"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Ledová katastrofa || 2.kapitola

1. července 2014 v 22:26 | Violett |  Ledová katastrofa
Nějak jsem dostala dneska odpoledne chut na psaní a tak to skončilo u této povídky. Ještě se ale rozhoduji jestli půjdu psát dál tuto povídku, nebo se vrhnu na jinou a nebo jako poslední možnost, že půjdu hrát The Sims 3. Mimochodem, zapomněla jsem všem popřát Krásné prázdniny a doufám, že si je tak užijete, jako já za dva týdny na pouti. Mimochodem, mám menší prozbu, možná to bude znít trochu divně, ale mohli by jste mi do komentářu napsat co si myslíte o této kapitolce, protože tato kapitola je první, co jsem napsala po delší odmlce ze psaní.
A ještě jsem na něco zapomněla. Rozhodla jsem si změnit přezdívku, ještě nevím na jakou, ale bratr mi jí nějak zkazil či znechutil. Určitě někdo zná seriál Violetta. No tak brácha si kvůli toho ze mně dělá srandu a já nesnáším, když má nademnou moc, takže až mě napadne nějaké dobré jméno, tak vám dám vědět.
Více v celém článku

Mé černé otisky prstů na Miiném těle, mě strašili v představách ještě dlouho po té, co jsem byla u nich na večeři a chystala se na párty o dva bloky dál. Nevěděla jsem, co dokážu pouhým dotekem. Věděla jsem jen to, že vždy, když začnou modrat žíly, tak to je špatné. Má chudokrevnost se zhoršovala a já tomu jako blbá věřila.
Dnes slavila jedna spolužačka své šestnácté narozeniny, myslím, že se jmenovala Freya. Díky tomu, že je její otec boháč, tak si mohl dovolit udělat větší párty na její počest.
Stála jsem skoro u jejich domu. Dveře byli pootevřené a linula se zpoza nich hlasitá hudba. Jenže než jsem stihla překročit práh, tak mě vyrušili kluci a mé pocity se automaticky vypnuly a objevila se husí kůže.
"Ale, ale, Ledová královna se objevila na oslavě mé holky?" Ozval se hlas opilého Jacka a má chuť uškrtit ho narůstala. Kdyby ležel někde ve svých kapičkách krve, tak by si o něj ani pes neštěkl.
"Ale, ale. Náš princ pablbů," otočila jsem se a kývla uznale, "sám a osobně," oplatila jsem mu jeho jízlivost a začala ironicky tleskat. Jeho oči se zatřpytily a já nehodlala uhnout pohledem. Nesměla jsem, tím by spatřili mou slabost. Neměla jsem strach, a jak řekli lidi včera, jsem arogantní husa.
"Silver, drahoušku," přiblížil se ke mně Jack a svým dechem mi ničil vůni narůstajícího větru, "řekl ti už někdy někdo, že až moc mluvíš?" Hned jak to dořekl, začal se smát, jako by řekl nějaký náramný vtip a ostatní se k němu přidaly.
"A řekl ti, už někdy někdo, že smrdíš?" Otočila jsem se na patě a vztyčila na něj prostředníčka. Byl mi volnej, jako celý tento svět.
Kopla jsem do dveří, které hned vykonaly reakci a otevřely se. Do vteřiny mě zasáhl hukot hudby. Hledala jsem Freyu, chtěla jsem jí varovat, před Jackem. Věděla jsem, jak si její otec potrpí na tom, aby se do domu nedostal alkohol. Zahlédla jsem jí v druhé místnosti a tak jsem procházela a strkala do lidí, abych se dostala k ní. Už jsem od ní byla tři metry, ale ucítila jsem na svém lokti čísi ruku, která mě tahala zpátky. Chtěla jsem se ohnat, ale dotyčný mi sevřel ruce ve své.
"Uklidni se," zašeptal mi do vlasů známý hlas. Mohla bych hned říct, kdo to je anebo začít křičet po celé místnosti, ale byla jsem v klidu. Jako vždy, když jsem s ním mluvila.
"Olivere," sykla jsem a otočila se k němu. Jeho našedivělé oči se na mě podezřele dívaly, když pouštěl mé ruce. "Co chceš?" Strčila jsem ruce do kapes a sledovala, jak si prohrábl své hnědé vlasy.
"Řekl ti už někdy někdo, že si ledová jako led?" Škádlivě se na mě usmál a já hend poznala, že je tu něco špatně.
"Jaké překvapení," odpověděla jsem chladně a vzdálila se od něj. Rozhlédla jsem se kolem sebe, musela jsem najít Freyu a to hned.
"Někoho hledáš Wintersová?" Zeptal se a díval se mým směrem. Freya už mluvila s Jackem a netvářila se zrovna šťastně.
"Přestaň mi říkat příjmením," ohnala jsem se po něm, ale přitom se dál dívala na ty dva. Začali se hádat. "Je to tvoje vina," procedila jsem mezi zuby a otočila se k němu. "Přeji krásný den." Prošla jsem kolem něj a s třísknutím jsem zavřela dveře a vyšla do tmy. Poslední, co jsme slyšela, než utichla hudba, bylo křupnutí skla a tichá námraza, která se plazila po dřevě.

Nehodlala jsem jít domů. Ne v tomto stavu. Podívala jsem se na své ruce a už tušila, co spatřím. Mé ruce pulzovaly modře a po mém zápěstí se linula černá barva, jako temnota. "Co to se mnou je," šeptala jsem do tmy. Byla jsem vystrašená, ale cítila jsem se překvapivě silná. Věděla jsem, že by mi nikdo nemohl ublížit a hlavně ne otec.
"Hej!" Prozřel tmou smích, když někdo zavolal. Šla jsem dál a ignorovala kroky. Dívala jsem se jen na své ruce, které pokrývali modré žíly a černé tenké čáry. "Hej, Wintersová!"
Až ted jsem se otočila. Tmavá postava se na mě usmívala. Jeho ostrý úsměv bych poznala kdekoliv.
"Olivere." Schovala jsem ruce za záda. "Co chceš?" Zeptala jsem se a chytla se za temeno. Musela jsme zmizet a to rychle. Zaměstnala jsem se tak moc myšlenkami, že jsem si nevšimla, že se Oliver ke mně přibližuje a já pomalu ustupuji. Adrenalin mi vstoupil do krve a v mé hlavě se spustil alarm. Rychle jsem se skrčila, když nade mnou proležel nůž.
"To ti nevyšlo," zašeptal mi do ucha, když mě Oliver rychlým pohybem složil na zem. Klečel ted nade mnou a mě se zadrhl dech. Netušila jsem, jak to tak rychle dokázal.
"Co chceš?" Zeptala jsem se přikrčeným hlasem a rychle jsem ho chytla za zápěstí a strhla do leva.
"Jsi nějaká rychlá, holčičko." Zavrněl a já se málem pozvracela, jak jsem se bouchla do hlavy. Můj pokus ho na chvíli složit nezabral, opět se nade mnou tyčil. V tom jsem si všimla, že se mračí.
"Co tě tak zaujalo, že se tvá krásná tvář mračí?" Zeptala jsem se jízlivě. Byla jsem si jistá, že mi nechce ublížit, což mě děsilo.
"Co to máš na rukou?" Zvedl mou rukou a posvítil na ní svým mobilem. Měla jsem tam černé čáry, které se táhly po mém předloktí, až k ramenu. Vypadalo to, jako tetování, což nemohlo být možné.
"J-áá nevím," zadrhl se mi hlas. Podívala jsem se Oliverovi do očí. Mé ruce ho fascinovali. Rukou mi vyhrnul rukáv až k ramenu.
"Sundej si to tričko," přikázal mi ostře a slezl ze mě.
"Si děláš srandu."
"Myslíš si, že ted vtipkuji?" Chytil mě pod krkem a přitiskl mě k rohu domu. "Dělej, nebo to udělám sám."
Věřila jsem mu. Udělal by to, kdyby chtěl. "Kdybychom byli v jiné situaci, tak bych souhlasila," vtipkovala jsem, ale nehodlala se svlíkat před někým a natož před ním. Nepotřebovala jsem, aby kdokoliv viděl mou jizvu kousek od ramene.
Oliver se rozesmál, ale tím stylem, že mi přejel mráz po zádech. Jeho smích nebyl vůbec šťastný. "Jak chceš," pustil mě. Slyšela jsem, jak zhluboka vydechuje. Pak jsem, ale ucítila studenou ruku na boku a sykla jsem. "Varoval jsem tě," zasmál se a vyhrnul mi triko, až mi ho málem sundal. Byl tak ledový. Divila jsem se, že jsem si toho, až doteďka nevšimla. Snažila jsem se nějak vykroutit, silou mě ale otočil a já věděla, že zítra budu mít na rameni otisk jeho prstů. Cítila jsem, jak Oliver pozoruje černé tenké čáry, až se zastavil pohledem na mé jizvě. Dotkl se jí a já málem na něj zakřičela. "Co se ti stalo, Silver?" Zeptal se, se zájmem v hlase.
"Proč bych ti to měla říkat."
Otočil si mě k sobě a jeho tvář byla pár centimetrů od mé. Z pusy mu vycházel chladný dým, i když bylo teplo. "Mám tě přinutit?" Přiblížil se o kousek ke mně.
"Jdi ode mě," zvedla jsem povýšeně hlavu a nehodlala se vzdát, i když jsem měla triko vyhrnuté až k rameni.
"Proč bych tě měl poslouchat?" Zeptal se ostře a šlo vidět, že si tuto chvíli náramně užívá. Musel vědět, jak reaguji na jeho tělo. Nenáviděla jsem ho za to.
"Jestli jde o tu jizvu," rukou jsem se dotkla jeho hrudi a zatlačila, až něco procedil mezi zuby, čemuž jsem nerozuměla. "Udělala mi jí matka nožem, než umřela."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | 3. července 2014 v 10:33 | Reagovat

:OOOOOOOO Počkat... Jo.. ne.. cože?! :D Moje pocity z této kapitoly. :D Ten konec.. jako vážně? Takový konec? To se dělá? :D I když já mám co říkat, se svými konci.. Ale to je jedno. Byla to skvělá kapitola a já se moc těším na další! :D

2 Violett Violett | Web | 3. července 2014 v 12:51 | Reagovat

[1]: Když jsem si přečetla tvůj komentář, tak jsem se začala smát. Ano jsem strašná, to mi říká spousta lidí. A ohledně toho konce... v další kapitole to nebude vysvětleno, ale měli byste vidět od Silver pravou tvář a né tu ustrašenou holku. :-P

3 Anůše Anůše | Web | 3. července 2014 v 20:42 | Reagovat

no cože, to je tak skvělý, ale ten konec mě taky překvapil :D jinak jen tak dál, ať už je další kapitola, hrozně mě to baví!!!! :)

4 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 4. července 2014 v 9:52 | Reagovat

Dělááááááááááááááááááš si.. ten konec:O Vážně? Chci další!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama