"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Dangerous love 12.část

9. ledna 2014 v 13:30 | Violett |  Dangerous love
Panejo, popravdě psát se mi vůbec nechtělo protože jsem nevěděla jak pokračovat a ted se přiznám, že moje drahá kamarádka mi nějak pomohla a už vím v hlavě jak to skončí, takže se tešte, protže jestli mi to výjde a jestli tam něco nepřidám, tak jsem ve psaní ve třičtvrtině :D
Více v celém článku


Kolem mě byli všude obrazy, na kterých jsem byla já. "Panebože." Zajíkla jsem se a prohrábla si své černé vlasy. Dívala jsem se do dlouhé místnosti na obrazy. Byli úchvatné. Vlastně já byla úchvatná. Přešla jsem k jedné kresbě, na které jsem stála a opírala se o strom v dlouhých žlutých šatech, které mohly být z 19. století. Pod obrazem bylo napsáno jméno Flér. Dívka…vlastně já jsem měla dlouhé světlé vlasy, které mohly být až po záda, ale moje oči byli stále stejné. Usmála jsem se a popošla dál.
U dalšího obrazu jsem byla já a nějaká dívka, které se usmívala. Tentokrát jsem neměla na sobě šaty, ale obyčejný kalhoty a modrý vlněný svetr. Mé vlasy měly barvu medu a byli dlouhé po ramena. Pod obrazem bylo zas jméno - Frederica. Znovu jsem se usmála a dotkla se s chutí obrazu, ale v ten okamžik obrazu zmrzl. Dívala jsem se na mráz, jak se pomalu rozvíjí, až pokrýval celý obraz a já neviděla nic. "To snad ne." Vyslovila jsem a pomalu se od obrazů dostávala pryč, až jsem narazila na stěnu. "Gee pomoct!" Volala jsem, ale nikdo mi neopověděl. Byla jsem tu sama. Pomalu jsem se mrkla na své ruce. Přišlo mi, že vypadají stejně, ale byli namodralé a já se rozplakala. "Florenci probuď se. Je ti sedmnáct a ty tady brečíš." Mluvila jsem sama k sobě a celkem jsem se za to styděla. Otřela jsem si slzy a vstala tak, abych se ničeho nedotkla. Rychle jsem vyběhla z pokoje a jen co jsem slyšela, bylo prásknutí dveří, jak se do tajemného pokoje zavřely.
Běžela jsem do pokoje, který jsem měla v horním patře. Venku už bylo světlo, ale mě jediné, co zajímalo, bylo, že si musím vzít hned rukavice. "Prosím, kde jste." Šeptala jsem si, když jsem se hrabala ve svém provizorním pokoji. Nikde nebyli a mě to mohlo hned napadnout. Podívala jsem se na slunce, které šplhalo na oblohu, a spěšně jsem vyběhla do kuchyně.
V kuchyni jsem našla hned rukavice. Byli šedé a z jemné látky. Hned jsem se mohla čehokoliv dotknout a nemusela se bát, že to zmrazím. "Co to se mnou je?" Začala jsem chodit po pokoji. "Nejprve potkám anděly, pak tetička mě chce uspat a Toby se mi vyhýbá." Zavrtěla jsem hlavou. "Do toho ještě Danny, Ren a Gee." Zavrčela jsem.


Vyšla jsem ven a šla na zmrzlou zahradu, kde jsem byla ráno a dívala se na havrany, kteří mě se zájmem pozorovali. "Co se tak díváte?" Škytla jsem. "To jste nikdy neviděly holku na pokraji bezmoci?" Zeptala jsem se jich, ale oni na mě stále zírali a ani se nehnuli.
Vítr se najednou uklidnil, ale já se dál dívala na havrany, kteří mě stále vnímali.
"Copak tu, tak sama holubičko?" Zaslechla jsem za sebou trpký hlas a já se tam otočila. Málem jsem, ale spadla ze židle, když jsem se dívala do těch modrých očí, které jsem znala.
"Danny?" Zajíkla jsem se. "Jaké překvapení." Zabrblala jsem a stále se na něj dívala skleněným pohledem. Chtěla jsem zachovat pokerovou tvář, jako když jsem byla malá a strejda mě brával na poker. "Co tu děláš?" Pokračovala jsem.
Přistoupil ke mně blíž. "Přijel jsem za tebou." Řekl a jeho směr pohledu směřoval na mé ruce. "Co sis to provedla?" Usmál se škodolibým úsměvem.
"Na to bych se měla ptát já." Postavila jsem se naštvaně. "Ty ses změnila a to tu nejsem ani dva měsíce." Zavrčela jsem. "Chováš se jako blbec. Nejdřív mě líbáš a pak mě málem zabiješ." Ukázala jsem na něj. "Jsi velký netvor, výš o tom?"
Podíval se na mě nesouhlasně. "Já nevím, o čem to mluvíš."
"Myslím to u vlaku." Pohlédla jsem něj zlostně oči a v tu chvíli jsem si vzpomněla na Gee. "Co jsi provedl Gee?"
"Aha myslíš tu hádku s Renem nebo…"
Zabodla jsem do něj oči a on ztichl. "To byl Ren?" Zabručela jsem překvapeně.
"Kdo jiný se může bát, že se přidáš na mou stranu." Uchechtl se. "K tomu jsem přišel, abych se tě zeptal, jestli ses už rozhodla." Přiblížil se ke mně a pohladil mě po tváři.
"Nesahej na mě."
"Nebo co? Přijede tvůj zachránce Tobias a zachrání tě?"
"Jak to myslíš?"
"Danny nech jí na pokoji." Zaznělo mi za zády.
Otočila jsem se a stály tam Toby a Ren. Dívala jsem se na mě překvapeně, jenže od pohledu mě vyrušilo stisknutí. Za zády jsem ucítila lupnutí a Danny mě chytil a nepouštěl. "Nebo co?" Zeptal se.
"Pust mě." Chrchlala jsem a snažila se, abych se vykroutila, ale mé rukavice mě zklamaly - klouzalo mi to. Danny mi vyškubl zs rukou rukavice a já vykřikla. "To nedělej." Zavrtěla jsem hlavou.
"Proč?" prohlížel si mě svými modrýma očima.
"Budeš litovat Danny!" Zavolal Tobias a já se na něj dívala se smutku v tváři. Také mě pozoroval se stejným zájmem jako já a já se v duchu usmála.
"Jak chceš Danny." Zavrčela jsem a pak se ho dotkla.

Opět kritiku, názory do komentářů.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama