"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Duch

23. března 2014 v 10:00 | Violett |  Jednorázovky
Takže dneska tu přidávám jednorázovku, co jsem psala s nejlepší kamarádkou do školy na projekt - Děti, dětem. :D Mě se to dost líbí, ale co vám?
Kdysi jsem byla živá, ale všechny sny se jednou rozplynou. Teď jsem duch, který straší v domě společně s přáteli. Žila jsem před dvěma lety v rodině, která mě adoptovala, když mi bylo pět. Teď mi je šestnáct a můj život skončil tragédii. Měly jsme párty, která se vymkla kontrole. Dům zaplavil požár, když hrála hlasitá hudba.
Jmenuji se Bryn a jsem zrzka se zelenýma očima a pihami. Moje plet je bledá a jediná výhoda na tom, že jsem duch je to, že dokážu procházet zdmi.
"Bryn?" zatřásla se mnou Alice a tvářila se naštvaně.
"Co se děje?" zeptala jsem se a vrátila se v hlavě do přítomnosti.
"Je tu další člověk," zabručela. "A tentokrát jsi na řadě ty," pokračuje.
Přikývla jsem a odhodlaně vstala a rychle šla ke dveřím.
"Je to kluk v tvém věku!" zavolala ještě Alice. "Buď opatrná," dodala.
Zastavila jsem s u okna vchodových dveří a podívala se ven. Před domem stála skupinka lidí a jeden kluk z nich mířil k domu. Zhluboka jsem se nadechla a pořádně se na něj podívala. Měl černé vlasy, které byly do očí a tvář bledou jako stín. Usmála jsem se. To bude lehké, pomyslela jsem si.
Otevřely se vchodové dveře a do domu vešel člověk. Věděla jsem, že je to ten kluk a tak jsem rychle zhasla světla a s třísknutím zavřela dveře. Kluk se tvářil nezaujatě. Díval se na mě, jako by mě viděl, i když to není možné.
,,Co děláš?'' pověděl a opřel se o stůl a zkřížil ruce na hrudi. Přimhouřila jsem oči a podezřele si ho měřila. Přistoupila jsem k němu a zamávala mu rukou před obličejem. Chytil mě pevně za zápěstí a já málem vyjekla.
"Ty mě vidíš?" zeptala jsem se zaraženě.
"Ano, proč bych tě neviděl?" odpověděl otázkou.
"Tak hádej," odvětila jsem a vykroutila se s jeho svržení. Dala jsem ruce v bok a poníženě se na něj dívala.
"Tak počkat," zamyslel se. "Ty jsi jedna z těch dívek, které uhořely v tom domě, že ano?" vzpomněl si.
Rychle jsem k němu přistoupila. "Ano," zašeptala jsem mu do ucha a zmizela.

Další den se vrátil znova a příští dny taky. Začala jsem mít podezření. Alici a ostatním jsem namluvila, že jsem ho vystrašila a oni mi věřili do té doby, než se vrátil. Ali a ostatní byli na mě naštvaní, ale i tak jsem jim neřekla, že nás vidí. Od té doby se mu vyhýbám a dařilo se mi to až do dneška.
Byl večer a já jsem stála na zahradě a kochala se světem kolem mě, když v tom přišel on. Měl na sobě kapuci a díval se na mě přes cestu. Rozhlédl se do stran a pak přišel ke mně.
,, Zase ty?" Zeptala jsem se a dál se dívala na měsíc.
,,Co bys čekala," utahoval si ze mě.
"Tebe ne,"ozvala jsem se. "Co jsi zač?" pokračovala jsem.
" Jsem člověk, jak logické."
Přimhouřila jsem na něj oči a otočila se k domu a šla.
"Jmenuji se Zet mimochodem," řekl klidně a běžel za mnou.
Otevřela jsem dveře a vešla do ohořelého domu. Zet šel za mnou až do střešního pokoje. Byla jsem na nervy. "Co chceš," vyštěkla jsem a opřela se o zeď. V tu chvíli jsem se propadla do vedlejšího pokoje a dostala záchvat smíchu.
Zet přiběhl ke mně a zeptal se "Jsi v pořádku?"
Nevnímala jsem ho a smála se dále. "Co tu stále chceš?" zeptala jsem se ho po chvíli.
"Chci vědět něco víc o tobě," poznamenal.
"Nemohu ti to říct, musíš na to přijít sám."
"Aspoň mi pověz tvoje jméno," ušklíbl se.
"Bryn," řekla jsem slabým hlasem.
"Takže Bryn," zamyslel se. "Ty si umřela před dvěma lety, ale jsi stále tady. Proč?" vyzvídal.
"Jsem tu, protože chci," lhala jsem. Zvedla jsem se ze země a přistoupila k oknu.
"Přála by sis být živá?" Zeptal se a stoupl si k rámu okna a pozoroval mě.
"Ano, i když procházet zdí je velká sranda. " Usmála jsem se a prohlížela si jeho tělo. Navzájem jsme si vyměnily usměv. Přistupoval ke mně blíž, ale v tom přišla Alice.
"Kde si tak dlouho?" zašvitořila vesele.
"Snažím se ho vyděsit," odpověděla jsem a kopla ho nenápadně do nohy, aby hrál se mnou. Alice přikývne a opatrně odejde z místnosti.
"Měl bys jít," chytla ho za rameno a tlačila ho ke dveřím.
"Zítra zas přijdu," zabručel.
"To nemáš nic jiného na práci, než mě tu otravovat?"
Usmál se a přikývl. Cestou ven se tvář potěšeně a křenil se.

Týden uběhl jako nic. Zet tady stále chodil. Vlastně tu byl nonstop. "Bryn jsi v pořádku?" Zeptala se mě Alice. Alice se ke mně chovala vždy jako k mladší sestře. Teď jsem sestru potřebovala, protože se cítím nějak jinak. Jakoby se u mě objevily ztracené pocity.
"Ano jsem, proč bych neměla být?"
" Poslední dobou se chováš podivně," podívala se na mě jako by tušila něco víc. Pokrčila jsem rameny a šla za dům.
Venku svítilo podzimní slunce a já se v paprscích ztrácela. "Jsi v pořádku?" ozval se hlas za mnou.
Otočila jsem se a viděla jsem tam stát Zeta. Usmíval a mě poskočilo srdce. Jaký to zvláštní pocit, znova cítit svoje srdce.
"Proč se mě na to stále někdo ptá?" naštvala jsem se. Přistoupil ke mně a já se podívala jinam.
Začalo pršet a kapky padaly skrze mě. A to jedno z mála mě zarmoutilo.
Otočila jsem se k němu se strachem ve tváři. " Neboj se, jsem tu s tebou," mile řekl a objal mě.
Cítila jsem jeho teplé a tlukoucí srdce. "Nedotýkej se mě prosím."
"Co se děje?"
"Jsem duch, to se děje."
"Ale mně to nevadí," odpověděl " Vždy sem se chtěl obejmout s duchem," usmál se na mě.
"Velmi vtipné," rozesmála jsem se, ale pak opět nahodila kamennou tvář.
" Jsem vtipálek od přírody."
"Takže vtipálek, jo?" Nadzvedla jsem obočí, pousmál se. Zavřela jsem oči a nadechla se čerstvého vzduchu, když jsem cítila, že se ke mně blíží. ,,Nehýbej se..." řekl klidným hlasem.Otevřela jsem oči a byl u mě tak blízko, že jsem sotva dýchala. A pak mě políbil. Cítila jsem teplo po celém těle. Po chvíli jsem odstoupila a dívala se na něj jako bych znova ožila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 23. března 2014 v 11:30 | Reagovat

Pěkné, zajímavé, dokonalé :-D Jednoznačně senzační!

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. března 2014 v 14:12 | Reagovat

Jsem duch, to se děje xD
Masózní :333 Škoda, že je to jen jednorázovka :)

3 Abigail Abigail | Web | 23. března 2014 v 14:47 | Reagovat

Dokonalé, škoda, že to nepokračuje, bylo by fajn, kdyby jo =) Tohle by mě nenapadlo =)

4 Violett Violett | Web | 23. března 2014 v 15:50 | Reagovat

Dalo by se říct, že to byl můj námět, ale mi dvě to nějak daly dohromady....ale klidně někdy můžeme opět napsat jednorázovku já a ona :D

5 Calla Calla | 23. března 2014 v 15:56 | Reagovat

Úžasné! Přijde mi to velmi originální a je škoda, že je to pouze jednorázovka. Byla by to skvělá povídka! Úplně si představuji ty vtipné scénky, kde by někoho strašila! :DD

6 LussyNda LussyNda | Web | 24. března 2014 v 12:29 | Reagovat

wau nadherná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama