"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Osmá kapitola

24. března 2014 v 19:41 | Violett |  Noční škola
Takže je to tady. Další kapča Noční školy. Nevím proč, ale baví mě tato povídka a to moc. Jinak v této kapitole ještě není ta sázka, ale snad už bude za dvě kapitoly. Jinak těžte se na postavy, které se tam budou oběvovat častěji.
P.S: napište nějaký komentář o této kapitolce
p.s2: zapamatujte si tento den, protože tato kapitola je nejdelší co jsem kdy napsala ze všech kapitol :D
p.s3: ještě jednou upozorňuji na článek, kde třídím SB, takže ti co se ještě nenapsali, tak člájnek je ZDE (ti co se nenapíšou, jsou z SB vyhozeni)
Více v celém článku

Stála jsem ve třídě, kde lavice byli nalomené, a každý si seděl, kde chtěl. Nějaký chlápek zrovna něco vysvětloval a my mu vlezly do "hodiny". Ten chlap mohl mýt něco málo přes třicet, ale vypadal, jako by právě přišel z armády. Díval se na mě tím pohledem, který značil překvapení. Nedivila jsem se mu. Jsem malá a mé oči vypadají jako od dítěte.
"André, tady máš další," řekl Lucas a postrčil mě dopředu. Stála jsem ted uprostřed třídy, kde byla dost velká mlha. Nikomu jsem neviděla do očí, ale věděla jsem, že mě pozorují a to pečlivě.
"Jistě," uchechtl se André. "Chceš říct, že toto fifi pírko, bude zde studovat?" Zeptal se.
Lucasovi jsem do tváře neviděla, ale cítila jsem, jak se napnul, jako by ho ta urážka dotkla, i když by neměla. Byla totiž mířená na mě. "O mně se bát nemusíte," podotkla jsem a mířila k oknu, kde jsem si sedla na parapet. Lehce jsem pootevřela okno a nadýchala se čerstvého vzduchu. Ani jsem nepostřehla, že se na mě upírá snad deset párů očí, dokud si někdo neodkašlal. Rychle jsem otočila hlavu a podívala se na Lucase, který napatě stál na místě, jako přikovaný a pozoroval mě. Vzpomněla jsem si, že ho šikanovaly, takže musel mít o mě strach, ale neměl důvod. Mně se nic nestane.
"Takže začneme," prolomil ticho André a já sledovala, jak Lucase vyprovází z místnosti a pak zamkl. "Ještě jednou," odkašlal si, aby upoutal pozornost. "Jmenuji se André a budu váš trenér nebo kouč, podle toho jak mě nazvete," podíval se po mě a pak po ostatních. Jednoho po druhém zkoušel, jak zareagujeme. Nikdo, ale nevydal ani hlásek. "Určitě jste slyšely, že se tady budete muset vyrovnat třem zkouškám a to dnes, bez jakékoliv přípravy." Zaslechla jsem, jak někdo zatajil dech a mě to málem rozesmálo, ale jen málem. "První je test…" Přestala jsem ho poslouchat. Přeci jen, Lucas mi to všechno vysvětloval. Dívala jsem se z okna na ptáky, kteří prolétávali kolem školy, ale ani jeden se neodvážil blíž. Bály se tohoto místa. "Slečno O'neonová," odkašlal si André a já se na něj podívala koutkem oka. "Můžete se vrátit do přítomnosti?" Pokračoval a já zpozorněla. Podívala jsem se na něj. Zaměřila jsem se na tvář. Oba jsme se dívaly sobě do očí a kolem vládla zvláštní napětí.
"Samozřejmě," ozvala jsem se otráveně a zpět se otočila k oknu.
"Dobře," pověděl a začal mluvit opět o zkouškách. Asi tak po třiceti sekundách jsem začala poslouchat. "Test určitě chápete, ale k čemu atletika. Mohu vám povědět jen to, že se v této fázi pozná, v čem jste lepší. Někdo je expert na luk a šíp a někdo zas na střílení z pistole," oznámil nám a já se konečně rozhlédla kolem sebe.
V místnosti byla větší tma, ale mé oči se rychle přizpůsobily a tak jsem viděla, že většina sedí vzadu a pár lidi se opírali o stěnu nebo seděli na zemi. Všichni napínavě poslouchali, co z Andrého vypadne. Mně to bylo naprosto fuk, jen jsem chtěla mít budoucí test za sebou. "Slečno O'neonová," okřikl mě André a jedna holka se nad jeho křikem otřásla.
"Ano?" Ozvala jsem se a dál pozorovala tu dívku, která se hrbila v rohu učebny.
"Můžete aspoň na pár minut dávat pozor?"
"Já dávám pozor," protestovala jsem a skočila z parapetu.
"Si nemyslím slečno…"
"Melanie. Jenom Melanie." Neměla jsem ráda, když mě někdo spojoval s přímením rodičů.
"Dobře Melanie," odkašlal si a podíval se po ostatních, kteří byli taky na nohou. "Takže začneme."

André nás dovedl do vedlejší místnosti, kde stáli další lidé. Byli to studenti, v tom jsem si byla jistá, ale ani jeden se nepodíval po nás. Rozpoznala jsem Mercedes, která se dívala někam za mě. Vlastně všichni se dívali kamsi za mě.
"Takže lidičky, tady začíná první test. Je zde povoleno všechno, jen vás nesmí nikdo z této party lidí," poklepal na rameno kluka, kterému mohlo být tak jak mě. Díval se mým směrem a já měla tušení, že ho odněkud znám. Jeho zelené oči mnou procházely. Usmíval se tím zvláštním způsobem. Vypadal na staršího, ale má intuice říkala, že je starý jako já.
Sedla jsem si k prvnímu testu, který jsem spatřila. Byl hned vedle Mercedes a mě samotnou rozesmály ty příklady. Byli tak banální, že je nemělo ani cenu číst nahlas. Papír měl dvě strany a celkem bylo šest listů.
"Budoucí studenti. Na celou zkoušku máte čas do pěti odpoledne. Ti co si budou myslet, že mají test hotový, tak se vydají s Chrisem," řekla Mercedes a ukázala na kluka se zelenýma očima. Zamračila jsem se. "Začnete ted," zakřičela Mercedes.
Všichni kolem mě začaly psát tak rychle a já sotva vzala propisku do ruky. Neměla jsem, ale kam spěchat. Nadechla jsem se a zhluboka vydechla a pak teprve začala psát.

Uběhly dvě hodiny a já bych zpaměti mohla říkat otázky, které tam byli, ale to jsem neměla za potřebí. Dvě třetiny lidí byly už pryč a já už hodinu seděla u papíru hotová a dívala se kolem. "Hej psst," ozvalo se vedle mě. "Proč sakra nejdeš? Máš to hotové snad hodinu," naštvaně sykla Mercedes, která procházela třídu.
Pokrčila jsem rameny a podívala se kolem. Nikdo už nějakou dobu nešel. "Nechtěla jsem se mačkat v druhé místnosti," řekla jsem dost na hlas a zvedla se. Nesla jsem papír a dala ho do rukou Mercedes.
"Ty si, ale veteš," procedila mezi zuby.
"Někdo musí být kořist a někdo dravec," zašeptala jsem. "A já jsem škůdce, který otravuje kořist i dravce," poškádlila jsem jí a mířila za Chrisem, který se opíral o dveře. "Můžeme jít," podotkla jsem a podívala se mu do očí. Přikývl, ale nic neřekl. Neměl důvod, přeci jsem mu neřekla nějakou otázku. "Mluvíš ty někdy?" Stejně jsem se zeptala.
"Jen když mám důvod," odpověděl a chytil mě za rameno a strčil do dalších dveří. "Hodně štěstí Melanie," usmál se a pak zavřel dveře.

Další zkouška mě čekala. Podle plánů to měla být odvaha a atletika, neboli jak nám to André přeložil - schopnosti. Na této zkoušce se mělo rozhodnout, s jakou zbraní to umím nejlépe.
"Melanie O'neonová," ozvala jsem se u nějaké ženy, která držela v ruce papír a něco si tam škrtala.
"Běž za tou v černé," oznámila mi, ani by zvedla očí od papírů a ukázala na menší holku u stojanu, co pozorovala každý krok.
"Jsem Melanie," řekla jsem, když jsem k ní došla a podívala se na souboj, který se odehrával přede mnou. Uslyšela jsem dveře a otočila se. Chris zrovna vešel do místnosti a mířil mým směrem.
"Koho to zajímá," řekla ta dívka a otočila se ke mně. Dívaly jsme se ted každá na druhou a já se zaměřila na její tvář. Měla dlouhé černé vlasy, které jí zvýrazňovaly modré oči. Byla bledá a její černé minišaty potrhly její styl.
"Tebe," zabručela jsem a zadívala se jí do očí.
"Fajn," usmála se. "Začneme s tebou." Otočila se na tu ženu, u které jsem zrovna byla a zavolala. "Tahle jde ted," ukázala dívka na mě.
"Ale Amando, ještě je před ní snad dvacet lidí," namítla naštvaně žena a já se podívala po Amandě.
"Já vím," namítla. "Jenže mě zajímá, co je v této," obhájila se.
Dívala jsem se na ní jako na dítě, které se naštvalo. Mohlo být jí snad šestnáct, plus mínus a už pomáhala na zkouškách. "Jsi na řadě." Ukázala na Chrise a ten hned přišel. "Vysvětli jí, co tu má dělat, nechce se mi jí to vše vysvětlovat a ty se rád bavíš…" zarazila se a podívala se na mé vlasy. "S blondýnami," dokončila větu a otočila se a odešla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 26. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Tak tohle byla nejlepší kapitola, kterou jsi kdy vůbec napsala! Gratuluji, protože tohle bylo jako z nějaké knížky! A .. Doufám, že bude co nejdříve další kapitola! :D :3

2 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 20:29 | Reagovat

užasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama