"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Dangerous love 13.část (kapitola)

20. ledna 2014 v 16:51 | Violett |  Dangerous love
Je to tady. Dneska jsem se dozvěděla, že dostanu tři trojky na vízo, jak naschvál. Přiznávám, že jsem se mohla učit víc, ale doma se v klidu učit nedá. Tak jsem se rozhodla dneska napsat pokračko DL, doufám, že si ho užijete, tak moc, jako já :D A pozor, dneska je to sladák -.-" :'D
Více v celém článku

Pocítila jsem chlad, který se mi v rukou objevil. Pak přišlo teplo a já se dívala do zděšených modrých očí Dannyho. Díval se na mě překvapeně, ale držel se stále na nohou a nehodlal mě pustit. Prozatím.
Podívala jsem se na svou ruku a vkládala do ní víc síly. Danny začal mrznout, až z něj zbylo jen zamrzlé tělo padlého anděla. Vítězně jsem se usmála a pak se mi zatočila hlava. Poslední co jsem spatřila, než jsem upadla do temnoty byl Toby. Toby, který ke mně běžel se smutkem v tváři.

Bylo toho na mě dneska moc. Padala jsem a padala. Před očima se mi zatmělo a já viděla nejprve tmu, pak až z ničeho nic světlo.
Přede mnou se objevila dívka a já se jí dívala do tváře, která byla překrásná. Měla zelené oči a tmavě hnědé vlasy, které podél ní ztékaly jako čokoláda. "Kdo jsi?" zašeptala jsem a rozhlédla se kolem sebe. Stála jsem nejspíš v místnosti, která byla celá bílá a zářila. Nikde nebyli skříně ani dveře, natož tak náznak stěn.
"Uklidni se dítě," zaslechla jsem sladký hlas.
Podívala jsem se po té dívce a pak na své ruce. "Co je to se mnou?" Věděla jsem, že pláču. "Proč já?"
"Jsi vyvolená dítě," usmála se. "Jsi předurčená k tomu, aby si zastavila válku."
"Jakou válku?" Cítila jsem se bezbranná.
"Mezi námi a padlými," ušklíbla se a pomalým krokem mířila za mnou. Vzala mě za ruce a se zájmem si je prohlížela. "Zastav tuto válku, prosím." Naříkala. "A já budu volná."
Nevědomky jsem přikývla a ona zmizela.

Pomalu jsem se nadechla a pak zas vydechla. Ležela jsem na něčem měkkém a vedle mě někdo seděl, ale já otevřít oči nemohla. Moje oči byli jako přilepené a tak jsem dál v klidu ležela a užívala si spánku. Nesměla jsem pocítit paniku, bylo by to ještě horší.
"Bude v pořádku?" Toby, proběhlo mi hlavou.
"To je jen a jen na ní." Ren.
"Já vím." Toby mluvil tiše, ale zřetelně. Kolem mě se obklopil vzduch, když někdo vstal a odcházel. Dveře se s rachotem za ním zavřely. Seděla jsem tu ted jen já a...
"No ták, Florencie. Probuď se," slyšela jsem, jak Toby mluví a já mu chtěla říct, že jsem vzhůru, ale moje tělo nechtělo poslouchat. "Vím, že mě slyšíš." Cítila jsem, jak se usmál. Představila jsem si ho, jako toho Tobyho, který se o mě staral a né toho, který mi lhal. "Prosím neopouštěj mě," Postel se pod jeho váhou prohnula, když si sedla na madraci hned vedle mě. Jeho studené prsty se dotkli mé kůže na dlani. Pocítila jsem po celém těle brnění a chtěla se vrátit do svého těla. "Florencie," šeptal. "Prosím." Jeho prsty putovaly po mé paži až k ramenou. Cítila jsem každý dotek, který mě pomalu probouzel. Něco se semnou dělo a já nechápala co.
Vzpomněla jsem si na mé rodiče, kteří se ted o mě určitě bojí. Na tetu, kterou to možná ani netrápí, že jsem v bezvědomí a pak na Tobyho, kterého jsem neznala ani pět měsíců, ale byla jsem si jistá, že ho mám ráda…
Ucítila jsem na svých rtech něco, nebo spíš někoho. Do mého těla se probouzela síla a já věděla, že mohu opět poslouchat své tělo. Byla jsem tak radostí bez sebe, až jsem málem zapomněla na Tobyho, který ležel tak moc blízko mě. Ze rtů mi utekl vzdech a já věděla, že to Tobieas slyšel, ale nedával na sobě nic znát. Dál se ke mně tisknul a já si ho svou volnou rukou přitáhla ještě blíž. "Flor," zaslechla jsem, ale nehodlala ho pustit.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" Zašeptala jsem do jeho rtů.
"Dost dlouho," odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. Byli tak známé.
Pak jsem si vzpomněla. "Co je s Dannym?" Zavrtěla jsem hlavou. "Jak je možné, že jsem se vrátila?"
Toby se usmál a prohrábl si své blond vlasy. Jednou rukou si mě přitáhl k sobě a opřel se zády o zed. Já ho objala a čekala na odpověd.
"Danny je pryč," rozesmál se, ale po chvíli zvážněl. Nenáviděla jsem na něj, když tak rychle měnil nálady.
"Co se děje?" Ozvala jsem se.
"Chceš znát odpověd na tu druhou otázku?" Podíval se mi do očí a já přikývla. "Vrátila ses, protože…" nedořekl to a já ho udeřila do ramene. Toby se zasmál, "…prostě tě potřebuji Flor."
Dívala jsem se na něj a přemýšlela jestli si nedělá srandu. "Jak moc mě potřebuješ?"
Na jeho odpověd mi vzal do rukou tvář a horlivě mě políbil. "Moc tě potřebuji."
"Jsem nebezpečná," zašeptala jsem mu do rtů.

"To mi nevadí." Usmál se a znovu mě začal líbat.

Názory a kritiku do komentářů, jako vždy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 21. ledna 2014 v 8:27 | Reagovat

Joo.. tak tohle bylo super :-)  :-)  :-)  :-)
Toby <3 <3 Prosím další :-)  :-)

2 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 25. ledna 2014 v 19:06 | Reagovat

Další... Chduák Danny :'( x)

3 Violett Violett | Web | 25. ledna 2014 v 23:48 | Reagovat

Mě se tak zdá, že někdo má rád Tobyho a někdo zas Dannyho ale na Rena všichni kašlou :DD

4 bara bara | 14. dubna 2014 v 17:23 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

5 Seléna Seléna | 14. května 2014 v 10:06 | Reagovat

ach další užasná povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama