"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Desátá kapitola 1/3

10. dubna 2014 v 20:57 | Violett |  Noční škola
Lidičky milý! Jdu se osprchovat a pak se znova podívat na Divergenci (ano šílím z toho filmu), ael pro vás mám taky překvapení. Noční školu! Konečně jsem jí dopsala. Jinak objeví se tam nová postava kluka a radím vám, zapamtujte si jeho vzhled, protože on se tam bude ted často objevovat.
p.s: těště se na Elementarii. Začnu jí psát zítra!
p.s2: Ti co se ještě nenapsali do kontroly SB, at to udělají ted...máte už jen čas 5 dní!!!
Více v celém článku

Pokrčil rameny. "Sázka, pamatuješ?" Připomněl mi a slabě se usmál. Jeho oblečení bylo otrhané a netvářil se nadšeně, že ho tak vidím. Dojalo mě to.
"Mohls být opatrnější," podotkla jsem a přistoupila k němu. Díval se na mě skelným pohledem. Jeho hnědé oči mě zkoumaly a já zas jeho. Chtěla jsem odhadnout, jak je na tom, jeho oko. "Nehýbej se," zašeptala jsem a natáhla ruku k jeho tváři. Ucukl přede mnou, ale já ho s pražila pohledem. "Neříkej, že se mě najednou bojíš?"
"Posledně jsi mi nechala značku." Ukázal na škrábance, které se táhly po celém líci.
Podívala jsem se na něj naštvaně. "Mohl sis za to sám a ted už se nehýbej." Rukou jsem mu natočila obličej k sobě, abych mu viděla na oko. Měl ho nateklé a fialové, ale jeho hnědé oči byli ted víc pronikavější.
"Nechtěj vědět, jak dopadl ten druhý." Rozesmál se, ale pak sykl bolestí. Muselo ho to bolet. Mám zkušenosti.
"Doufám, že není mrtvý," podotkla jsem sarkasticky.
"Mohl by být." Když si všimnul, jak jsem nadzvedla obočí, rychle dodal: "Ale není."
Prohrábla jsem si vlasy a unaveně se protáhla. "Oko budeš mýt v pořádku, ale nejspíš ho budeš mýt oteklé a tak trochu se ti ještě nezahojily ty rány ode mě." Ignorovala jsem jeho předchozí otázku a odstoupila od něj a šla k posteli. "Dej si na to led."
Zaslechla jsem zabrblání a jen se nad tím usmála, když jsem si upravovala deku. "Tebe nezajímá, jak dopadla ta sázka?" Zeptal se překvapeně a já se na něj podívala přes rameno. Usmívala jsem se při tom.
"Tak mluv, hrdino."
"Vyhrál jsem." Rozesmál se a já zakoulela očima. "Miluji, když koulíš očima," podotkl.
"A já zas miluji, když mě necháš na pokoji." Lehla jsem si zpátky do postele. Takže budu muset bydlet tu. Super.
"Už víš, jak dopadla tvá zkouška? Zítra přece začíná nový školní rok," řekl a prohrábl si vlasy. Byla jsem na něj otočená a jedním okem ho pozorovala. Tvářil se vážně.
"Vím to. Zjistíš to zítra."
"Jak toho víš tolik o lékařině?" Zeptal se na novou otázku a mě tím začal lézt na nervy.
Obrátila jsem se na záda a zadívala se na strop, který zdobili plastové hvězdy, které svítily ve tmě. "To je vepsáno ve hvězdách." Usmála jsem se a zavřela obě oči. Owen si ještě něco brblal pod nosem, ale já se ponořila do snu.
Do snu, který jsem tak dobře znala.
Do snu, který se opakoval znovu a znovu.

Stála jsem u sebe v pokoji a dívala se z okna. Vlastně jsem to nebyla já, kdo ovládal tělo. Tělo malé holčičky se hýbalo samo. Kolem projelo auto a zastavilo na příjezdové cestě. Z auta vystoupila žena, která měla blonďaté vlasy svázané do drdolu a její tvář vypadala po breku. Její oči byli modré, ale načervenalé. Podívala se po mě a pak zpět na své černé lodičky. Nechtěla se na mě dívat. Pak někdo zaklepal na dveře a já se otočila. Do pokoje vstoupil muž s hnědýma očima. Vypadal na třicítku a díval se na mě skelným pohledem. Jediného, čeho jsem si všimla, bylo logo. Na jeho mikině se leskl tisknutý diamant, o který se omotávala černá stužka. "Maro, promiň." Zašeptal muž a pak byla tma.
Probudila jsem se do tmy. Klidně bych mohla tvrdit, že jsem křičela. Začala jsem panikařit. Rychle jsem vstala a podívala se na druhou postel, ale nikdo tam neležel. Owen byl pryč. Zbyl po něm jenom papír. Papír s mým jménem.

Melanie,
promiň, že tě tak brzo opouštím, ale Lucas po mě chtěl, ať jdu něco vyřídit. Měl bych se vrátit do tří dnů, do té doby si užívej samoty. Taky ti mám vzkázat, že máš být v osm večer u Lucase. Měla by tě vyzvednout Mercedes.
Pusu Owen.

Jeho vzkaz mě rozesmál, až jsem spadla na zem. Jsem sama. Užívala jsem si té volnosti, ale pak mi došla jeho slova. "Kolik je hodin?" Rozkřičela jsem se kolem, dokud jsem nespatřila blikající hodiny. 19:00. Překvapeně jsem se na hodiny dívala. To jsem spala tak dlouho? Zapomněla jsem na sen a vzala si z jeho postele plánek a otočila se k zrcadlu a zarazila se. Na zrcadle vyselo oblečení."To si ze mě děláte srandu," sykla jsem a chytla se zezadu za krk.
Zadívala jsem se před sebe na černou sukni, bílou košili a k tomu ještě na tmavě modrou kravatu. Jen to ne."Děkuji za informaci, že jsou tady uniformy," řekla jsem do vzduchu a vzala si naštvaně oblečení a převlékla se.

Mercedes mě odvedla k Lucasovi, který mi vysvětlil, že mi první hodina začíná až za hodinu, protože ta první je pro dlouhodobé studenty. Já, ale měla chuť se zeptat, kde je Owen, ale nezeptala jsem se. Nechtěla jsem znít jako zoufalka. Lucas byl vlastně dneska příjemný. Doprovodil mě k budoucí učebně a podal mi rozvrh, pak zmizel.
Nakonec jsem skončila na dvorku školy, která byla pokryta tmou. Bylo půl desáté večer a já pozorovala tmavou trávu, po které se procházela černá kočka. Měsíční světlo jí svítilo na srst a mě upoutaly její oči. "Čičí!" Volala jsem na ní, ale nechtěla přijít. Dokonce neudělala ani krok. Jen tam tak stála a ostražitě mě pozorovala. Její zelené oči se leskly a já od ní odvrátila oči. Zaměřila jsem se na okolí. Celá atmosféra tady byla nevšední a já měla překvapivý pocit. Pocit že tu patřím.
Zvedla jsem blízko k očím rozvrh a zadívala se na nadepsané hodiny. Dneska jsem měla sebeobranu, němčinu, španělštinu a dva kurzy, u kterých nebylo nic jiného napsané. Prostě jen kurzy.
Vzpomněla jsem si na kočku a tak jsem se otočila směrem, kde stála. Ale byla fuč. "Trhni si," sykla jsem.
"Takže, tahle se chová naše nová studentka?" Zazněl nový hlas.
Otočila jsem se a přivřela oči na majitele přátelského hlasu s britským přízvukem. Líně se opíral o stěnu pod stříškou a dlaněmi měl založené na hrudi. Jeho nedbalý vkus mě zaujala natolik, že jsem si téměř nevšímala jeho obličeje. Kluk měl na nohách bleděmodré conversky bez tkaniček. Úzké černé kalhoty, volnou bílou košili, která zdůrazňovala jeho štíhlou postavu a kravatu lajdácky uvázanou. Výrazná brada a vystouplé čelisti byli lehce zarostlé - zjevně se už pár dní neholil. Jeho oči měly zvláštní, zelený nádech. Tmavé oříškové vlasy trčely na všechny strany tak, jak vstal ráno z postele. V porovnání s lidmi, které jsem zatím na škole potkala, se mi zdál bledý.
Vypadal úžasně. A usmíval se na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 10. dubna 2014 v 21:25 | Reagovat

skvělá kapitola :-)

2 Calla Calla | Web | 11. dubna 2014 v 16:39 | Reagovat

Úžasný! A ten kluk.... aaahh.. :3333 :D

3 Violett Violett | Web | 11. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Taky díky :D A jinak...můj vysněný kluk :D

4 bara bara | 13. dubna 2014 v 16:07 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

5 Kačíí Kačíí | Web | 18. dubna 2014 v 15:33 | Reagovat

Bože,,... nádhera :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama