"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

The existence in the dark 8.část

18. prosince 2013 v 14:00 | Violett |  The existence in the dark
Ano je to tady, další díl této magické série :D Musím říct, že se to zvláštně vytváří, tahle povídka, ale i tak jí mám ráda, protože jsem k ní přišla ve snu :D Takže FOREVER MELOUN (ano, vážně meloun) :D

Opět škola. Ta hnusná a zkažená škola, kterou všichni "milují". Zase začala. Stále ti stejná lidi, co vás pozoruji a stále ty stejné otázky. Jaký byl víkend? Co rodiče? Jdeš zítra na nákupy? Už mi to lezlo krkem. Doslova.
Pak, ale přišla poslední kapka. Zrovna on přišel k mé lavici. Byla první hodina. Angličtina a on stál u mé lavice a pozoroval mně.
"Co chceš?" Zeptala jsem se ho naštvaně. Už mně otravoval.
"Nic. Naprosto nic." Svoji nabroušenost mněl stále v sobě a já si jen povzdechla. Prošel kolem mě a já mu nastavila nohu. Věděla jsem, že to nevyjde, ale musela jsem to zkusit. Na moje překvapení, vážně zakopl a spadl na zem. Ležel mezi odpadky na zemi, kam taky patřil.
"To máš za tu krávu." Usmála jsem se sladce a čekala vzadu, než přijde do třídy učitel. Sice jsem věděla, že nepřijde, protože mu někdo praskl gumy, ale musím se tvářit stejně, jako kdokoliv jiný.
Mezitím vstal Danek ze země a naštvaně si mě měřil. Fay jsem nikde neviděla a sama jsem se divila, že se neplete opět kolem svých "kamarádek".
Daniel přistoupil ke mně. Seděla jsem na místě a ani nezvedla pohled. On tam, ale stál dál a tak jsem také vstala. Lezl mi zatraceně na nervy.
"Co zase chceš." Nadechla jsem se a cítila, jak se mi chlad žene krví a chce se dostat ven. Všichni kolem se na nás otočili a já se musela uvolnit. Nesmím nic udělat, dokud jsou všude svědci.
Nabroušeně odpověděl. "Zničila si mi život. Víš, co to znamená pro tebe?" Zavrtěla jsem hlavou a on pokračoval. "To samé se stane tobě."
"Trochu se mi zdá, že jsi na drogách kámo. Uklidni se." Napodobila jsem jeho kamarády, až se celá třída zasmála. Sedla jsem si opět na židli a čekala. On mi nic neudělá. Věděla jsem to.
Pobaveně se na mě podíval a šel ke svoji lavici, která byla hned vedle mě. Nevšímala jsem si ho a tak jsem si vzala papír a začala kreslit. Napadlo mně spoustu věcí, co nakreslit, ale já nakreslila okno. Průhledné okno a za ním jen tmu. Tenhle sen se mi zdával často. Velmi často.
Jenže pak zazvonilo, ani bych věděla jak, ale zvonek se mi roznesl v uších a já vstala a odešla, aniž bych si někoho všimnula. Neměla jsem náladu poslouchat někoho, něco brblat, pak, ale přišla za mnou Olivie.
Podezřele si mě prohlížela. "Ahoj. Tak, co Angličtina?"
Povzdechla jsem si a práskla se svoji skřínkou. "Nic. Co by bylo?" Odpověděla jsem popravdě a chvíli si jí prohlížela. Co se jí zas honí hlavou? Zavrtěla jsem hlavou a šla ke dveřím do ředitelny. Oli už za mnou nebyla, ale mně ted zajímalo jen jedno. Dostat se odtud ven a rychle.
Došla jsem k ředitelně a zaklepala. Nikdo neotevřel a tak jsem vešla. Stála jsem ve velké šedé místnosti s dvěma okny a černými závěsy. Nahánělo mi to tu hrůzu. Na pravo byl velký šuplík a tak jsem šla k němu a otevřela. Byli tam všechny portfolia studentů včetně mně. Našla jsem sebe a byla jsem překvapená, že moje portfolio je velké a hrubé. Usmála jsem se a spálila ho. Nikdo nesmí vědět, že jsem tu na světě byla.
Dívala jsem se na plamen, který se šíří po papírech a mění se na šedé zbytky. Fascinovalo mně to, ale pak jsem si všimla Danielova portfolia. Lákalo mně to. Vzít ho a přečíst si, jenže než jsem to udělala, přejel mi mráz po zádech a já se otočila. Stála tam Bianca v celé své kráse.
"Co to děláš?" Zeptala se mně a svými modrými očima si mně prohlížela.
"Dívám se na do papíru." Celou jsem si jí prohlédla. Dneska měla černé šaty, jako kdysi nosily čarodějnice ze Salemu. "Co tady děláš?" Pokračovala jsem.
Bianca si mně prohlídla a zavrtěla hlavou. "Mám tě zastavit." Řekla slabounkým hláskem a podívala se na jeho portfolio. "Co děláš s Danielovou složkou?"
Překvapila mně její slova. Párkrát jsem zamrkala a přemýšlela jak zformulovat otázku. "Ty ho znáš?"
Dívenka se začala ošívat a viděla jsem na její tváři strach. "Možná."
Už mně štvalo její přicházení a odcházení, když ani nevím kdo to je. "Co si zač?" To snad není možné. "Jsi z budoucnosti?"
Usmála se a pozorovala mně. "Jednou na to přijdeš." Zamrkala svýma dlouhými řasy a zmizela.
Už mně nepřekvapilo, že zas zmizela. Vzala jsem jeho složku a vyšla z ředitelny a rychle zahnula za roh, protože se blížil ředitel. Usmála jsem se a mizela ve stínech školy. Je pozdě.
Šla jsem dál, až k mému autu, které se mi začalo líbit. Nastoupila jsem a podívala se do jeho složky. Dívala jsem se na jeho fotku a jeho modré oči mě fascinovaly. "Počkat, ty oči znám." Řekla jsem nevědomky na hlas. Bianca.
"To snad není možné." Zasmála jsem se. "Znám jeho budoucí dceru." Hned mě napadlo, že toho mohu využít, jenže nechtěla jsem jí trápit. Ani jsem nevěděla, proč tady je a ani co tady dělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 18. prosince 2013 v 16:49 | Reagovat

Ty pocity na začátku moc dobře znám. Ale krásná kapča. :)

2 Clara Black Clara Black | Web | 18. prosince 2013 v 18:46 | Reagovat

Ahoj, jsem zpět, takže už budu zase normálně obíhat :) a jinak souhlasím s tou osůbkou, co komentovala přede mnou - krásná kapča :)

3 Violett Violett | Web | 18. prosince 2013 v 19:25 | Reagovat

Moc vám děkuji :) Kdyby mi tu nikdo nechodil, tak bych neměla důvot psát a tak děkuji i vám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama