"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Pátá kapitola

12. února 2014 v 14:19 | Violett |  Noční škola
Takže napsala jsem další kapitolku Noční školy a musím přiznat, že je to jedna z nejdelších kapitol, co jsem kdy napsala, ale nemůžu si prostě pomoct. Tato povídka mě strašně baví psát, takže doufám, že vás baví číst :33 Jinak kritiku a názor prosím do komentářů.
Více v celém článku

Lucas mě vedl chodbami a ukazoval mi kde co je. V téhle situaci jsem byla v koncích. Nezapamatuji si všechno, kde co je, ale to mu říkat nebudu. "Takže Melanie, tady je jídelna," ukázal na skleněné dveře, za kterými se klenuly židle a stoly v různé velikosti. "Zde budeš třikrát denně…" zarazil se, "pokud tedy projdeš testem," uculil se.
Stála jsem na místě a dívala se do tmavé jídelny, dostala jsem hlad. Lucas mě, ale chytil za paži a táhl dál. Na mé nároky, doslova kašlal. Cestou mi dál ukazoval různé učebny - technologie, praxe i laboratoř či kuchyně. Přemýšlela jsem, co se tu zde, bude všechno učit. Vlastně by mě zajímalo, kde je vodovod, abych se mohla pokusit o žertík.
"Kde budu mít pokoj?" Zeptala jsem se a Lucase to nejspíš zarazilo, protože se v prostředku kroku zastavil a otočil se na mě. Pohladil mě po tváři, až jsem se začala bát. "Tvůj pokoj," uchechtl se. "Tady je jeden malý problém Melanie," povzdychl si.
"Co se děje?" Optala jsem se. "Chci to vědět," zamračila jsem se a přiblížila se k Lucasovy. "Hned," procedila jsem mezi zuby.
Lucas se mi díval do očí a jedním prstem mě pohladil po zranění na líci. "Nejsou žádná volná místa," podíval se po mně, jako by se bál, že začnu po něm řvát, ale já se cítila klidně. "Ale?" Vyletělo mi z pusy automaticky. "Ale jediný člověk co bydlí sám, je kluk." Zabodl do mě oči. "A toho kluka, jak jsem viděl, nemusíš."
Odstoupila jsem od něj a podezřele ho pozorovala přivřenýma očima. "Už mi to docvaklo," šeptala jsem spíš sama k sobě, "když mi řekl číslo pokoje, tak věděl, že u něj skončím," povzdychla jsem si. "Čekal to hajzl jeden."
"Já ti to říkal Melanie, a jestli chceš, tak se budu snažit uvolnit pokoj," řekl vážně a já mu věřila. Chtěl mě tu až příšerně moc. "Lucasi, ujasníme si něco." Dřepla jsem si a vytáhla si menší stříbrný nůž z boty. "Já se o sebe dokážu postarat, do té doby, než najdeš volný pokoj a Owen se ke mně nepřiblíží," zarazila jsem se svými slovy, "pokud mu to nedovolím," zapředla jsem vzrušeně. Owen byl ode mě jen o pět let starší, to nic nedokazuje.
"Melanie, je tu další problém," uvolnil se, ale začal se tvářit nejistě. "Ty mu to dovolíš," upřesnil. "Owen je na této škole jediný, kdo umí tak skvělé překroutit slova, než kdokoliv jiný," podíval se na mě a v jeho očích jsem spatřila strach, ale hned zmizel. "Ty mu to dovolíš, věř mi." Přikývla jsem a Lucas se otočil a mířil k pokojím, které jsem viděla v dáli.
Šli jsme snad věčnost. Chodby byli tmavé a všude bylo ticho a klid. Byl stále ještě den a Lucas mi vysvětlil, že většina spí nebo jsou v jedné místnosti. Zastavil se, až u černých dveří, které měli velkým napsány bílou barvou číslo 253. "Vítej v pekle," pohladil mě po vlasech a já od něj odstoupila.
"Nesahej na mě nebo tvoje pohlavní orgány neskončí zrovna dobře," oznámila jsem a zaslechla smích. Byl to ten známý a tak přitažlivý smích, který jsem znala už několik let. "Owene, za dveřmi se poslouchat nemá," řekl lhostejně Lucas a já se na něj podívala s překvapením. "Říkal jsem, že je tato škola špatná," zavrtěl hlavou a dvakrát bouchl do dveří, až se zvuk rozléhal všude kolem mě. "Owene, nechám ti jí tady, Bud na ní hodný," slovo hodný zdůraznil a pak se rychlým krokem rázil pryč, až se ve stínech ztratil. Uslyšela jsem bouchnutí, ale nelekla jsem se. Neměla jsem proč, i když…
Dveře se otevřely a v nich stál Owen. Owen bez trika a já se zadívala na jeho hruď a svaly. "Tenhle pohled se ti líbí, zlato?" Zeptal se a začal se mi pochlebovat. "Jestli se ke mně bez dovolení přiblížíš, tak tě rozcupuji," řekla jsem bez známky vzteku. Vlastně jsem si z něho dělala srandu a on věděl, jako jediný, že jsem schopná ho rozcupovat.
Uculil se a prohrábl si tmavé vlasy. Odstoupil ode dveří a počkal, než projdu. "A když mi to dovolíš?" Zeptal se, když zavíral za sebou dveře. Ignorovala jsem ho a rozhlédla se. Pokoj byl pěkný, takový malý a útulný. Na zemi byl velký hnědý koberec a vedle něj stály dvě postele. Jedna byla pečlivě ustlána a ta druhá vypadala, jako by v ni zápasily dvě ženy. "Měl jsi návštěvu?" Zeptala jsem se, když jsem ze země zvedla červené kalhotky a hodila je po něm. "Možná," pokrčil rameny, ale stále se usmíval. "Stále si mi neodpověděla na otázku," pokračoval. Otočila jsem se na něj. Opíral se o šedou zeď a vedle něj se opíral rám s fotkou. Všiml si, kam se dívám a rychle fotku sklopil. Chtěla jsem se ho vyptávat, ale on by se pak ptal mě. Hodila jsem nuž na zeď na protější straně a nečekala, že se zabodne. Byla jsem ted jen zaměřená na Owena. Na toho muže, kterého vážně zajímalo, jak jsem se cítila.
Pomalu jsem se dobelhala k němu a dívala se mu do hnědých očí. Měly stejný odstín, jako jeho vlasy. Děsilo mě to. Přitáhl si mě do náruče a já se snažila od něj dostat. Stále neměl triko a já se na něj lepila. Ještě před chvíli byl v posteli s jinou ženou a ted se lepí na mě, ale nebylo mi to nepříjemné. "Mám návrh," zazněl mi jeho hlas u ucha, až jsem se zachvěla. "Jakou?" ozvala jsem se a odstrčila ho od sebe. Je o pět let starší, opakovala jsem si.
"Jestli vyhraju dneska ve rvačce," nadechl se, "tak budeš bydlet u mě v pokoji," mrkl na mě.
"Počkat, počkat." Zarazila jsem ho a otočila se na podpatku. "Jestli, ale prohraješ, tak já odejdu a ty budeš muset měsíc vydržet bez sexu," oznámila jsem mu a když jsem se na něj podívala, cukal mu koutek. "Myslím to vážně," zvedla jsem kalhotky ze země. Přistoupil ke mně. "Platí." Usmál se a já taky. "Už tě vidím, tady v pokoji," uculil se a vytrhl mi kalhotky z rukou. "To se ještě uvidí,"ukázala jsem na něj ukazováček.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 13. února 2014 v 18:31 | Reagovat

Wow.. Tak to zabíjeli :-D  :-D
Doufám že prohraje :-D  :-D
Je dobře, že tě baví psát tuhle povídku, protože mě baví číst a to hodně :D :D Takže se těším na další :-)  :-)

2 Violett Violett | Web | 13. února 2014 v 19:08 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že to aspon někdo čte :D A ohledně te sázky... no už vím kdo bude vítěž a bude to dost zajímavé :D

3 Calla Calla | Web | 13. února 2014 v 21:45 | Reagovat

Já nechápu proč, ale Owena si představuju jako nějakýho tlustýho, nechutnýho chlapa.  Nevím proč. :DDDDDDDD A jinak hodně dobrá kapitola. :) :D

4 Violett Violett | Web | 14. února 2014 v 0:55 | Reagovat

[3]: asi pro tebe udělám v další kapitolce, vzhled Owena. Doslova to tam popíšu :D a ne není tlustý ani starý... je mu 25 let, takže si ho urazila :D

5 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 20:14 | Reagovat

skvěle :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama