"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Jsem uvězněná 12.kapitola

21. března 2014 v 16:31 | Violett |  Jsem uvězněná
Po dlouhé době další kapitolka JU. Popravdě tuto povídku píšu ráda...vlastně píšu ráda všechny až na Dangerous love a The existenc in the dark :D No nic... Jdu se koukat na Pretty Little Liars a jdu oběhnout blogy.... užíjte si JU :)
p.s: prosím napište názor :D
Více v celém článku§

Dívali jsme se na sebe a ani jeden z nás se nepohnul. Byli jsme u sebe tak blízko a mě děsilo jen pomyšlení, že by se mě dotkl.
Viděla jsem do jeho tváře. Usmíval se, ale jinak než když byl malý kluk. V jeho očích jsem viděla mír a klid a né toho sebevědomého a tichého kluka z dětství, který si hrál se svou…sestrou.
Ucítila jsem na tváři teplo, když se mé myšlenky vyplnily. Nějak jsem tušila, co se bude dít pak. Dokonce i to, co pak o tři kroky dopředu. Vždy jsem myslela dopředu.
V hlavě se mi přemítlo celé mé dětství - jak se mě lidé bály. Jak plakaly a posmívaly se mi, když jsem přišla do místnosti, ale on se mě ted v pořádku dotýká. Byl to pro mě šok, který nezmizí jen tak. Nebojí se mě.
Pak přišli jeho rty, které se přitiskly na mé, a já ho objala kolem krku a ještě víc ho k sobě přivinula. Nechápala jsem, kde se ve mně tolik sebevědomí vzalo. Stýskalo se mi po teplu něčího těla. Byla jsem sama moc dlouho a on to věděl, ale nic nenamítal.
"Utečeme, neboj se," zašeptal mi do rtů a chytil mě za pas a držel pevně. "Odvedu tě do bezpečí."
Kolem nás bylo napětí, ale ani jeden z nás dvou nic neříkal. Jen jsme se líbaly. Jen pouhých pár posledních sekund, než jsem si uvědomila realitu. Byla jsem stále v domě otce. "Měla bych jít," řekla jsem klidně a pomalu se zase uzavírala do sebe. Ruky jsem položila na jeho hrud, abych ho od sebe oddálila, a pak jsem vstala a šla z místnosti. Nechala jsem ho tam samotného, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem pryč, ale věděla jsem, že jeho sliby nejsou skutečností, ale lži.

Představovala jsem si svou kamarádku. Stála by při mně a chránila mě před kýmkoliv, ale byli to jen představy, které se nevyplní, dokud se odsud nedostanu.
Stála jsem v pokoji a dívala se z okna, kde zrovna svítilo slunce, které mě hřálo přes okna. Podívala jsem se na stůl a párkrát zamrkala, než mi zmizly bílé mžitky před očima. Na stole stál papír a tužka. Papír byl popsaný různými plány. Uvažovala jsem i o klimatizaci, kde bych se dostala k ovládacímu studiu, ale to by neprošlo.
Nadechla jsem se a vydechla. Sedla jsem si k bílému stolu a začala si kreslit. Byla jsem v pasti. Uvězněná v noční můře. Začala jsem dokonce i uvažovat o otcově nabídce.
Uslyšela jsem zaklepání. "Dále," zakřičela jsem otráveně a dál si kreslila. Nevěnovala jsem tomu papíru pozornost. Dívala jsem se dál z okna, kde paprsky se dvojily do různých barev.
"Jsi v pořádku?" Chytil mě někdo za rameno, ale já dotyčného ignorovala. Dívala jsem se jen na to světlo. "Jsem," vypravila jsem ze sebe automaticky.
Nevěděla jsem jestli dýchám. Byla jsem tak ticho, že to dotyčnou osobu nejspíš dost naštvalo, protože s třísknutím zavřel dveře. Jen kroky se nesly prostorem kolem mě, když se osoba blížila opět ke mně.
"Co tu chceš?"
"Musíme si promluvit," řekl. Tentokrát jsem si všimla toho hlasu. Byl to kluk, chlap, muž - nevěděla jsem, jak ho nazvat. Hlas mi byl taky známý, ale nešlo mi to přiřadit, ted když jsem byla zaměstnaná něčím jiným.
"Chloe."
"Co zas?" Otočila jsem na něj hlavu a zadívala se do šedých očí. Stál tu Niko a já ho ignorovala. Tohle místo mě vysávalo a já bych se klidně vrátila zpět do kobky.
"Musíš jít odsud." Opřel se o zeď, ale neztrácel mě z dohledu.
"Ty si nám, ale chytrý," řekla jsem sarkasticky a on už otvíral pusu, že něco namítne, když jsem mu skočila do řeči. "Nikdy by mě nenapadlo, že na to někdy přijdeš," pokračovala jsem s ironií.
"Ty si, ale pěkná mrcha," zabručel.
"To mám po matce." Popotáhla jsem a vstala. Došla jsem k němu. "Vypadni."
"Nechováš se ke mně zrovna pěkně na to, že jsme se líbali v kobce," poškádlil mě.
"Co čekáš," zavrtěla jsem hlavou. "Že budu skákat radostí? Že se budu radovat, když se mě dotkneš a nezemřeš?" zeptala jsem se. "Co ode mě sakra čekáš?"
"To, že se dostaneš ven a budeš šťastně žít."
Jeho věta mě rozesmála, ale on se dál tvářil nabručeně. "Ty si stále myslíš, že se odsud dostaneme? Jsi naivní blázen." Ukázala jsem na dveře. "Ted už jdi, jinak ti to řeknu jinak." Podívala jsem se mu do očí.
"Dostaneme se ven, už jsem ti to slíbil," usmál se a políbil mě na tvář. "Zítra utečeme, to ti slibuji."

Ten den se mi zdál hnusný den. Byli jsme na útěku. Já, Niko a ještě nějaká dívka. Pak zazněl výstřel a někdo z nás tří padl k zemi. Nevěděla jsem, jestli to jsem já, nebo kdokoliv jiný, ale měla jsem strach.
Moje vlasy byli zapletené a oblečení čisté, až na krev na rameni a na tváři, která mi tekla z čela.
"Poběž míno," řekla mi ta dívka a podívala se na mě. "Neotáčej se," pokračovala. Chtěla jsem se jí zeptat, proč mi řekla míno, ale na to nezbyl čas. Otočila jsem se a dívala se na Nika… který ležel na zemi a u něj byla parta mužů v uniformě. Bylo po něm a nám zbývala kapka naděje, ale já cítila jen zhnusení a potlačenou bolest.
Vzbuzená jsem seděla na posteli a houpala se tam a zpět. Byl to jen sen, opakovala jsem a pak se otevřely mé dveře. Stál v nich Niko a já byla připravená na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 21. března 2014 v 18:33 | Reagovat

Hustý! Pěkně mu to nandala a já mám pocit, že jsem vynechala nějakou kapitolu! Jdu dočítat!

2 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 21. března 2014 v 19:44 | Reagovat

Souhlasím s Ami!:3
Nádhera!:)

3 Calla Calla | 22. března 2014 v 8:36 | Reagovat

Úžasná kapitola! Ale předem tě varuji... Jestli zabiješ Nika tak......!! :D

4 Violett Violett | Web | 22. března 2014 v 11:29 | Reagovat

Děkuji všem :D

[3]: No... :D

5 Kačíí Kačíí | Web | 22. března 2014 v 17:24 | Reagovat

Konečně, konečně..!! :-D  :-D  :-D
Víš jak dlouho jsem na tuhle kapitolu čekala..?? :-D  :-D Moc se ti povedla :-)  :-)

6 Kikča Kikča | E-mail | Web | 22. března 2014 v 20:17 | Reagovat

Hustá kapitola! :OO

7 Violett Violett | Web | 22. března 2014 v 21:29 | Reagovat

[5]: Kačí klidně si mi mohla napsat email nebo komentář, at napíšu další kapitolku :D určitě bych na tebe dala a napsala to ještě dřív :D

[6]: Děkuji :D

8 bara bara | 13. dubna 2014 v 18:51 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

9 Abigail Abigail | Web | 18. srpna 2014 v 19:04 | Reagovat

Úžasná kapitola =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama