"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria - 13.kapitola 2/2

29. března 2014 v 21:23 | Violett |  Elementaria
Takže napsala jsem po dlohé době Elementarii a doufám, že se vám bude líbit, protože tahle kapitola je ze začátku dost hádavá, ale snad se vám bude líbit. Mimochodem zamilovala jsem se do Kyle i když ho nenávidím a vlastně sama sebe, že jsem ho vytvořila tak protivného :D
p.s: Doufám, že se líbí nový banner :)
p.s2: A naposledy...doufám, že mi napíšete názor a tím myslím kritiku :D
p.s3: Ti co to začínají číst, až od ted, prosím neodsuzujte mé začáteční psaní :D
p.s4: ta holka na bannerů se dost podobá Cath, až mě to děsí :D
Více v celém článku

Vzpomněla jsem si na dětství, když jsem s Adelaide ležela u nás na dvorku a pozorovala hvězdy. Prováděli jsme to vždy ten víkend, kdy jsem ve škole vybouchla.
"Cath, myslíš, že ty tvoje výbuchy jednou přestanou?" Zeptala se a já se na ní pochybovačně podívala. Bylo mi sedm a většina holek v mém věku se starala o panenky, já měla výbuchy vzteku.
"Jednou," podívala jsem se na oblohu. "Jednou mě mé výbuchy vzteku dostanou do problémů," řekla jsem slabým hlasem a v tu chvíli se rozbrečela. Bylo to naposledy, co jsem si pořádně pobrečela. Tehdy mě Ade jen pozorovala a já v jejích očích viděla naposledy smutek.

"Princezno?" Šeptal mi někdo do ucha a hladil mě po vlasech. Čekala jsem a nic neříkala. Trpělivě jsem vyčkávala na příležitost. Znovu mě někdo pohladil po vlasech a já to už nevydržela. Moje ruka automaticky odstrčila tu, co na mě sahala.
"Neříkej mi princezno," procedila jsem mezi zuby a otevřela oči. Nejprve jsem viděla jen světlo a pak hnědé oči, které mě bedlivě pozorovali.
"Paule!" zaskočilo mě, že ho vidím. "Co ty tady?" Snažila jsem se posadit, ale jen mě začala bolet hlava. Panebože. "Co jsem komu provedla?" Zeptala jsem se a podívala se kolem sebe.
Ležela jsem v místnosti, kde byla manželská postel, a stěny měli barvu saze. Uznala jsem, že to je jeho pokoj a když do pokoje nakoukla Clara, tak jsem myslela, že chytnu infarkt. Tvářila se smutně a měla krvavé oči. Musela brečet. Vedle ní stal Kyle a šklebil se na mě. Panebože.
Paul se zasmál a mávnul na nově příchozí. "Uklidni se Cathrine Sky Soonro," chytil mě za rameno Paul. Já se, ale dál dívala na Claru, která se snažila vyhnout se mému pohledu. Dívala se do země a své hnědé vlasy měla stažené v culíku. "Cath?" Křiknul na mě Paul a já mu začala věnovat pozornost.
"Ano?" Šeptla jsem a chytla se zezadu za krk a sklonila hlavu. "Jsem v pořádku," vyhrkla jsem rychle, než stačil Paul něco namítnout. Pak jsem si, ale na něco vzpomněla. "Kdo mě chytil, když jsem spadla?"
"Záleží na tom?" Zeptala se Clara a přistoupila ke mně. "Vystrašila si nás. Carr se tě bojí, Nikky se usmívá a myslí si, že vyhrála a ty se ptáš, kdo tě zachytil?" Vyhrkla tak rychle, že jsem se zmohla jen na nevěřícné zírání.
"Máš s tím snad problém?" Zabručela jsem a postavila se. Musela jsem se, ale zachytit, abych nespadla zpátky na postel. "Mě se toto děje od mých pěti let," pokračovala jsem a ukázala na Claru naštvaně. "Celých jedenáct let vědí všichni v mém okolí, že se nemají v tu dobu ke mně přibližovat a výš co Claro?" Zasmála jsem se. "Já Caroline varovala," lhala jsem. "Tobě jsem to taky říkala, ale né ty si hraješ na kamarádku, která se snaží pomoct, ale já se o to neprosila!"
Zamířila jsem ke dveřím a sama se divila, jak to, že to tak zvládám, ale Kyle mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. "Pust mě," okřikla jsem ho.
"Nebo?" Držel mě pevně a otočil se čelem k Paulovy. "Ted se jí omluv." Ukázal na Claru.
"Ses zbláznil," zavrtěla jsem se v jeho sevření. "Ona po mně začne řvát a já se jí budu omlouvat?"
"Zaslouží si tvou omluvu, jako ty její," oznámil mi a já měla chuť mu jednu vlepit. "Nemůžeme jí pustit," oznámil Paulovy a já se zhluboka nadechla. Jakého to paka, jsem to potkala? Ptala jsem se sama sebe.
"Jestli si nezapomněl, já mám trénink," rozesmála jsem se a cítila se jako psychopat. Vytrhla jsem mu ruku ze sevření a otočila se na Claru. "Je mi líto, co jsem tobě udělala, ale já tě varovala," zdůraznila jsem poslední slovo a pootevřela dveře pokoje.
Kyle už chtěl po mně vystartovat a zadržet mě, ale Paul na něj křikl. "Nech ji jít, má naprostou pravdu."
Tak jsem šla.

Šla jsem chodbou a ani si neuvědomovala, kolik je hodin. Na stěnách byli různě namalované ornamenty a dokonce jsem trefila na řadu fotografií. Nevěnovala jsem jím, ale pozornost. Zaměřila jsem se jen na hodiny a pravidelné dýchání. Musela jsem se uklidnit a to co nejrychleji.
Rozrazila jsem dveře svého pokoje a spatřila tři páry očí. Na postelích seděla Nikky, Caroline a Veronica. Všechny se tvářili zděšeně, ale jen Veronica se ke mně vrhla a objala mě.
"Jsi v pořádku?" Ptala se mě. "Slyšela jsem o tvém výbuchu a myslela si, že se ti něco stalo," pokračovala a otočila se na holky. Kdyby jen tak věděla, informovala jsem samu sebe.
Ani jedna z dvojčat nic nenamítla, ale já se zaměřila na Nikky. Usmívala se a já bych se klidně vsadila, že celé ráno byla u Dereka.
"Ranní ptáče, dál doskáče." Poslala jsem vzdušnou pusu Nikky a šla si sednout ke Carr. Nehýbala se. Jen mě pozorovala, a když jsem se jí chtěla dotknout, uskočila. "Caroline, je mi to líto." Nezmohla jsem se na jinou větu, ale doufala jsem, že to pochopí. "Nikky, kdy začíná trénink?" Zeptala jsem se a šla si vzít tílko a šedé tepláky, co jsem našla na stole položené. Protáhla jsem se a podívala se na holky. "Tak odpoví mi někdo něco?" Naštvala jsem se, a když se Carr rozběhla pryč, jen jsem mávla nad tím rukou.
"Musím se ti omluvit za sestru," oslovila mě Nikky a já se uchechtla. Podívala jsem se do zrcadla a prohrábla si vlasy. Byla jsem připravená.
"Tvoje sestra je snad labilní?" Podotkla jsem a otočila se k ní na pár vteřin, když jsem si utahovala tenisky.
"Neřekla bych, že je zrovna labilní, ale…"
"je trochu citlivá," doplnila jsem jí a usmála se. V zrcadle jsem se dívala na své dolíčky, které mě iritovaly.
"Proč jsme se vlastně hádaly?" Zeptala se a já se znovu zasmála.
"Protože jsme obě tvrdohlavé," odpověděla jsem. "A k tomu strašné mrchy," napodobila jsem hlas Adelaide, i když ho Nikky nemohla poznat.
"Už to chápu," zasmála se Nikky a přistoupila ke mně. Stáli jsme ted obě u zrcadla a navzájem se na sebe usmívali. "Vím, že mě nemáš ráda, kvůli včerejšku, ale já vážně nejsem špatná, jen mám někdy chvilky, jako…"
"já." Znova jsem jí doplnila.
"Ano, ale trochu rozdílné," obhajovala se.
"Nemusíš mi to zdůvodňovat. Já to chápu." Přivřela jsem oči a otočila se ke dveřím. Veronica byla už pryč a já se jí ani nedivila.
"Ty si sama, já jsem sama. Budeme sami spolu?" Navrhla mi Nikky a já se rozesmála.
"Není vhodnější k tomuto tématu - Já jsem mrcha, ty si mrcha. Budeme mrchy spolu?"
"To jo, ale to mé zní mnohem líp." Chytila mě za rameno a táhla mě ke dveřím. "Měli bychom jít, jinak nás Kyle zabije, jestli přijdeme pozdě." Podívala se na hodinky, co měla na ruce. Kde je sakra vzala? "Stejně jdeme už pozdě," znova se rozesmála a táhla mě ke dveřím.

"Napadlo vás někdy klepat?" Zeptal se Kyle, když jsme vešli do místnosti. Přišli jsme pozdě o deset minut a pár lidí se na nás otočilo rozzlobeně.
"Ne," řekla jsem a stoupla si na konec řady, která stále před Kylem. "Kdybych chtěla klepat, tak to znamená, že vás nechci rušit," pokračovala jsem ve vysvětlování.
"Jenže její účel byl, vás vyrušit," doplnila mě Nikky a stoupla si vedle mě.
"Nikky Hollydoy a Cathrine Sky Soonro," začal, ale nenechala jsem ho domluvit.
"Ještě jednou mi tady někdo řekne Sky, tak ho poleji tekutým dusíkem," řekla jsem naštvaně a kluk vedle mě ode mě odstoupil.
"Sky," usmál se. "Dneska tady zůstaň, budu si s tebou muset vážně promluvit vodníku." Odplivl si a ukázal na stěny. "Desetkrát poběžíš tam a zpátky ke mně," blýsklo mu v očích. "Hned!" Zavelel a já se na něj dívala jako by se zbláznil.
"Myslíte to vážně?" Zeptala jsem se překvapeně. "A za druhé, tys byl taky vodník, na to nezapomínej," usmála jsem se na něj sladce.
"Hned," ukázal na druhý konec tělocvičny. Máš na to minutu," nastavil si na hodinkách čas. "A čas běží," zaťukal na displej.
"Jestli si chtěl vidět můj zadek, stačilo říct!" zavolala jsem na něj a začala se smát, pak až běhat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 30. března 2014 v 10:46 | Reagovat

Ten konec :DDDDDDDDD Ale jsem strašně moc ráda za to, že jsi tady přidala tuhle kapitolu, protože je skvělá! A ten obrázek je super! :3

2 bara bara | 14. dubna 2014 v 15:23 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama