"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Devátá kapitola 3/3

6. dubna 2014 v 23:35 | Violett |  Noční škola
Takže přidávám další kapitolu, kterou jsem začala psát v 21:54. Dost mě překvapilo, že jsem nevěděla jak dál a tak jsem si musela přečíst předchozí kapitolu a šla jsem na to. Předem upozorňuji, že se v povídce objeví další čtyři postavy holek. Vlastně to budou holky ode mně ze třídy, které si vytvořili svou postavu a já je do tohoto příběhu z radostí dala. Ted ale uvažuji nad kluky, protože tu mi nějak dochází :D A mimochodem, dnes se v této kapitole objeví jen jedna ze čtyř postav. Takže si kapitolu velmi užíjte, protože se seznámíte s novou zápornou postavou, zjistíte jak dopadly poslední část zkoušek a jak dopadl boj, co Owen chtěl podstoupit :D
p.s: Další příběh, který budu psát je Porcelánová princezna :)
Více v celé kapitole

"Tady je máš." Ukázala jsem Amandě tři zbraně a Mercedes se pevně podívala do očí. Usmívala se od ucha k uchu a její hnědé oči zářily překvapením.
"Takže sis vybrala dýku, krabičku s noži a…" Zarazila se a pečlivě mě pozorovala. "…a devítku." Vzala mi s rukou pistol a podívala se, jestli jsou v nich náboje. Žádné tam nebyli, tak vytáhla z kapsy pár lesklých nábojů a dala je do ní. Pak to je cvaklo, jak střely zapadly na své místo. "Vem si to a půjdeme do zadní střelnice." Přimhouřila oči a ukázala mi za Ashe, který mě pozoroval stejně pečlivě, jako před chvíli Amanda. "Mercedes, jdeš s námi, nebo tu zůstaneš se sestrou?" Zeptala se Amanda, když jsem si pistol schovávala za pásek, který mi podala Mercedes.
"Hádej dvakrát." Rozesmála se. "Tohle si nenechám ujít," zašeptala mi do ucha a vydala se ke střelnici.
"Proč si ze mě všichni kvůli pistoli dělají srandu?" Zeptala jsem se Amandy.
"Protože žádný z nováčků neumí z pistolí." Pokrčila rameny a prošla kolem Ashe a zastavila se pár kroků přede mnou. "Běž za Mercedes, já musím ještě něco zařídit." Chytla mě za rameno a popostrčila mě správným směrem. Děkuji ti pěkně.
Rychlým krokem jsem šla za Mercedes, která byla pár kroků přede mnou. Cestou jsem se snažila všechny nenápadně pozorovat, tak jako oni mně a můj plán zabíral. Vlastně skoro. Do mého zorného pole vstoupil Owen, aniž bych ho vyhledávala. Zrovna vstupoval do místnosti prosklenými dveřmi. Vedle něho šla nějaká černovláska, která se netvářila zrovna vesele. Měla na sobě černou mikinu a rozhlížela se kolem, jakoby někoho hledala. Vládkyně temnoty, rozesmála jsem se nad nově vytvořenou přezdívkou. Její pohled padl na mě a já zalitovala, že jsem se vůbec začala smát. Bingo! Našli jste mě. Chtěla jsem začít křičet přes celou místnost. Černovláska stála jako přikovaná, než strčila do Owena a očima koukla na mě a pak zpět na něj.
"Mell, jdeš?" Zavolala na mě Mercedes, ale nikdo kromě mě se na ní neotočil. Všichni si hleděli svého, až na Owena s holkou, kteří mířili mým směrem.
"Neříkej mi Mell," procedila jsem mezi zuby a přidala do kroku.
Mercedes stála před železnými dveřmi, vedle kterých byli plastová okna. "Nojono." Zvedla ruce ve značce míru. "Kdes nechala chudinku Amandu?" Rozhlédla se kolem.
"Musela něco zařídit, říkala." Povzdychla jsem si.
"Na obzoru jsou problémy," zašeptala Mercedes a mrkla za mě.
"Kdo tam zas je?"
"Říká ti něco Owen a Kate?"
Nadzvedla jsem obočí. "Možná." Popravdě jsem nevěděla, kdo je Kate.
"To je správná odpověď." Otevřela železné dveře. "Jdeme, než tě dostihnout."
Prošla jsem kolem ní a přede mnou se rozléhala místnost, která splnila můj sen. Nikdo nebyl na dohled, jen Merc. "Tak tohle je ráj," zašvitořila jsem vesele.
"Když myslíš." Merc vzala do rukou klapky na uši a prohlížela si je. "Je to ráj, dokud tě nepozoruje celá tělocvična." Usmála se povzbudivě a já se na ní otočila.
"Jak to myslíš?" Nechápala jsem.
"Uvidíš," řekla, když do místnosti vstoupila Amanda.
"Promiňte za zpoždění, ale venku je nával." Omlouvala se a běžela ke mně. Chytnula mě za zápěstí a tahala k značce. Podala mi klapky na uši a zhluboka se nadechla. "Do toho." Rozkázala mi a já se na ní podezíravě dívala.
"Co mi tu tajíte?" Stoupla jsem si tak, že jsem dala pravou dopředu a před sebe si dala zbraň a začala měřit přímo na srdce panáka, který stál o pár metrů dál.
"Nic velkého." Podívala se Amanda na Mercedes, ale to už jsem vystřelila a trefila se přímo do srdce. Zásah! Vykřikla jsem v duchu a začala se culit, jako blbá.
"Stačí to?" Mrkla jsem po Amandě, která se mračila. "Co ti prolétlo přes nos?"
"Střel znova a tentokrát do hlavy." Rozkázala mi a já jí vyhověla. Vystřelila jsem a zpětný náraz ignorovala. Dívala jsem se, jen na díru v panákově hlavě. "Ted do nohy," pokračovala v příkazech. Vždy jsem jí vyhověla.
"To by už stačilo." Oznámila nám po chvíli Merc. "Venku čeká plno lidí a ty jí tu jen zkoušíš, i když víš, že střelba jí jde." Vrtěla hlavou Merc a ukázala na mě. "Jsi dobrá a nechci rači vědět, jak to umíš s nožem a jehlou."
"Okej." Otočila se na mě Amanda a já jí hodila zbraň. Najednou jsem pocítila jen ledový vítr na dlani, kde předtím byla pistol. "Takže máš všechny zkoušky za sebou." Usmála se Amanda a ukázala na světla, která hned zhasla Mercedes. "Jdeme."

Nikdy by mě nenapadlo, že se na mě budou lidé dívat, jak střílím, ale byla to pravda. Vedle dveří stála skupinka lidí a naštvaně mě pozorovala. Tak to jsem mohla čekat.
"To bylo dobré na nováčka." Vrtěla hlavou černovláska, co přišla s Owenem. Pokud jsem si dobře pamatovala, jmenovala se Kate.
"Děkuji," řekla jsem opatrně.
"To nebyla pochvala." Rozesmála se a já přimhouřila oči.
"Já vím, ale přesto to beru jako pochvalu." Zkřížila jsem ruce na hrudi a čekala na její reakci.
"Jsi nafoukaná děvka," vypálila na mě.
"A cos čekala? Andílka, kterého seslali na zem?" Rozrazila jsem si cestu skrz dav. "Nejsem zvíře s tváří anděla!" Zavolala jsem ještě na Kate a mířila do kanceláře. Neměla jsem na hádky chuť. Chtěla jsem si jen lehnout do pokoje a zavřít oči a pořádně se prospat.

Bylo, nebylo. Uvažovali jste, že by tak nějak začínal někdo vyprávět váš život? Já ano. O mně by se určitě vyprávělo, jak jsem se postavila Kate a jaká jsem to byla děvka. Byli by to, ale jen falešná fakta. Jediná pravda by byla, kdyby někdo oznámil, že jsem řekla pravdu a že jsem se s nikým nevyspala. To by byla pak pravda.
"Melanie." Usmál se překvapeně Lucas, když jsem vešla do kanceláře a sedla si do gauče, který tu nejspíš zrovna přivezly, protože voněl novotou.
"Když už mám zkoušku za sebou, můžu se jít prospat?" Optala jsem se a zívnula si.
"Jak dopadli zkoušky?" Ignoroval mojí otázku a já ho za to v té minutě nenáviděla.
"Nejspíš jsem je zvládla a taky potkala nové přátelé a nepřátelé. Takže normální den." Opřela jsem se a zavřela oči. "Můžu se jít tedy prospat?"
"Samozřejmě, jen mě překvapuje, že si necháš ujít svou vlastní sázku."
"A divíte se?" Otevřela jsem jedno oko a dívala se na něj. Uvažovala jsem, jak by vypadal, kdyby se nechal ostříhat. "Mám jen jednu otázku."
"Ano?" Zeptal se obezřetně.
"Kolik je sakra Owenovi?" Vstala jsem a opřela se dlaněmi o stůl, za kterým seděl Lucas. "Jste jeho bratranec, takže to víte."
Lucas se opřel lokty o stůl a nejspíš zvažoval odpověď. "Narodil se o jeden rok před tebou. Zbytek si domysli maličká."

Vzbudila jsem se, když někdo vstoupil do místnosti. Spala jsem snad čtyři hodiny, od té doby, co jsem domluvila s Lucasem. Stále jsem se smála nad tím, kolik let je vlastně Owenovi.
Pootevřela jsem jedno oko a převalila se na pravou stranu, abych viděla ke dveřím. "Owene, co zas vyvádíš?" Sykla jsem a zkřížila obličej bolestí, když rozsvítil lampičku. Posadila jsem se a naštvaně si ho měřila. Byl ke mně otočený zády a něco hledal v šuplíku. Hodila jsem po něm tužkou, která ležela na zemi. "Tak si rozsvit, už jsem vzhůru." Zívla jsem si.
"Nepotřebuji." Zabručel a já poznala, že se něco stalo. Možná instinkt, nebo to, že se ke mně otočil. Opřel se o psací stůl a usmíval se na mě. Jen jediná chybička tu byla. Jeho tvář zdobil modrý monokl na levém oku.
"Panebože, cos vyváděl?" Zeptala jsem se a vstala z postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 7. dubna 2014 v 13:19 | Reagovat

Týýý jo, to je dloouhý :D
Krásná kapitola :3

2 Calla Calla | Web | 7. dubna 2014 v 18:35 | Reagovat

maličká   OMG!!! Tak strašně moc mi to připomnělo mého strejdu! Ale vážně neskutečně! :DDDDDDD Ten vždycky když přijede, tak všem říká maličká nebo maličký! :D Jinak úžasná kapitola! :D

3 Nyssa Nyssa | 7. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

dobrýý :D Táto kapitola sa ti vážne podarila :D Len tak ďalej :D

4 LussyNda LussyNda | Web | 7. dubna 2014 v 21:13 | Reagovat

skvěla kapitola jako vždycky :-)

5 Kačíí Kačíí | Web | 18. dubna 2014 v 15:32 | Reagovat

Wow...!! Nádhera, moc se mi kaptiola líbila, jak já zbožnuju tuhle povídku :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama