"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Šestá kapitola

22. února 2014 v 21:29 | Violett |  Noční škola
Je to tu. Dopsala jsem další kapitolu a doufám, že ti to Callo bude stačit s tím popisem :D
Jinak měla bych napsat konečně další kapitolu Nevědomé, co si o tom myslíte?
Více v celém článku


Ležela jsem v posteli a stále nechápala, co tu vlastně dělám. Mohla jsem být kdekoliv a já kývla na toto místo. Pokoj byl tmavý a velmi útulný na to, že tu bydlí dvaceti pětiletý chlap. Zvedla jsem se na lokty, co nejtišeji, ale i tak peřina zašustila a já strnula. Pohlédla jsem na něj, ale spal dál. Usmála jsem se nad představou, že bych mu utrhla hlavu za to, že mi lhal. Byl tak bezbranný. Vlasy měl hnědé a trochu delší než měli kluci v děcáku. V pohodě bych mu mohla rukama zajet do vlasů a cítila bych, jejich povrch. Tvář měl tak bledou a rty zvlněné do úsměvu. Tvářil se spokojeně, až mě to dráždilo.
Podívala jsem se na digitální hodiny, které blikaly ostře červenou barvou. Byli čtyři hodiny ráno a já stále nezavřela ani na minutu oči. Byla jsem tak vyčerpaná, až mě to děsilo. Sedla jsem si do tureckého sedu a prohrábla si světlé vlasy. Pár z nich jsem si namotala na prsty a pozorovala je. Nesnášela jsem své vlasy, ale také jsem se smířila s tím, že barva vlasů je jediná, co mi zbyla po rodičích, když mě nechaly na pospas mé bývalé rodině.
Včera k večeru mi tu donesly nějaké věci na oblečení. Nevěděla jsem, jestli jsou to mé nebo někoho jiného, ale oblečení, jako oblečení. Rychle jsem vstala a otvírala tašku s věcmi. Bylo tam bleděmodré tričko bez potisku a tak jsem si ho hned vzala a přehodila přes rameno. Dál jsem vytáhla černé legíny a zpoza postele vytáhla své jednoduché šedé tenisky. Vztáhla jsem ruku nad černou mikinou a mrkla na Owena. Stále spal a tak jsem se v klidu oblékla.
Když jsem si sundávala dlouhé spací tričko a podívala se do zrcadla na svůj obličej, spatřila jsem sebe s bledou tváří, kruhy pod očima a s trhlinou na líci. Vypadala jsem jako smrtka, kterou jsem se stát nikdy nechtěla. Nechtěla jsem ani, abych zabila své bývalé rodiče, ale prostě se to stalo. Mám to v povaze, jako třeba někdo, že je milý, tak já mám v povaze, vždy dosáhnout toho co chci.
Oblékla jsem si bleděmodré tričko a zpoza trika si vytáhla vlasy a prohrábla si je. Natáhla jsem si legíny a tenisky hodila ke dveřím. Vzala jsem si svůj nůž a schovala ho prozatím do ponožky.
"To se, až tak nemůžeš dočkat dneska?" Zaslechla jsem za sebou a s trhnutím se otočila. Přede mnou stál Owen bez trička. Měl holou hrud a já se kochala tím pohledem. Jeho svaly se napínaly, když zvedl ze země triko. Pozorovala jsem ho, jak kolem mě prošel a vzal si jeany. "Vstáváš nějak brzo," podotkl. Otočil se na mě a já věděla, že stále vypadám zaraženě. Zamrkala jsem a usmála se. "Zákon schválnosti," odpověděla jsem a opřela se o zeď, která byla v ústraní z jeho dohledu.
Zavřela jsem oči a začala uvažovat své možnosti. "Co mě dneska čeká?" Zeptala jsem se Owena. Pozvedla jsem jedno oko a pozorovala ho. Měřil si mě pohledem. Uchechtla jsem se a odvrátila se od něj. "Pozorovat mě, je tvůj koníček?" Zeptala jsem se a okatě se ironicky naštvala. Koukla jsem se po hodinách. Bylo půl páté ráno a já trčela v pokoji s ním. K tomu sama a před sázkou. Nechtěla jsem tu zůstat, ale taky jsem chtěla vidět, jak trpí.
Owen se ke mně přiblížil a opřel se loktem o tmavou stěnu. Byl tak bledý, až mě to děsilo. "Tak začneš mýt zkoušky společně s ostatními," zarazil se, "a pak tě snad přijmou," usmál se.
"Osobní prostor," procedila jsem mezi zuby.
"Předtím ti to nevadilo, květinko."
"Předtím ne ted." Prolezla jsem pod jeho rukama a rychlím skokem doběhla ke dveřím. Nepotřebuji se mu dívat do očí, stačilo mi to posledních pár měsíců. "Utíkat před bojem není tvá parketa," zasmál se.
Ohlédla jsem se a obula si tenisky. Z ponožky jsem si vytáhla nůž a pak si ho strčila do kapsy mikiny.
Zvedla jsem se do pozoru, když mým tělem projel mráz. "Ty si chceš hrát?" Zeptal se Owen a vytahoval mi z mikiny mini nožík. "Možná," odvětila jsem suše a natáhla dlaň, aby mi nůž hned vrátil. "Ted mi ho vrat," pokračuji. "Nebo to špatně skončí," podotknu.
Owen zvrátil hlavu a začal se smát. "Myslím to vážně," zavrčím a vytrhnu mu nůž z ruky a přitisknu ho k jeho krku a lehce přitlačím. "Nedělej si ze mě legraci."
Owen se přestal smát a ted se na mě díval vážně. V hnědích očí, mu blýsklo a já se zatvářila nechápavě. "Děje se něco psychologu?" Zasměju se a hned jsem pocítila svou chybu. Přestala jsem dávat pozor a on rychlým pohybem vytrhl nůž z mé ruky a otočil mi dlaň tak, že jsem jí měla převrácenou za zády a ted se mu opírala tělem o hrud.
"Nezapomeň maličká, že já tu studuji už pět let." Pohladil mě po tváři a ještě víc přitlačil, až se po mé ruce rozlévala krutá bolest. Držela jsem, ale jazyk za zuby a zhluboka dýchala. Dupla jsem mu na nohu a doufala, že to s ním pohne, ale nic, ještě jsem si to díky tomu víc zhoršila. Owen ještě víc přitlačil a já se ted zmítala v bolestech.
Zkřivila jsem tvář v bolesti. Cítila jsem jen, jak jeho prsty putují k mé bradě a zvedá mi jí k jeho tváři. Nic mu to nepomohlo, stále jsem se dívala jinam. Bolest byla příšerná, ale já nehodlala prosit. "Stále tak tvrdohlavá," zasmál se a tentokrát mě chytil za líce a zmáčkl je a já se díky tomu na něj otočila. "Běž do prdele," ozvala jsem se a plivla mu do tváře.
Owen mě pustil a odstoupil ode mě. Stále v ruce držel mou zbraň a já se rychle podívala ke dveřím. "Ani to nezkoušej," řekl chladně a mířil k nim. Zamkl je a mrkl po mě. "Ted můžeš jít na mě," zasmál se a roztáhl ruce.
Přistoupila jsem k němu a dívala se mu do očí. Byla jsem naštvaná a k tomu mě ještě stále bolela ta ruka. Rychlým výpadem jsem mu vrazila facku, až to plesklo a mu tam zůstal velký otisk a krvavá stopa po mých nehtech.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 23. února 2014 v 8:41 | Reagovat

Hezky ona, jen at mu nakope prdel :D :D
Skvělá kapitola a Nevědomou určitě napiš :-D  :-D

2 Calla Calla | Web | 23. února 2014 v 9:30 | Reagovat

Dobře mu to nandala! :D A jinak.. Díky ti za popis. Stačí mi to. Konečně jsem si ho představila tak, jak doopravdy vypadá. xD Já nevím proč jsem měla v hlavě tu hnusnou představu starýho dědka. xDDD Ale teď.. hm... :D Hodně dobrá kapitola! :) :D

3 Abigail Abigail | 23. února 2014 v 17:14 | Reagovat

souhlasím s Callou dobře mu to nandala =) Pěkná kapitolka =) Akorát tam bylo pár hrubek, ale to vůbec nevadí =) Chybí ti tam háčky a tak.. =)

4 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 20:19 | Reagovat

užasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama