"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Druhá kapitola 2/2

7. ledna 2014 v 13:50 | Violett |  Noční škola
Tady to je :D Tenhe článek je tentokrát přednastavený, protože jsem na cestě do zboru :D Takže doufám, že se vám Noční čkoal bude líbit :)
Více v celém článku

Vstoupila jsem do ředitelové kanceláře a rovnou si šla sednout. Položila jsme si na stůl nohy a pozorovala okolí. U okna stál nějaký muž a pozoroval mě. Usmíval se tím stylem, že by se ho každý normální člověk bál, ale byl tu jeden malý problém. Já normální nejsem.
"Ty musíš být Melanie O'neonová." Zazněl mi tichý mrzutý hlas v uších.
"Možná." Odpověděla jsem a začal si prohlížet své nehty, které pokrýval tmavý lak.
"Když s tebou mluvím, tak se na mě dívej." Zavrčel na mě pan neznámý a já ho ignorovala.
"Běžte se vycpat." Odpálkovala jsem ho a po nějaké chvíli jsem se konečně na něj podívala. Díval se na mě zamračeně, ale stále se usmíval. Když se ke mně blížil, všimla jsem si, že pokulhává. Podívala jsem se mu na nohu a spatřila protézu skvělé ukrytou pod černými úzkými kalhotami.
"Musím se tě na něco zeptat Melanie." Zazněl ten stejný mrzutý hlas. "Co sis to provedla s obličejem." Zamračil se a já se automaticky dotkla tváře, která zdobila mou broskvovou plet.
Rozhlédla jsem se, bych zjistila, jak je s pozorností ředitel, ale ten byl fuč. Vstala jsem a rychlým krokem jsem přešla k muži. "Nebudu odpovídat, dokud mi neřeknete, co jste zač."
"Lucas," odmlčel se, "a vedu Noční školu."
Pokrčila jsem rameny a ještě o krok se k němu přiblížila. "Takže Lucasi. Tenhle ksicht je jen můj a vás nebude zajímat, co si s ním provádím." Ukazováčkem jsem se naštvaně dotkla jeho hrudi. "A vy vážně nevíte, co dokážu provést, tak se mě už na žádné další debilní otázky neptejte." Zavrčela jsem a znělo to, jako zvuk zvířete. "Rozumíte?"
Lucas se ani nepohnul. Pomalu jsem se otočila a odkráčela ke dveřím, když v tom mě chytil pod krkem a přitiskl ke zdi. "Dávej si bacha s kým to mluvíš, maličká."
Jeho dech mě mrazil u ucha a já se pomalu přestávala vzpírat a pak ho kopla do pravé nohy. Nezakvičel bolestí, ani jsem to nečekala, ale vytvořila jsem si pár minut na víc. Byl stále zmatený a překvapený, rychle jsem se sklonila k botě a vytáhla kuchyňský nůž, který už tam delší dobou schovávám. Rychle jsem po něm hodila tím nožem a čekala.
Nůž rotoval a on ho chytil do ruky. Překvapeně jsem se na něj dívala a když se začal usmívat, věděla jsem, že jsem v nebezpečí.
"Já ti nic neudělám Melanie." Řekl klidně a pustil nůž na zem. S třísknutím dopadl na zem a ozvěna se ještě pár vteřin nesla místností.
"To říkají všichni." Zabručela jsem a stále se mu dívala do očí. Nechtěla jsem prohrát tuto oční válku.
"Mám pro tebe nabídku Mell."
"Jestli mi ještě jednou řekneš Mell, tak ti uříznu hlavu," uculila jsem se.
"Fajn" Zvedl ruce na znamení míru. "Melanie, co kdyby si přešla na Noční školu." Navrhl.
"Proč bych měla?"
"Protože k nám patříš."
"To řekl kdo?" Rýpnula jsem si.
"Owen."
Nebyla jsme překvapená, že řekl jeho jméno. Bylo s ním něco v nepořádku. "Myslíš toho Owena, který je psychopat a závislí na sexu?" Sladce jsem se na Lucase usmála, když na mě vyvalil oči. "Ani nevíš, co dokážou mé ruce vyhledat, když jde Owen na záchod." Zachechtala jsem se.
"Říkal jsem, že se k nám hodíš." Pohladil mě po tváři a já ucukla.
"To si nemyslím, nejsem jako on."
"Chceš říct, že si nikoho nezabila?"
"Jestli chceš znát mou odpověď, tak bych tě pak musela zabít."
"Proč jsi tak nepřátelská?" Zeptal se mě z ničeho nic a já zavrtěla hlavou.
"Já nejsem nepřátelská." Povzdychla jsem si. "Jen nejsem přátelská."
"To je úplně to samé."
"Pro mě ne zlato." Sladce jsem se kolem něj omotala, a když se s nechutí otočil, věděla jsem, že jsem já, kdo vyhrál. "Řekni mi jeden důvod, proč se k vám přidat?" Připomněla jsem mu a odtáhla se o něj. "Řekněme, že budu chvíli mluvit bez narážek, ale ty mi řekneš, proč mám k vám přejít." Chladně jsem se usmála. "A co se vlastně učí na té vaši škole?"
"Protože si výborný kandidát a někdo si tvoji přítomnost přeje." Zašeptal a já ho sotva slyšela.
"Kdo?" Protočila jsem oči.
"To nezjistíš, dokud k nám nezačneš chodit." Usmál se na mě a šel ke dveřím, jakoby byl na odchodu. Sedla jsem si a začala se točit na židli, jako u Owena. "Počkejte." Zabručela jsem, a když se Lucas otočil, pokračovala jsem. "Stále jste mi neodpověděl na moji otázku."
Lucas se zasmál a přikývl. "Pojd se mnou na školu a zjistíš to."
Chvíli jsem se ještě točila a pak velkou rychlostí vstala a byla najednou u něj. Cítila jsem, jak dostal strach. Bál se mně a já nevěděla proč. Má rychlost byla vážně zvláštní, ale to nic neznamenalo. "Půjdu s vámi." Pokračovala jsem a dotkla se své tvrdé kůže na líci.
"Melanie, jen jedno mi slib."
"Ano?"
"Dávej tam na sebe pozor," v jeho očích jsem spatřila dojetí, "a být na tvém místě, tak se neměň." Usmál se. "Myslím v chování." Dodal rychle, když viděl jak se tvářím.
"Co na té škole mohu čekat?" Optala jsem se.
"Ohrožení, strach, krev a hlavně smrt."
Ohrožení, strach, krev, smrt. Čtyři věci, na které si musím dávat pozor, ale jen jednu věc jsem věděla jistě, že s těmi věcmi si mohu podat ruku na uvítanou.

Kritika, názory do komentářů. A hlavně, co si myslíte po této části o Melanie?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 8. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

Super kapitola! Melanie.. Vím, že to bude znít dost praštěně, ale mám ráda styl psaní, kdy se hlavní hrdinka nebojí a které mluví.. no tak jako Melanie. :D Takže ji mám pořád ještě ráda. :DD A jsem zvědavá, jaké to na Noční škole bude. Už se těším na další kapitolu. :D

2 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 20:03 | Reagovat

užasně nemám prostě slov :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama