"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Noční škola | Druhá kapitola 1/2

1. ledna 2014 v 9:09 | Violett |  Noční škola
Je to tady. V téhle době, asi ještě spím a tak je tento článek přednastavený :D Ale to nevadí :D Jak jste si užily silvestr a jaký máte z něho pocit? Já se třeba celý rok tešila na to, jak se napiju dnes vína a nis z toho -.-" Vůbec jsme si nepřipíjely... jaká otrava. A co vy?
Chci jen říct, že je možné, že zítra (čtvrtek) výjde první můj deníček a uvidíme jak ho napíšu. Mohlo by to být zajimavé a já uvažuji, že by byl první deníček jen tak uvodní, než se do toho dostanu. Co vy na to? Ale ted už nebudu zdržovat a tady máte další díl Noční školy.
p.s: předem se omlouvám za gramatické chyby, ale moje známky v češtině vážně nechtejte vidět :D
Více v celém článku

Sedím v pokoji a dívám se na stěnu, kterou už pozoruji od té doby, co mě sem před lety sociálka po "sebevraždě" rodičů přestěhovala. Mám pokoj pro sebe - jediné dobré v tomto falešném světě. Ani nevím, jak dlouho už jsem tu, moje hodiny vypověděly službu. Nenáviděla jsem to tik, tak, tik, tak. Lezlo mi to na nervy a tak hodiny skončily na zemi s rozbitým sklem.
Můj pokoj je tmavý, ale přitom světlý dohromady. Stát mi vymaloval pokoj na noční oblohu. Braly to jako maličkost. Jediné, co na mém pokoji nesedí, jsem já… Já a moje blond vlnité vlasy, které mám dlouhé po ramena.
Přešla jsem k zrcadlu. Dívala jsem se do té stejné tváře, kterou už vidím 4 roky. Broskvová plet, hnědé kulaté oči, malý nos, světlé pihy a na líci mi zdobí krvavý šrám, který jsem si udělala sama. Chci říct pomocí nože. Je to takový znak, který jsem kreslila stále dokolečka na papír a tak jsem vzala jednoho dne nůž a na mé bledé kůži jsem si nařízla křížek. Byla jsem s tím i u doktora, ale ten mi řekl, že to nepůjde zahojit a já se s tím smířila.
Možná si o mě ted, každý myslí, že jsem blázen. Možná jsem, ale možná ne? Kdo ví. Jediné v čem jsem si jistá, je to, že jsem jiná. Nevím v čem, ale jsem jiná. Ted mluvím, jako blázen! Okřikla jsem se v duchu a brala si tašku, kterou mám pověšenou na kraji postele. Vzpamatuj se. Musíš být zas ta hodná holčička, za kterou tě berou.
Běžela jsem po chodech a vyhýbala se malým dětem, s kterými tady bydlím. Z mého přemýšlení mě, ale vyrušil křik ošetřovatelky. Nejspíš našla v kuchyni krev, co jsem jí tam včera večer nechala. Usmála jsem se a běžela do kuchyně.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se slušně.
Ošetřovatelka se na mě podívala a v jejích očích jsem viděla zděšení. "To si udělala ty Melanie?" Zeptala se a já slyšela, jak se jí třese hlas. Nadzvedla jsem modrý svetr a ukázala jí krvavé šrámy na ruce. "Možná." Odpověděla jsem zvesela.
Ošetřovatelka se na mě zděšeně podívala. "To snad ne." Šeptala, když si pomalu sedala na zem. Chytla se za kolena a kývala se dopředu a do zadu. Podívala jsem se na ní se zvednutým obočím.
"Jste v pořádku?" Řekla jsem klidným hlasem.
"Ne, to teda nejsem!" Zakřičela na mě a já dál stála na místě a čekala, než se vyřve.
"Už půjdu." Ukázala jsem na dveře a pomalu se otočila a mizela ze dveří.
"Panebože, to snad ne." Slyšela jsem stále šeptání, když jsem zavírala s úsměvem dveře bytu.
Z dalšího člověka jsem udělala blázna.

Byla třetí hodina a lidé se na mě dívali. Vlastně na mojí krvavou tvář. Opět jsem měla ten raněný pohled v očích, který jsem si nacvičovala tolik let. "Stalo se ti něco?" Zeptal se mě učitel na chemii, když jsem vycházela ze třídy.
Podívala jsem se dolů a zavrtěla hlavou. "Jsem v pořádku." Šeptala jsem a chtěla odejít, jenže mi zastoupil cestu.
"To vidím." Zavrčel. "Kdo ti to udělal?"
Usmála jsem se a pak si odkašlala. "O čem to mluvíte?" Zeptala jsem se opět smutně.
Pohledem zamířil na zaschlou krev. "O tvé tváři." Ukázal na ní.
Zasmála jsem se křečovitě. "To nic není." Zabručela jsem a prošla kolem učitele ven.
"Běž na ošetřovny!" Zavolal ještě za mnou a já poslechla. Chtěla jsem se ulít ze školy, co to jen půjde.
Cestou na ošetřovnu jsem se usmívala jako idiot, ale byla jsem ráda, že mi lež prošla. Moje tvář, byla dána od Boha.

Ležela jsem tu už víc jak hodinu a všude bylo ticho. Užívala jsem si toho klidu. Pak, ale vešel do ošetřovny pan ředitel a to byl můj konec.
Sedla jsem si a podívala se na něj zničeně. "Brý den pane řediteli." Řekla jsem rychle. Zatnula jsem pěst - jak já ho nenávidím.
"Tady nic nemusíš předstírat." Zamračil se na mě a já se na něj škodolibě zasmála.
"Co potřebujete Henry?" Zasmála jsem se.
Ředitel si povzdychl. "Chce s tebou někdo mluvit." Odmlčel se. "Pojd se mnou."

Do komentářů mi prosím napište svůj názor, kritiku, dotazy i připomínky...budu jen ráda. Snad se vám kapitolka líbila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 1. ledna 2014 v 14:06 | Reagovat

Tohle mi dělat nemůžeš!!!! Tak krásně napsat kapitolu a tak podělaně ji ukončit! Kdo ji chce vidět? Myslím si, že to vím. Někdo, kdo ji odvede do Noční školy. Určitě! :D No.. Prostě bomba. Těším se na další kapitolu. Doufám, že bude brzo. :D

2 Ami Ami | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 14:46 | Reagovat

Tý jo!!! Kdo jí chce vidět? Ale mám stejné tušení jako Calla :D Ale musím si dočíst to předchozí :-) Páč mám takový pocit, že jsem něco vynechala :D Naprosto božííí! Těším se na další kapču!

3 Violett Violett | 1. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Moc děkuji a vaše tušení... no to vám neřeknu :D Ale bude to zajímavé :D

4 Charbon Charbon | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 18:46 | Reagovat

Sakra! Ta holka mě někdy děsí :D Ale to je dobře! :D Povídka se mi opravdu líbí a moc se těším na další kapitolu :)

5 Violett Violett | Web | 7. ledna 2014 v 18:51 | Reagovat

[4]: Sice jsem další kapitolku viděla dneska, ale chystám se , že budu psát :D A ano ona je... no děsivá a jsem na sebe pyšná, že jsem jí tak dobře udělala.

6 LussyNda LussyNda | Web | 28. března 2014 v 19:59 | Reagovat

užasné ale zamrazilo mě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama