"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Desátá kapitola 2/3

16. dubna 2014 v 21:38 | Violett |  Noční škola
Napsala jsem další kapitolu s rekordním počtem slov: 1 405. Ano je to málo, ale pro mě dost, na to, že to už píšu skoro dvě hodiny. Taky bych chtěla zmínit pár věcí, než se začtete. První je, že se zeptám, jakou kapitolu nějaké povídky chcete ted? A druhá věc je taková, že jsme byli dneska ze školou na Thora 2 a dyle¨ma je, že jsem neviděla jedničku. Vím o ní zhruba jen z vyprávění a po dnešní dvojce vím jen toto: Patřím do teamu Loki :33 A třetí a poslední věc je, že hodlám napsat příběh, který bude něco jako jednorázovka, akorád nejspíš třeba jen s tří částí. Zdá se vám to jako dobrý nápad?
Více v celém článku

Napadla mě další úvaha. Proč si mě, zrovna mě všimnul? To byla otázka dne. Všude kolem mě byla tma, ale jeho tvář byla ozářená měsíčním světlem, nebo jsem si to jen představovala? Probuď se! Okřikla jsem se. Nikdy jsem nic necítila, ani motýlky v břiše, o kterých mluvily holky na záchodech. Dívala jsem se mu do očí a nehodlala uhnout pohledem. Vlasy měl tak ležérně na všechny strany. Líbilo se mi to. Jeho nazelenalé oči zářily ve tmě a úsměv se mu ještě prohloubil, když si všiml, že si ho prohlížím. Všimla jsem si, že nosí rovnátka.
Cítila jsem se nesvá tím, jak mě hltal pohledem. Vadilo mi to, aspoň myslím. Uhnula jsem pohledem a podívala se zpátky na rozvrh. Hrála jsem si s papírem. V rukou jsem ho mačkala a pak zas rovnala. "Cos čekal? Princeznu na hrášku?" zeptala jsem se opatrně a vzhlédla.
"Princeznu ne." Šibalsky po mě mrknul a já se nahlas zasmála.
"Když myslíš." Vstala jsem a dala se doprava kamennou cestičkou.
"Učebna je na druhé straně!" zavolal na mě a mnou projela husí kůže. Jeho britský přízvuk se mi přestával líbit.
"Já vím!" Snažila jsem se neohlédnout.
"Okej." Nějak jsem v hlavě spatřila, jak zvedá ruce na důkaz míru. Znova jsem se rozesmála. Chtěla jsem znát jméno. Vlastně jsem chtěla vědět o něm víc.
Za rohem jsem se otočila, ale on už tam nebyl.

"Melanie," zajásala Amanda, když mě spatřila. Ze všech budov se vyřítili lidé a já uhádla, že je konec hodiny. "Jak si zvládla samotu?" zeptala se a upravila si své černé šaty, které jí vylezli až ke stehnu.
"Potkala jsem jednoho…"zmlkla jsem. K Amandě přistoupil kluk s černými vlasy. Ve rtech a v obočí měl piercing a chytil jí kolem pusu. Políbil jí a já bych se klidně vsadila, že bez jazyku se líbání neobešlo. Odkašlala jsem si.
"Přestaneš rušit," obořil se na mě ten kluk a já na něj přimhouřila oči. Měl tmavě modré oči.
"Běž se vycpat. To já jsem s ní tu prvně mluvil a ne ty pablbe." Snažila jsem se, abych nezněl sprostě. Vážně…snažila.
Kluk se na mě podíval a odstoupil od Amandy. "Rayi," zašeptala opatrně Amanda, když ke mně udělal jeden krok.
"Tak ty si myslíš, že když si tu nová, můžeš si dělat, co chceš?" Vyprskl na mě a já se uchechtla.
"Já nejsem ta, co miluje komixi." Ukázala jsem na kruhovou placku, kterou měl na černé košili s nápisem I love komix. Mrkla jsem po Amandě, která vrtěla hlavou. "Chodíš s emoušem, který miluje komixi?"
"Každý má chybičky." Pokrčil Ray rameny a natáhl ke mně s úsměvem ruku. "Raymond Jack."
"Melanie O'neonová."
"Já vím, kdo jsi. Amanda mi o tobě říkala," řekl jen tak mimochodem a prohrábl si vlasy.
Stály jsme uprostřed cesty a kolem nás procházeli ostatní spolužáci. Dívaly se na nás vražedným pohledem. Nebo spíš, jen na mě. "Mám strach se zeptat, co pěkného o mě víš," podotkla jsem, když jsem se dívala na hnědovlásku, které mířily směrem, kde mám budoucí hodinu.
"Jen to, že jsi skvělá ve střílení. Chodila si s Natem a Ashem a nic si nenecháš líbit." Přimhouřil na mě oči. "Taky to, že jsi nebezpečná, když se o tebe stará Owen."
"Owen se o mě nestará, jen jsem prohrála sázku." Informovala jsem ho.
"Jak myslíš Melanie," řekl sarkasticky. Ray se mi začal líbit, ale v tom smyslu, jako kamarád.
"Jakou máš další hodinu?" Přerušila náš rozhovor Amanda.
"Španělštinu." Ukázala jsem prstem, aby počkaly a vyhrabala z kapsy zmuchlaný papír. "Španělštinu pro pokročilé."
"Tak tu máš támhle." Ukázal Ray doleva.
"Řekni něco Španělsky," řekla Amanda zároveň s Rayem.
Povzdychla jsem si. "Mi padre es un reno y no me importa quo."
Amanda otevřela pusu, jako by se snažila něco říct, ale pak jí zas zavřela. "Co to je?" zeptal se Ray.
"Můj otec je sob a nevadí mi to," pověděl hlas za mnou. Otočila jsem se na patě.
Přede mnou stála černovláska, která šla s Owenem. "Ahoj Kate." Přikývnula Amanda na pozdrav.
"Ty si ta, po které jsem vyjela, že?" Ujistila jsem se naštvaně.
"V plné své kráse," uchechtla se.
Kate byla bílá, jako stěna a prvního, čeho jsem si na ní všimla, byli černé oči. Černé, jako uhlíky. Žhnuly, když se dívala na Raye. "Co mají všichni s tím piercingem?" optala jsem se sama sebe a snažila se odvést rozhovor jinam. Ptala jsem se, protože i Kate měla piercing. Měla ho ve rtu a v obočí. "Rayi, ráda jsem tě poznala, ale měla bych jít na Španělštinu." Ukázala jsem na bílé dveře. "Kate,"prohlédla jsem si jí zdola nahoru. "S tebou jsem si ráda pokecala," prozradila jsem sarkasticky a vydala se ke dveřím. Ještě jsem se otočila a zamávala na Amandu. "Měj se," řekla jsem jen, než jsem vstoupila do učebny.

Učebna byla poloplná. Měla velikost tělocvičny a většinu míst zabraly stoly a židle, které vedly výš a výš. Byla to jako křivá úsečka. Stoly stály za sebou a mohla jsem se k nim dostat, když jsem šla po schodech. Tabule tu byla černá a rámovaly jí drápance, díry a hlavně velký nápis Mrs. Millerorová. Nikdo tu neměl žádné učebnice a většinu jsem znala, že začátečních zkoušek, ale jen pár z nich tu musely být déle než ostatní.
Rozhodla jsem si jít sednout do poslední řady. Nesnášela jsem, když za mnou někdo seděl. Lezlo mi to na nervy. "Rápido, rápido. Siéntate y vamos a empezar." Zazněl zvučný ženský hlas a tak jsem schválně zpomalila. Po bílých schodech jsem šla tak pomalu, že když do mě někdo strčil, málem bych spadla, kdyby mě nějaká ruka nezadržela.
Zvedla jsem pohled k zachránci a hodlala poděkovat, ale zarazila jsem se. Byl to ten kluk z rána. Přimhouřila jsem na něj oči a narovnala se. "Z dovolení." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl sebevědomě. Nejspíš se mi to povedlo, protože se na mě díval, jako by mě viděl prvně. Nepoznal mě a to byl ten důvod, který jsem si myslela. Kluk se postavil a já kolem něho prošla. Tvářil se zamyšleně a musím přiznat. Krásně voněl.
Posadila jsem se vedle hnědovlásky a čelo položila na stůl. "Gabea si uchvátila." Naklonila se ke mně ta dívka.
Vzhlédla jsem k ní. "Jak to do pytle myslíš?"
"Dívá se na tebe a z toho vznikne průšvih," informovala mě. "Mimochodem jsem Eliza." Přikývla jsem a opět položila hlavu na stůl. "A ty jsi?" Zeptala se pobouřeně.
"Melanie," zašeptala jsem a bez jakéhokoliv vzhlédnutí, jsem k ní natáhla ruku a zamávala jí před tváří. "Proč to bude průšvih?" Zívnula jsem a opřela se o židli a položila na stůl nohy.
"Protože je jako ostatní kluci, ale horší. Zmlátil tu snad každého gaye a chodil snad s každou."
Podívala jsem se na něj. "Zdá se mi to, nebo jsou tu všichni kluci děvkaři?"
Eliza se rozesmála a prohodila světle hnědýma vlasy na stranu. Až ted jsem si všimla co má na sobě. Měla jako jediná barevné oblečení a kšandy. "Všichni ne. Jen Owen, Gabe…" začala počítat na prstech. "Ale Gabe je nejhorší, podle holek, co jsem zaslechla."
V téhle škole se o ostatních dozvím to, co ani nikdo neví, napadlo mě. Jak povrchní a namyšlená je Eliza, vrtěla jsem hlavou. "Holky o něm tvrdí, že při…" zarazila se. "Prostě nic necítili a na to, že mi je šestnáct, toho vím dost o tom, když někoho miluješ. Ale on prej neprojevil, ani špetku citů a ty si další oběť."
To, že jí je šestnáct, už mě nepřekvapilo, ale to, že jsem oběť, to už ano. "Dobře vědět. Jedno slovo ti, ale dám. Ten se ke mně nepřiblíží ani na míly." Mrkla jsem po Gabeovy. Byl opět tak neupravený, jako posledně. Usmíval se tím svým úsměvem. Vrásky se mu při smíchu dělaly u očí a rovnátka se v odrazu světla zatřpytily, jako diamanty. Díval se na mě a jedno mě pobavilo.
Bavil se přitom s Kate.
"Tak a ted si ještě víc v koncích," ozvala se Eliza, když začala psát na papír, který byl pomuchlaný. Začínala jsem si o ni myslet, že je to taková ta informátorka, co je na každé škole. Zastrčila si vlasy za ucho a já si všimla té zvláštní náušnice. Vypadala jako kočka, která se věší na ucho.
"A to zas proč?" zeptala jsem se lhostejně.
"Protože Kate pracuje v kanceláři a to znamená, že ví o každém všechno," téměř zašeptala.
Její slova mi došla, až o půl vteřiny později. Gabe a Kate ted budou vědět o mé minulosti a jediná věta, co mě napadla, byla velmi iracionální.
Jsem v koncích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 16. dubna 2014 v 21:56 | Reagovat

je to super  a poprosila bych povidku nevedoma :-)

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 22:25 | Reagovat

Super kapitolka :-D
S tou jednorázovkou je to náhodou dobrý nápad.. já chci taky něco podobnýho rozjet :-D...

3 Mayline Mayline | Web | 17. dubna 2014 v 2:13 | Reagovat

Super! :) Náhodou jsem narazila na tvůj web a něco si přečetla..jdu to přečíst celé :)

4 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 8:58 | Reagovat

super kapitola=) jinak, ta jednorázovka je super nápad:))

5 Calla Calla | Web | 17. dubna 2014 v 11:27 | Reagovat

Hustě! Ten konec... :DD Kdybych to psala já, asi bych to ukončila větou: Jsem v prdeli. :D

6 Katerííína Katerííína | Web | 17. dubna 2014 v 11:46 | Reagovat

boží

7 Violett Violett | Web | 17. dubna 2014 v 14:01 | Reagovat

[1]: Tak určitě bych zase mohla po dlouhé době Nevědomou napsat :)

[3]: Jsem ráda, že i nový lidé zavítaly na můj blog. Je to pocta :D

[5]: Já vlastně chtěla ukončit takto: Jsem v hajzlu, ale nakonec jsem to změnila a tak to vyšlo :D

8 Kačíí Kačíí | Web | 18. dubna 2014 v 15:35 | Reagovat

Co to má...?? Ten konec jako :-D  :-D  :-D Okamžitě napiš další nebo bude zle :D :D

9 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 19. dubna 2014 v 15:09 | Reagovat

Co ten konec? Děláš si srandu? :O :DD
Souhlasím s Kačíí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama