"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Jedenáctá kapitola 3/3

9. května 2014 v 20:08 | Violett |  Noční škola
Ahojte. Nevím proč, ale dneska mám až moc dobrou náladu, takže jsem napsala kapitolku tohoto. Za chvíli se vrhnu možná do Porcelánové princezny a pak bych snad mohla jít na nějakou dávnou povídku. Kdo ví. Jinak doufám, že si tuto kappitolku užijete tak moc jako já a hlavně ten konec. Myslím si, že většina z vás na něj čeká už nějakou tu chvíli.
Více v celém článku


Zůstala jsem stát čelem k rozbitému zrcadlu. Z ruky mi proudila krev a mým tělem projížděla bolest. Ruka se mi třásla a já se jen usmívala. Usmívala jsem se a nevědomky zadržovala dech. Z hluboka jsem se nadechla a lhostejně se otočila k Owenovi. Díval se na mě a v jeho tváři se mísily pocity překvapení a zděšení, možná i zhnusení.
"Stačí ti to?" Zeptala jsem se naštvaně. Cítila jsem, jak mi po kloubech tečou pramínky krve. Teplo se mi hrnulo do celého těla.
Owen zavrtěl hlavou. "Ty nejsi normální," opáčil a hodil na mě škleb, typu Blázne.
Otočila jsem se zpátky ke stěně a dívala se na hnědý plast, na kterém bývalo sklo.
Ušklíbla jsem se. Vzala tašku a šla pryč.
Ani jednou jsem se neohlédla.

Rozhlížela jsem se kolem sebe. Bylo nás tu celkem pět, když nepočítám Andrewa, který celou tuto misi měl na starosti. Dvě holky a tři kluci. Tašky byli hozené na hromadě u auta a já si ve stínech ovazovala ruku obvazem. Velmi moudré rozhodnutí.
Jediná další holka tu byla Emily. Dost se kamarádila s Kate, jak jsem slyšela. Byla to veselá sedmnáctiletá dívka s vybraným vkusem. Měla modrofialovočerné vlasy a nosila stále košile. Vím to od Elizi.
"Co se stalo, umlátila si gorilu?"
Otočila jsem se za hlasem. Vedle mě se opíral Ray ve svém černém tričku Nirvana. Měla jsem úplně to samé na sobě. "Tak samozřejmě," řekla jsem otráveně a svůj pohled zamířila zpátky na jedno z aut. Mělo stříbrnou barvu.
"Zníš otráveně," opáčil mile a sesunul se na zem. Opřel se zády o šedou zeď.
Opírala jsem se o zeď a pak se k němu přidala.
"Proč tě to zajímá?" Nikdy se nikdo o mě nezajímal. Nikdo. Přitáhla jsem si kolena k sobě a opřela se o ně bradou. Dívala jsem se na Gabea, který zrovna mluvil s Emily. Pokud se tomu dalo říkat mluvení. Hádaly se.
"Zajímá mě to, protože tě mám rád," naznačil mi.
Otočila jsem se k Rayovi a zavrtěla hlavou. "Nikdo mě nemá rád a ty s tím nemusíš začínat," zavrčela jsem otráveně. Ray se na mě díval z lítostí a já věděla, že jsem měla radši držet pusu. Poslední co potřebuji, je lítost. "Jen neříkej, že mě lituješ, jinak se rozbrečím," řekla jsem sarkasticky, ale usmála jsem se.
"Já tě nelituji. Jen mi přijdeš v pohodě. Všichni o tobě mluví, jaká si…" Odmlčel se.
"Jen to řekni." Narovnala jsem nohy a opřela se hlavou o jeho rameno. "Jsem děvka, mrcha, negramotní, blbá, zákeřná. Mohu pokračovat." Zvedla jsem k němu oči. Usmíval si.
Šťouchl do mě loktem. "Ale," namítl a začal mě lechtat. Nejprve jsem se snažila nesmát, ale pak jsem vypukla v příšerný smích. Jenže, potom se podíval Ray na Gabea. "A z Gabea si nic nedělej. Je to sukničkář, který vždy dostal to, co chce." Chytil mě za rameno, ale díval se stále na něho. Opíral se zrovna o auto a pozoroval nás. Musel se už dohádat s Emily. Díval se na nás těmi zelenýma očima. Mračil se. Když se naše pohledy setkaly, uhnul pohledem první. "Proč se hádal s tou holkou?" Zeptala jsem se potichu.
"Je to jeho poslední bejvalka." Pokrčil rameny. "Ti dva se hádají furt."
Přikývla jsem. Chápala jsem to. S Nathanielem se stále hádám.
"Jenže," namítl Ray. "Změnil se. Už se skoro nerve. Poslední rvačku měl s Owenem a Chrisem…"
Pomalu jsem se zvedla, když na nás Andrew zamával. "Proč?" Pomohla jsem Rayovi vstát.
Pokrčil rameny. "To ví, jen oni tři," pousmál se a skrčil se. "Nasedni."
"To nemyslíš vážně." Uchechtla jsem se, ale i tak jsem se ho chytla kolem krku a nasedla na jeho záda. "Výš o tom, že si první kluk, který je jen můj kamarád?"
"A tak to i zůstane," řekl přísně. "Bez Amandy, bych tu nebyl."
"Jojo." Dál jsem se ho neptala na nic.
Ray běžel kolem auta asi dvakrát a pak mě položil pomalu na zem. Usmívala jsem se upřímně po dlouhé době a poprvé jsem si myslela, že by mě tato škola mohla změnit a snad bych se i vrátila do normální školy, ale pak mi něco došlo. Jsem psychopat a patřím tady.
"Hej, studenti!" Zakřičel Andrew a my se k němu otočili. Byl rudý, jako rajče a jeho blond vlasy byli čerstvě ostříhané. Jsem ráda, že ho mám jen na hodinu boje neboli tělocvik.
"Jeden z vás se do auta nevejde." Podíval se na nás všechny a pohledem se zastavil u mě. Nejspíš si vzpomněl, jak jsem ho posledně praštila pěstí do břicha. "Melanie." Usmál se, což nepřinese nic dobrého. "Drahoušku, pojedeš s Gabem v druhém autě." Jak jsem říkala. "Vyhovuje ti to?"
Střelila jsem pohled po Gabeovy. Opíral se o druhé auto a jeho lhostejnost byla příšerná. "Naprosto s tím souhlasím, ale když bude bez prstů, tak jsem vás varovala." Usmála jsem se na něj slaďoučce a nahodila ten nevinný pohled. Andrew se na mě a na Gabea díval přimhouřenýma očima. Po chvíli se odvrátil a nasedl do auta. Ray mi poplácal po zádech a věnoval mi lehký pohlavek. "Za co to bylo!?" osočila jsem se. Ray se jen ušklíbl a nasedl.
Po pár minutách jsem u silnice zůstala jen já, Gabe a černé auto. Zamířila jsem k němu. Otevřela přední dveře a sedla si. Když si představím, že jsme se málem líbali a ted tu jsem s ním sama. Byla jsem sebou zhnusená.
Zavřela jsem oči.
"Tak jedeme?" Pootevřela jsem jedno oko. Gabe nastartoval. Usmíval se přitom. "Jsi nechutný." Naštvaně jsem se od něj odvrátila.
"Co jsem ti zas provedl?" Naštvaně na mě syknul a já se posadila a natočila se k němu.
Začala jsem na prstech počítat. "Nadáváš na mě, nesnášíš mě, jsi kretén, debil, málem si mě políbil…"
"Neříkej, že by se ti to nelíbilo," mrkl po mě šibalským úsměvem a já se opět odvrátila. "Červenáš se," připomněl mi. Začala jsem si rychle třít kůži na ruce. "Ted odvádíš pozornost od své tváře," řekl lhostejně.
"Umři na rakovinu rajského plynu."
Rozesmál se. "Kdyby to jen šlo, zlato."
Podívala jsem se na něj. Opět se mu udělali dolíčky a menší vrásky pod očima, když se začal smát. "Žádné námitky, že ti říkám zlato?" Mrknul po mně a já ho zpražila pohledem. Praštila jsem ho do ramene a on se znova rozesmál. Jenže pak jsem sykla bolestí a usměv ho přešel. Očima mrknul na mou ovázanou ruku a pak zpátky na silnici. Mračil se. Znova. "Cos vyváděla?" Zeptal se a jeho hlas zněl chladně. I jeho oči ztvrdly. Byli jako led.
"Napadla jsem gorilu." Navázala jsem na menší žertík, ale on se nezasmál. Jen se díval před sebe a rty k sobě tisknul tak pevně, až jsem myslela, že vybouchne. "Není to jedno?" Kousla jsem se do spodního rtu a prohrábla si přitom vlasy.
"Ublížil ti někdo?" Vypálil na mě.
"Ne." Podívala jsem se na svou ruku. Sáhla jsem na býlí obvaz a začala si ho sundávat.
"Přestaň," křiknul na mě nebo snad zvýšil hlas. Nepoznala jsem to.
Dál jsem si obvaz sundávala a po chvíli se barva vlákna změnila na červenou. "Melanie," sykl a já se na něj podívala. Ani jsem si nevšimla, že zastavil. Díval se ted na mou ruku. Jeho zorničky se zvětšily a ted téměř zelené oči se změnily na černé. "Nech toho."
Obvaz mi spadl na stehna a já se podívala na svou ruku. Nemohla jsem pohnout s prsty, jen trochu. Stále byli do kůže vmáčklé malé kousíčky skla. Bylo to fascinující.
"Krávo!"
Trhla jsem sebou. Gabe se mi díval do očí. Byl naštvaný. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Až ted jsem si uvědomila, jak je blízko. Chytil mi ruku a pomalu s ní otáčel. Pak sáhnul do kapsy a vytáhl další obvaz. Začal mi ho vázat, ale nejprve mi vyndal kousíčky skla. Musela jsem se odvrátit, jinak bych na něj začala křičet, aby přestal. "Proč si ubližuješ?" Odhrnul mi z očí vlasy. "Jsi magor."
"Možná." Ušklíbla jsem se.
Pak se, ale stalo něco, až moc překvapujícího. Dívaly jsme se navzájem sobě do očí a já se snažila pohnout s prsty. Cítila jsem bolest. Zkřivila jsem tvář bolestí. A pak najednou byli moje rty na jeho a já ho objímala kolem krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 10. května 2014 v 10:03 | Reagovat

A no. Ano. přesně Ten konec. :D :D :D
Prosím chci další :-)  :-) Krásná kapitola :-)  :-)

2 LussyNda LussyNda | Web | 10. května 2014 v 12:15 | Reagovat

SKVĚLA KAPITOLA :-) už se těším na další :-)

3 Violett Violett | 10. května 2014 v 14:39 | Reagovat

[1]: Věděla jsem, že se bude líbit ten konec :3 A neboj určitě napíšu další...snad dneska :D

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 10. května 2014 v 18:22 | Reagovat

Hned další kapču! :O
Moc se ti to povedlo! :O
Prosím, prosím o další :D

PS. Stále nám nejde net, tudíž nemůžu komentovat.... (píšu to všem aby někdo nezapoměl) xD :-D více info najdeš na mém blogu (nejde to nepřehlédnout :O)

5 Calla Calla | Web | 10. května 2014 v 19:28 | Reagovat

JOOOOOOOOOOOOO! KONEČNĚ! :D OMG já jsem tak šťastná! Konečně! Úžasná kapitola! :D Nejvíc věta: "Umři na rakovinu rajského plynu. Nemůžu z ní :DDDDDD

6 bara bara | 10. května 2014 v 19:32 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

7 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 11. května 2014 v 13:48 | Reagovat

Téééééééééééén konec! :D Děláš si srandu?! Rychle další kapitolu!:3

8 sissa sissa | 12. května 2014 v 17:31 | Reagovat

ahoj chcela by som ti povedať že toto je úžasná poviedka :-D  :-D ......ten koniec WAU ale chcela by to rýchlo pokračovanie :-D  :-D inak super píšeš a fakt rýchlo ďalšiu kapitolu prosím :-D  :-D  :-D

9 Violett Violett | Web | 13. května 2014 v 16:44 | Reagovat

[4]: Mockrát děkuji. Vážím si toho, že to čteš :)

[5]: Věř mi, že jsem tu větu vymyslela na kamarády a tak jsem jí tu použila :DD

[8]: Jsem ráda, že se ti líbí. Popravdě je tato povídka jedna z nejpromyšlenějších.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama