"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Porcelánová princezna || 2.kapitola

16. února 2014 v 9:00 | Violett |  Porcelánová princezna
Je to tu dneska v jednu hodinu ráno jsem toto dopsala a jsem na sebe pyšná. Je to dost zajímavé a konečně poznáte kdo je Viktorie. Jinak přeji krásný den, já se budud dneska šprtat na chemii. Píšem totiš se značek, i když ted mi došlo, že chemii máme až v úterý, tak je možné, že tu ještě dneska hodím Noční školu, protože mám chut jí dneska psát.
Jinak opět potřebuji názor na tuto kapitolu, protože jsem s ní jen začala a nevím, jeslti je dobrá :D
Více v celém článku


Chcete vědět pravdu. Vůbec nevím, co tady všichni řeší. Byla jsem dost mimo a jen mě to znervózňovalo. Anna se, ale samozřejmě do hovorů zapojovala a já jsem věděla, že by byla lepší následnice než já. Já si ani neuměla udělat v síni jméno a ani nějací gentlemanové se o mě nezajímaly. Byla jsem nikdo. Uklidni se. Zakřičela jsem v duchu a zavrtěla hlavou nad svým přemýšlením. Zhřešila jsem. Jsem sobecká.
"Děje se něco Madeleine?" Optala se Anna a já ji pozorovala. Seděla vzpřímeně a ani jednou nemrkla, aby jí cokoliv neuniklo. Vedle ní seděl náš generál a na první pohled s ní flirtoval. Dívala jsem se na něj vražedně, ale ucítila jsem, že mě Anna kopla do holeně. "Au," sykla jsem. Pak jsem, ale zvedla hlavu a snažila se chovat normálně, jak si myslí Anna, že je v hodné. "Vše je naprosto v pořádku sestřičko," usmála jsem se a zvedla se, že se dám na odchod. "Omluvíte mě." Udělala jsem pukrle a zamířila za matkou, která postávala vedle strýčka Arnolda. "Matko, mohu si s tebou na chvíli promluvit?" Zeptala jsem se a uklonila se. Pak jsem se, ale chtěla praštit, protože jsem to celé popletla. Nejprve uklonit pak až mluvit, opakovala jsem stále dokola a nervózně se ošívala.
"Omluv mě Arnolde," usmála se a brala mě pod paži a vedla mě ke krbu, který byl opodál. "Co se děje?" Zeptala se příkře a já se na ní jen zírala. "Takhle se na mě nedívej, dcero," sykla a já viděla v její tváři, jak se pomalu vzteká a užírá to v sobě.
"Omlouvám se." Podívala jsem se do země. Co to se mnou je? "Nic se neděje," odpověděla a objala mě jako má matka, kterou jsem vždy chtěla mít. "Co si potřebovala?" zašeptala mi do vlasů.

"Mohla bych prosím už odejít. Vím, že je to nevhodné, když se dcera natož budoucí vládkyně našeho lidu vyvlékne z této…" zarazila jsem se, "konverzace," pokračovala jsem. "Ale já tu popravdě nevím o čem, kdo mluví. K tomu tady není nikdo v mém věku až na Annu, Viktorii a Valerii, které své poznatky oznamují okolí." Snažila jsem se o to, aby má slova zněla formálně a ne v mém jazyce, jak tomu říká matka.
Matka mě pustila a odstoupila ode mě. Prohlížela si mě, jako by mě neznala a já neznala jí. Už postupek času se od sebe rozdělujeme. Mračila se a její žluté šaty se jí leskly. Mohla bych si troufnout a říct, že její šaty vypadají jako létající balon, ale to by byla špatná úvaha. Její šaty jsou ještě širší. Matka si povzdechla a přikývla. "Kam půjdeš?" zeptala se a já si jí dál prohlížela. Nesnášela jsem paruky a jsem moc ráda, že se v naši zemi zrušily, takže už nejsou povinné. Paruky byli pro mě tak nechutné, že bych je klidně spálila na popel a ten popel pak vysypala do vody, která nás obklopuje. Jenže matka paruku měla. Znervózňovala mě a ona to věděla, ale i tak nadále jí hodlala nosit. "P-půjdu do zahrady," odpověděla jsem nakonec a svůj pohled jsem zaměřila na její oči. Klidně bych na ní začala křičet, ale etiketa to zakazovala a dámám to neslušelo. "Tak běž," řekla jen na to a když se uklonila a otáčela se, spatřila jsem v jejím pohledu zklamání a já nevěděla, jak to napravit. Otočila jsem se, abych Anně oznámila, že už tady nebudu a že si o mě nemá dělat starosti.
Anna seděla tam, kde posledně a stále mluvila s generálem. Smála se a usmívala, jak jí bylo libo. Pomalu jsem přešla k ní, když mi nastavila Viktorie nohu a já upadla. Dopadla jsem na kolena a jen tak, tak jsem se zachytila židle, jinak bych už dávno ležela na zemi se zraněnou hlavou. Všichni okolo se začali ke mně tlačit. Byl to pro mě šok, ale nemohla jsem tomu nijak předejít ani zabránit. "Jste v pořádku?" Slyšela jsem vyděšené hlasy, jako by si myslely, že umírám. Zakuckala jsem se a zvedla hlavu. Dívala jsem se snad do pěti párů očí a já zavrtěla hlavou. "Jsem naprosto v pořádku, jen jsem zakopla o…" zamračila jsem se. Nevěděla jsem co říct dál. "Zakopla o Viktoriinu nohu," dodala Anna a já se na ní vděčně podívala. Prodrala se kolem lidí a pak mi pomohla se zvednout a vzala mě pod svá ochranná křídla. "Viktorie jí nastavila nohu, naprosto jsem to viděla." Její obvinění bylo pravdivé, ale kdo jí tady bude věřit, když je Viktorie starší a má vše, co by si princezna mohla přát, až na trůn.
"Jak myslíš, sestřičko," zaslechla jsem Viktorii a střelila po ní pohled. Tvářila se nevinně a smutně, jak měla ve zvyku. Její černé vlasy se jí po rameně opíraly a vypadaly, jako mrtvá černá voda. Její plet byla bílá, jako sníh. Vypadala tak nevině. "Vše, co řekla je lež." Pokračovala Viktorie a já se dál na ní dívala s pohrdáním. Rovné vlasy s ní dělaly neviňátko a stejné hnědé oči s ní dělalo mou příbuznou, ale duševně má sestra nebyla. Byla jsem k ní vždy tak milá a ona mě nesnáší společně s Valerii, která se vypařila. "Vše, co říkala Anna, je pravda," zašeptala jsem a pak bez jakýkoliv námitek, jsem se uklonila a rychle běžela pryč, než by spatřily mé slzy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 16. února 2014 v 15:19 | Reagovat

Moc krásná kapitola. Ta Viktorie asi bude pěkná mrcha... těším se na další :D :D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 16. února 2014 v 16:35 | Reagovat

Je to zajímavá kapitola. Anna se mi líbí, ale ta Viktorie bude asi pěkná potvora.. -.- Už se těším na další kapitolu :-)

3 foto-es foto-es | Web | 17. února 2014 v 14:49 | Reagovat

fakt dobře píšeš :)

4 Kačíí Kačíí | Web | 17. února 2014 v 15:27 | Reagovat

Viktorie je hrozná pipina :D :D :D už ted jí nemám ráda :-)  :-) Těším se na další kapitolu :-)

5 Violett Violett | Web | 17. února 2014 v 17:19 | Reagovat

[1]: No je to mrcha, ale v každém správném příběhu má být nějaká mrcha :D

[2]: Anna je hodná a Viktorie taky, ale ještě příjde Valerie :D

[3]: Moc děkuji, vážně si toho cením :)

[4]: Tak tato povídka mě baví, protože zatím vím, jak pokračovat :D A ta Viktorie je pipina, jak jsi jí nazvala, ale těším se strašně na Valerii, až jí tam dám :D

6 Abigail Abigail | Web | 17. února 2014 v 21:54 | Reagovat

Nádherná kapitolka =) Viktorie mi nesedí, děsná to holka =) Píšeš krásně a máš dobré nápady, těším se na další kapitolku =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama