"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Satanovy dcery 1.část

26. dubna 2014 v 20:03 | Violett |  Satanovy dcery
Ahojte! Moc se omluvám, že píšu až dnes, ale mladší bratr nám zablokoval počítač a než ho tata odblokoval, tak to dve dny trvalo :D
Více v celém článku

Víte, jaká je výhoda na tom, že jste od Satana dítě? Žádná. Stejně musíte pomáhat a vlastně všechnu špinavou práci dělat. Posledně jsme se sestrou měli dovést k otci donášeče. Vše co se dělo tady dole, říkal těm nahoře a věřte mi. Andělé existují. Jsou proti nám. Vlastně ani nevím, co jsem. Moje matka byla člověk a otec Satan. Předem, ale říkám, že nemám červenou kůži a ani rohy. Vypadám normálně, jako každý jiný člověk. Jediná výjimka, co jsme zdědily po otci, jsou čáry, ale je tu menší háček. Začneme je ovládat, až zničíme pečeť.
Já i sestra máme na krku znamení dvou teček, propojené k sobě. Vypadá to jako obyčejné tetování. Otec nám to jednou vysvětlit. Jsou to zděděné geny, ukryté v pečeti, které se nám uvolní, až přijde pravý čas. Na ten den čekám už dost dlouho a stále nic.
Kvůli tomu znamení jsme si se sestrou museli udělat pár změn. Já se obarvila na červeno a sestra na černo. Sestra si dala na rty i do obočí piercingy a já si na rameni udělala tetování siluety pírka, z kterého odlétají vrány. Jediné, co nám zbylo, byli černé oči. Ty jsme si změnit nechtěli. Nechtěli jsme se lišit od otce, kterého jsme tak moc milovaly. Staral se o nás, když matka zjistila, co jsme zač. Děti Satana. Nesnesla to moc dobře, tak se radši zabila, než aby žila s představou, že žijeme v podsvětí a ona s námi.
"Maro, musíme jít." Ozvalo se chodbou a já se zasmála. Milovala jsem její výmysly.
"Uklidni se sestřičko. Máme času." Lehla jsem si zpět na černou postel a zadívala se na strop, které pokrývaly obrysy ohně. Byl to hýbající se strop, který měnil barvu podle nálady bydlícího.
"Maro!" Zahřměl tentokrát otcův hlas, až jsem se chytla za uši.
"Vždyť už jdu." Vzala jsem si hnědou tašku a culila se od ucha k uchu. Nestávalo se totiž často, že by mě otec k něčemu nutil.
Prošla jsem tmavou chodbou a cítila přitom teplo. Všude kolem mě vzplály ohnivé nádoby. "Tu si Man…"
"Neříkej mi pravým jménem!" Křikla jsem na ní a hodila po ní propiskou.
"Uklidni se. Máš špatnou náladu. Opět." Zvedla ruce a tvářila se, že se vzdává.
"Nediv se, když si na mě poslala tatínka." Ušklíbla jsem se na sestru a vytáhla z opasku dvě dýky a hodila je do zdi. "Doufám, že mi je pohlídáš tati," řekla jsem vážným hlasem do vzduchu.
Najednou se přede mnou zjevil v plné své kráse. Vypadal opět na třicátníka s delšími hnědými vlasy, které mu padali do očí. Mimochodem, měl našedlé oči. "Samozřejmě Mar-zo." Zasyčel a já si povzdychla.
"Zvykni si konečně na mé jméno. Jsem M-a-r-a." Zdůraznila jsem. "A už jsem na světě snad sedmnáct let." Plivnula jsem na zem a podívala se otci tvrdě do očí. Změnili se mu na černé a já se klidně vsadila, že mě ztmavly tak, že mi zmizela i bělima.
"Špatně ses vyspala?" Nadzvedl obočí a ukázal na Amy. "Amy je v pořádku, ale ty vždy vybouchneš, když mám pro vás další úkol." Povzdychl si. "Jsi namáhavé dítě."
Zaslechla jsem zasmání se Amy a já ji zpražila pohledem. "Každé dítě musí brát energii tomu druhému, když jsem byla v břiše matky." Nad slovem matka jsem zaskřípala zuby. "A jak jsi mi jednou řekl. Mám v sobě tvých genů víc, než Amy."
"Né no." Ozvala se za mnou Amy a já se začala smát.
"Vážně?"
"Jsme na stejné lodi, pamatuješ?" Opřela se o zeď a já nad tím mávnula rukou.

"Jsme na stejné lodi, ale když mě tato rodina nasere, tak mám chuť, převrátit celou Zemi, abych konečně našla toho pošuka, kterého musíme najít."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 20:16 | Reagovat

Nádhera :3

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 26. dubna 2014 v 21:24 | Reagovat

Na první kapču je to zajímavý. Ta holka je dost drsný. Já mít otce Satana, tak si tak nevyskakuji :D Už se těším na další kapitolu.

3 Kai Kai | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 21:42 | Reagovat

Vypadá to dost povedeně :D Mám ráda Marzu a její charakter - doufám, že taková zůstane :D

4 Calla Calla | Web | 26. dubna 2014 v 22:19 | Reagovat

Ten konec xD skvělá kapitola :)  už se moc těším na další a Mara je skvělá! XD

5 LussyNda LussyNda | Web | 27. dubna 2014 v 19:22 | Reagovat

wau je to skvěla povídka

6 Smilee Smilee | Web | 29. dubna 2014 v 18:31 | Reagovat

Wow! Je to doopravdy hodně zajímavé. moc se ti povedla. Už se těším na další kapitolu :D

7 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 27. května 2014 v 21:51 | Reagovat

Nehledě na gramatické chyby, je to pěkné :) Líbí se mi nápad s pečetěmi a Mara je holt dcera po tatínkovi xD

8 Violett Violett | 28. května 2014 v 8:17 | Reagovat

Moc děkuji všem a brzy snad bude další kapitola

[7]: Ano Mara je po tatínkovi, ale i druhá dcera, ale v jiných ohledech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama