krk a vytrhla Gabeovy nůž z ruky. "Nemám náladu na takové chlapy, jako jsi ty." Mrkla jsem na Gabea a sykla: "Hlídej dveře."
Nic neřekl, jen šel k výtahu. Musel se náramně bavit.
"Tak a ted jsme sami," pokračovala jsem a přitlačila mu prst na hrtan. Nožem jsem mu pomalu přejela po hrudi a snažím se být, co nejvíc hrozivá. "V jednom jste se mi líbil nejvíc, pane Greyi. Vy i vaše agentura se plete do věcí, do kterých nemáte." Plivla jsem mu do tváře a nůž přimáčkla k hrudi.
"Melanie, umři v pekle," zašeptal z posledních sil Grey a já se rozesmála.
"Do pekla jsem už propadla a věřte mi, umřít se tam nedá." Přitlačila jsem na nůž a pozorovala krev, která z rány vytékávala, jako voda z řeky. Grey vykřikl a já se dál usmívám. Snažila jsem se o co největší řez, abych se dostala k jeho žebrům. Chtěla jsem mu je vytrhnout z těla.
Dala jsem mu poslední šanci a pustila ho. "Ted už budete mluvit?" Měl celou krvavou košili a pobledl v tváři.
"Ty bys mě nikdy nedokázala zabít, Melanie," přesvědčoval mě tichým hlasem a já se na něj zaskočeně podívala.
Povzdechla jsem si. "Myslíte? Tak to mě moc podceňujete," řekla jsem, co nejpevnějším hlasem a přistoupila k němu. Sotva dýchal a já věděla, že nám nic neřekne. Tak byla na řadě poslední věc. "Stává se moc věcí a vy si pamatujte, že toto není jen náhoda," zašeptala jsem a pak jsem mu nožem vrazila na místo, kde má srdce a pořádně zatlačila.
Nebylo mi ho líto, protože jsem ještě nebyla hotová. Zaslechla jsem sípavý nádech, ale žádný křik. Nevydal žádný zvuk. Nic. Dívala jsem se mu do očí, když ztrácely jas. Dívala jsem se mu do nich i potom, co byl mrtvý. Chytla jsem ho za hlavu a jedním pohybem mu zlomila vaz.
"Melanie?" Ozval se hlas za mnou a já se jen pootočila. Za mnou stál Gabe a netvářil se zrovna šťastně. Otřela jsem si tvář od krve a vrátila svůj pohled zpět na muže, který ležel zavražděný na kožené židli. Byl zabit mnou a bylo mi to jedno.
"Všechny jeho složky jsou v počítači a heslo má schované pod stolem," zašeptala jsem opatrně a obešla Gabea.
"Počkej," chytil mě za ruku a já k němu zvedla pohled. Gabe se na mě ušklíbl a kdyby byla jiná situace, tak by mi spadli kalhotky, díky jeho úsměvu. Ted, ale ne.
"Co?"
"Proč si to udělala?" Zeptal se a já zvedla jedno obočí. "Nemusela si to dělat."
"Tys mě špehoval?" Odstoupila jsem od něj a ukázala mu své ruce, které byli pošpiněné krví, která nepatřila mně. "Co by se změnilo, kdybych ho ted nezabila? Přiznávám, neměla jsem to dělat, ale nelituji toho." Otočila jsem se k výtahu a zavolala si ho jedním zmáčknutím knoflíku. "Gabe, nejsem jako ty. Já si nehraju." Osočila jsem se na něj a pak si povzdechla. "Tehdy v tom autě," rozesmála jsem se.
"Co v tom autě?" Zazněl mi u ucha chladný tón jeho hlasu a mě proběhl mráz po zádech.
"Tehdy v tom autě, jsem věděla, že budu zabíjet. Nebylo by to prvně. A jak minule, tak i dnes jsem si to užívala."
Výtah se s cinknutím otevřel a já vešla. Gabea jsem nechala za sebou. Nemohla jsem se na něj ted podívat. Ne, když se mi začíná třást tělo.
Než se zavřely dveře, zadívala jsem se Gabeovy do očí. Měl je plné touhy, chladu, údivu. A pak jsem se zhroutila na zem.

Probudila jsem se v posteli. Nemohla jsem otevřít oči. Pálilo mě v hrudi a bolest mi stoupala do hlavy. Snažila jsem se pohnout, ale někdo mě chytil za ruku a stiskl.
"Nehýbej se." Hlas patřil Rayovi.
"Nemohu otevřít oči," zašeptala jsem zděšeně.
"A chceš je vůbec otevřít?" Zaslechla jsem posměšný tón Amandy a já se rozesmála, až mě zabolelo v uších. A pak jsem otevřela oči.
Ležela jsem u sebe v pokoji. Nade mnou stál Ray a Amanda a objímali se. Oba byli bledí. "Proč se tváříte, jako bych umřela?" Pokusila jsem se o vtip, ale nejspíš jsem ho pochopila jediná. Oba dva se hned zachmuřili. "Co se stalo?" Pokračuji a snažím se posadit. "Poslední, co si pamatuji je, jak jsem zabila Greye a rozhovor s Gabem."
"Zhroutila ses," zašeptala Amanda.
"To není možné," zavrtěla jsem hlavou.
"Ale je. Kdyby tam nebyl Gabe, tak bys v tom výtahu zůstala do rána." Ozval se Ray a já přimhouřila oči.
"Nic mi není. To bude určitě nedostatkem spánku." Chytnu se za hlavu a zavřu na chvíli oči. "Nic mi není," opakuji.
"Eliza, Owen a Mercedes, mají o tebe strach."
"Skvělý." Vstala jsem rychle z postele a snažila se zahnat bolest. Musela jsem se převléct a jít se projít. Bylo toho na mě moc.
"Máš jít hned za Gabem, až se probudíš," řekla neurčitým hlasem Amanda a já po ní mrkla koutkem oka. Tvářila se velmi zaujatě a krčila ret v tom divném úhlu, co uměla jen ona.
"Proč?"
"Jak to máme vědět."
"Tak já tam jdu."
Hlava mě bolela a z jednoho šuplíku Owena jsem vyhrabala flašku s vodkou. Rychle jsem si lokla a zamířila ke dveřím.
"Jsi určitě v pořádku?" Ozval se nejistě Ray.
"Jo," řekla jsem, ale nevěřila tomu.

Stála jsem u pokoje Gabea a uvažovala, jestli zaklepu. Dívala jsem se na stejné dveře už po čtvrté, co jsem si obešla celou školu a stále jsem nedokázala zaklepat.
Zamrkala jsem a hodlala si dát facku. Tak vzhůru do toho.
Otevřela jsem dveře a řekla: "Gabe, co jsi chtěl?"
Nikdo se, ale neozval. Slyšela jsem jen téct sprchu, tak jsem vešla dál. Postel byla celá zpřeházená, jako celý pokoj. Vypadalo to tu po velké párty, nebo se rozhodl uklízet. Sedla jsem si do jeho postele a pocítila jeho vůni a pak vešel. Na sobě měl jen ručník a po jeho svalech kapali kapky z jeho vlasů.
"Co si teda chtěl?" Zeptala jsem se a odvrátila pohled. Zaslechla jsem jen uchechtnutí.
Postavila jsem se a stoupla si ke stěně a opřela se o ni hlavou. Stále mi v ní tepalo. Zavřela jsem jen na chvíli oči.
Po chvíli ke mně přišla Gabeova vůně. Musel stát moc blízko, ale já nehodlala otevřít oči. Po tom zhroucení jsem se cítila křehká a věděla jsem, že to napravím zítra, do té doby jsem musela vystačit a hlavně přežít. Stále se mi třásly kolena. Věděla jsem, že se na mě nedostatek spánku ukáže. A pak přišla druhá vlna.
Ucítila jsem na svém těle ruce a tak jsem otevřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 4. července 2014 v 17:12 | Reagovat

skvělá kapitola :-)
Už se nemůžu dočkat další :-)

2 Abigail Abigail | Web | 4. července 2014 v 23:06 | Reagovat

Úžasné =)
těším se na další =)

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 5. července 2014 v 0:36 | Reagovat

Ouuuuuuuu... :O :33
Úžasné, mega suprové :-) :3
Těším se na další :-) :-D

4 Callia Callia | 5. července 2014 v 10:49 | Reagovat

:OOOO Úžasná kapitola! Moc se těším na další! :3

5 Lukáš Lukáš | Web | 5. července 2014 v 12:23 | Reagovat

[1]: že ? Taky si myslím. Čte se to jedním dechem samo

6 bara bara | 5. července 2014 v 12:28 | Reagovat

super tesim se na dalsi

7 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 5. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Violett, to se ti opravdu povedlo.. Těším se moc na další:)

8 Kačíí Kačíí | Web | 5. července 2014 v 13:18 | Reagovat

Jak moc mi tahle povídka chyběla... ♥♥ Úžasně napsané a já se moc a moc těším na další díl :3 :3 :)

9 Violett Violett | 5. července 2014 v 15:15 | Reagovat

Moc krát všem děkuji. Jsem ráda, že se vám to líbí, protože mám pocit, že toto je první má pořádně propracovaná povídka. A slibuji, že brzy tu bude další kapitolka...

10 Smilee Smilee | Web | 6. července 2014 v 16:31 | Reagovat

Woohou! Do téhle povídky jsem se totálně zamilovala a za den dokázala přečíst všechny kapitoly :333 Moc moc se těším na další díl :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama