"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Příběh aneb kamarádčin domácí úkol

18. prosince 2013 v 19:22 | Violett |  Jednorázovky
Tady máte příběh od kamarádky , která ho má do školy a mě dovolila ho sem dát. Jinak chyby jsem neopravovala po ní a ona to psala na rychlo a opravovat se jí už nechtělo, protože to má číst před třídou jenom. Takže některé slova si musíte domyslet a to se omlouvám. Jinak chci to tu dát, protože kvůli téhle kamarádce jsem se dala na psaní. Popravdě mě k tomu donutila a já jí za to děkuji :3
A tady to už máte :D Hodně štěstí s luštěním :p A doufám, že mi napíšete nějaký komentář a já jí ho vzkážu :DD

Více v celém článku


Místo dění? Prozatím neznámo.
Mé jméno je prozatím nepodstatné,ale stačí mi oslovení Zee.Vždy jsem snila o tom,být upírkou... Nebo aspoň znát nějakého upíra,či někoho "nemrtvého".. Mým každodenním oblečením byla černá minisukně,dírované punčochy, uplé černé triko a vojenské boty (Ty jsem přímo milovala) ..Chodím na nižší střední.. No, z toho vyplývá,že mi je teprve šestnáct let. V mém věku už každá holak měla nejmíň pět kluků a alespoň s jedním už se vyspala..
Tí pádem budu asi nějákým způsobem divná,jelikož já a kluci rozhodně nejsou dohromady.. Ale byl tady jeden kluk,co mě dokola otravoval.. Jeho jméno je Owen a z celého srdce ho nenávidím.. Už od školy mě svým způsobem šikanuje a ničí mi život..

"Zlato vstávej,jdeš pozdě!!" křičí na mě máma z kuchyně,ikdyž jsem už dávno vzhůru.. Ignorování je to nejlepší,co umím.
Navlíkla jsem si černé šaty s krajkou a potrhané punčochy. Vpadla jsem do svých oblíbených vojenských bot,rty si přetřela černou rtěnou,která mi už mimochodem dochází,vzala tašku a utíkala ven za netrpělivou kámoškou. "Promiň mi to zdržení Ray,ale vůbec se mi nechce.." omluvila jsem se kamarádce s tónem zmláceného psa. "Tak jak se těšíš na toho nového kluka?" pobídla mě Ray k rozhovoru s ní. "Jaký nový kluk? Myslíš toho údajného podivína?" řekla sem sarkasticky. "Prej je gotik jako ty..Možná se dáte dohromady.. " usmála se na mě Ray a já hodila vážný pohled "Já a kluci? kde si na to přišla prosímtě?" Uchechtla jsem se a zapla rádio. "Vítáme vás v novém školním roce mládeži!" zařval někdo v rádiu a já ho ihned ztišila. "Bože..Jakoby nestačilo,že do té školy musíme každý den.. A ještě mi to připomínají v rádiu." Ray se uchcetla a já si vrazial sluchátka do uší. V těch se rozezněla má oblíbená písnička,pomalu jsem klepala nohou do rytmu a nevnímala už vůbec nic.. Do pěti minut stálo Rayino auto před školou a kolem něj se seběhlo plno lidí. "ray áš boží auto!!" "Pecka!" ozývalo se z různých koutů,ale já se snažila ignorovat a procpat se do budovy. "Crrrrr" zazněl mi zvonek přímo u uší a já se rozeběhla ke své skřínce. Letěla sem hlava nehlava a nekoukala na ostatní,co se smáli mému oblečení,nebo něvím čemu,ale popravdě mě to nějak moc nezajímalo. Skoro u skřínky jsem se zastavila s pocitem,že se na mě někdo dívá,ikdyž už byli všichni ve svých třídách.. Pomalu jsem se otočila a zamnou stál ten nejúžasnější kluk,jako nikdy.. "Zdravím" mávl na mě a já nevnímala pomalu ani to.. Několikrát jsem si prohlédla jeho postavu.. Byl urostlý a oči měl stejně tmavé,jako jeho oblečení. Ve rtu měl malý kroužek a pleť bledou jako sníh. Konečně jsem našla svého prince. Dokonaljšího člověka sem nikdy neviděla! "A-ahoj." To jediné z mě vyšlo.. "Prosímtě nevíš,kde najdu kabinet ředitele?" Bezeslov jsem natáhla ruku a usmívala se jako totální krypl. "Děkuju,ještě se uvidíme" slíbil mi a odešel.

"Byl úžasný Ray!! Nikoho pohlednějšího sem nikdy neviděla!" tloukla jsem do své nejlepší kámošky,která seděla a tupě se usmívala. "Kam se to díváš?...." odsekal sem prudce a pozorovala,jak se dívá někam bůh ví kam. "RAY!" zaječela sem tak,žeč to určitě slyšeli i o patro níž."Promiň mi Zee,ale ..No však ty víš na koho se dívám" vypadalo to,že se stydí,ale mi to bylo jedno.. Jediný na koho jsem nemohla přestat,byl on. "Crrr" všichni si sedli an svá místa a do třídy vstoupila učitelka Matematiky. Něco si mumlala pro sebe a nikdo ji nevnímal,včetně mě. "Začneme Algebrou třído.. Rozdám vám nové učebnice a začneme se učit" řekla divná učitelka s úsměvem a já po ní hodila pohled typu "A koho to zajímá?" "Hej ty.." ukázala na mě "ta divná ženská" u tabule. "Rozdáš učebnice,protože jak vidím,tak se nudíš." pokárala mě a já musela jít dopředu. Popadla jsem s odporem cca třicet učebnic a každému na lavici dvě hodila. Všichni nechali s odporem knihy ležet na desce stolu. *Prásk* Ozvalo se, a všichni najednou ožili,včetně mě,abych se přiznala,dost jsem se vylekala..Taky kdo mohl tušit,že ta nána praští ukazovátkem tak silně,že ho až zlomí. "Laskavě si otevřete své učebnice na první straně a podepište je." zavelela a všichni udělali,co měli.. Včetně mě,nemůžu riskovat,že začnu další školní rok s problémy..

Celý zbytek hodiny pokračoval velmi nudně a myslím,že kdybychom tu nemuseli být,vypařili bychom se.. "Jdeš na chodbu?" zeptala jsem se Ray,která očividně nevnímala ani jedno z mých slov.. "Dobře,jdu sama." odsekla jsem uraženě a vyrazila ven ze třídy. Nedívat se na cestu nebyl moc dobrý nápad,protože jak to bývá,tak se člověk sem tam s někým srazí.. A to se mi právě stalo. "Promiň" ozval se tiše už známý hlas. Opatrně sem zvedla hlavu,abych se mohla podívat do očí člověku,do kterého se na první pohled rozhodně dá zamilovat"Ehh.." ani jedno slovo ze mě nebylo schopno vylézt..Dále jsem stála ještě asi minutu a blokovala dveře. "nechceš mi to tady trochu ukázat?" zeptal se ještě jménem neznámý člověk.. "Klidně." řekal jsem konečně s klidem a vláčela ho s sebou po chodbě. "Tohle je chemie,kabinet ředitele,kde sedím poměrně často" uchechtla jsem se "laborky,biologie,tělák,matika....." pokračovala jsem dál a nevnímala posměšné narážky kolemjdoucích. "Myslím,že už jsi viděl vše,co potřebuješ" řekla jsem asi po patnácti minutách ukazování školy.. "Ještě potřebuju jednu věc.." řekl a vytahoval mi mobil ze zadní kapsy. "Tvoje telefoní číslo" usmál se a já jen tupě stála. Něco naťukal do mého miblu a poté mi ho vrátil zpět. Od té doby jsem ho už neviděla..

"Zajímalo by mě,co dělal s ním udělal" řekla jsem Ray a hrála si s pramínkem vlasů . "Hm" odsekla Ray žárlivě. "Necheš jít dneska večer ven?" snažila jsem ve vzbudit její pozornost. "Dneska..Večer?" zeptala se nejistě a já na to přikývla.. "Nemůžu." řekla provinilým tónem
"Kam jdeš? Nebo,proč nemůžeš? Notak Ray,kdy je to naposledy,co jsme spolu byly venku??" uraženě jsem se na ní podívala a pokračovala v chůzi. "Promiň,ale prostě nemůžu.." "Dobrá" objala sem svojí kámošku a utíkala domů. Bylo asi za pět minut šest,takže se pomalu stvmívalo.. A to znamenalo další úžasný večer na mém oblíbeném místě. Popadla jsem kolo a jela až za město do starého sídla. Každý večer přelézám plot a nakukuju dovnitř,zda se někdo do domu nevloupal. No ale nic není věčně.. Dnes jsem si sedla na trávu opřela se o třevěný trám a sledovala hvězdy.. PO chvíli dívání se mi hrozně chtělo spát a usla jsem v trávě.

Ráno jsem se probudila na černém gauči uvnitř velkého "panství" .. Na stole ležely smažené vajíčka a předemnou stála velá televize.. "TO tu nebylo" pomyslela jsem si vduchu a pustila se s velkýma očima do jídla. "Chutná ti?" ozvalo se po chvilce a já ztuhla stydem. "Promiň.. jo.. díky." vykoktala jsem ze sebe alespoň něco. Bylo mi opravu trapné spát venku a probudit se tady.. myslela jsem si,že už tu nikdo dávno nebyldí,ale zmýlila jsem se.."Přistěhovali jsme se teprve včera večet.. Našel sem tě ležet u terasy,chodíš tu často.? zeptal se ještě stále neznámý mladík. "Aha.. Díky.. No každý večer,ale když jste tu vy,tak vás nebudu rušit." postavila jsem se a byla připravená k odchodu. Naznačil mi,abych se posadil a to jsem také provedla. "Můžeš tu zůstat,nevadíš nám tu.."usmál se na mě.. "Děkuju..A tvé jméno je.. teda pokud se můžu zeptat?" "Thomas,ale říkej mi Tomy." odpověděl náhle známý člověk a já přikývla "Ty jsi asi Zee,pokud se nemýlím,že? " "Ech .. no je to jen přezdívka.. Jmenuji se Zoey." přiznala jsem. Ano.. tohle je mé jméno.. tak odporné. stydím se za něj.. ALe musím přiznat,že je celkem hezké,ale jen když ho má někdo jiný.. A těch lidí moc není no.. "Je to zortomilé.. Přesně jako ty."usmál se a odnesl můj talíř. "Takže koukám,že máš ráda tmavé a děsivé místa" volal z kuchyně a já odpověděla kladným "Ano".. "Takže se ti určitě bude líbit můj pokoj" žertoval. Nebo ne? zavedl mě nahoru.. jeho pokoj byl úžasný! všude byly kresby netopýrů a malby různých metalových skupin.. V rohu pokoje stálo velké plátko zakryté prostěradlem.. "Co je tam?" vyzvídala jsem .. "Tajemství,ale jestli chceš,podívej se" Nemohla jsem odolat..Musela jsem nakouknout,co se tam skrývá.. Ta dívka na obrazu mi je povědomá... odkryla sem plátno pořádně a zjistila,že jsem tam já.. V celé své "kráse".. "Panebože..To je úžasné!!" zajásala jsem.. Šlo vidět,že se alespoň někomu líbí můj styl.. Konečně jsem si nepřipadala jiná a divná..

"Jsou to upíři!!" řval Owen a běžel po chodbě zrovna mě do rány. Postavila jsem se tak,aby zastavil "Kdo je zase upír ty magore?" zeptala jsem se sarkasticky školního "frajera" no,alespoň on si to o sobě myslel.. "A zrovan tobě to řeknu,že? aby si schrábla všechno slávu za mě." vychloubal se a prohraboval si své blonďaté vlasy.. "Jsi trapný..." osekla jsem a pokračovala do třídy. Nikde jsem tu však neviděla Thomase... Venku byl krásný slunečný den.. No abych pravdu řekla,nesnáším slunce tak,jako upíři! Musela jsem se nad mou myšlenkou zasmát.. je to absurdní.. upíři neexistují a určitě né tady v tomhle zapadlém městečku... ve škole nebyla ani Ray a náš třídní.. Bylo to divné..Ikdyž si nevšímám,kdo chybí,tak tu nebyla půlka třídy,ale nevadli mi to.. To,co mi vadilo bylo,že tu není moje nejlepší kamarádka..Ale tak to chodí..

"Prosím,zavolejte mámu,není mi dobře" kňourala jsem u školní sestry,ale nikdo mi to nechtěl věřit. Ani já sobě nevěřila mou dětinskou výmluvu,jsem vážně špatná lhářka.. "Jávím,že tu nechceš být a chceš domů,ale pro jednou ti tu propustu podepíšu" řekla naše ředitelka s vážným pohledem.. "Děkuju vám.." snažila jsem se být milá,což mi taky moc nejde,ale hlavní je to,že mě propustí z týhle pakárny..

"Nechceš něco sníst?" zeptala sem mě máma zatímco já seděla zabalená v dece u televize a dívala se na svůj oblíbený film s názvem Rakev lásky "To je dobré.." svým způsobem sem poděkovala a dále sledovala film.. Bylo už po setmění a já se bála o Tomyho,nebyl ve škole a neozval se mi.. Nechodila sem sním,ale přislo mi to tak.. Minuty ubíhaly a já měla větší a větší strach.. Mobil mi nezvedal a na SMSky neodpovídal.. Asi v jednu ráno jsem to vzdala.. Ještě že byl pátek a nebyla škola..Miluju víkendy a nejvíc ty prodloužené.. Byl svátek,takže v televizi nic moc a ještě k tomu v půl druhé ráno tím tuplem.. Lehla jsem si do postele a přemýšlela,jaké by to bylo být upírem.. Ve dne bych spala a v noci lítala po obloze.. Nemusela bych chodit do školy a spala v rakvi.. Jenže bych se vzdala všeho,co bych měla.. nejlepší kámošky,mámy,táty.. no prostě by to nešlo.. Musela jsem být smrtelnicí a k tomu.. upíři neexistují.. takže je to nápad k ničemu. Ležím v posteli už asi hodinu a nemůžu spát.. V domě bylo prázdno a všichni byli zalezlí ve svých pokojích a tiše podřimovali. Bylo načase se vykradnout a utéct pryč.. Ráno nikam nevstávám,tekže to nevadí.. Na nohy jsem si natáhla černé úzké džíny,černé triko s vyšíváním a opět mé oblíbené vojenské boty.. Rty si přetřela černou rtěnkou a oči mi zdobily tmavé stíny. "Dokonalé" řekla jsem si tak,abych nevzbudila ostatní ,popadla tašku a vyrazila. POmalu jsem šla až na starý hřbitov,který leží kousek od sídla,kde se nastěhoval Thomas a jeho rodina. Potichu jsem přelezla velkou železnou bránu a zamířila na mé obvyklé místo,přesně doprostřed hřbitova na malý kopec. Bylo to úžasné místo na pozorování okolí.. Když jsem dorazila na místo a vyšplhala se nahoru,spatřila jsem asi dvacet stop odemě vykopaný hrom. "Hm,asi další,co nevydržel tu nudu tady" posadial jsem se a opřela o náhrobek. Nějak se mi to dneska nezdálo..něco,nebo spíš někdo,se u hrobu hýbal. Zvědavost mi nedala a musela jsem se jít podívat.. dorazila jsem na místo určení,ale hrob byl prázdný,ani hlína nikde nebyla.. "Zvlástní" řekla jsem si vduchu sama pro sebe a posadila se k jámě. Možná,že někdo příjde.. celkem mě zajímá,na co tenhle rádoby hrobeček je.

Po chvilce mi začala být desivá zima a nemohla jsem to vydržet.. ani mikinu jsem neměla.. a to bylo dneska obzvlášť teplo.. snažila jsem se dohrabat v mé tašce alespoň šály,nebo tak něčeho,ale nic tam nebylo.. koukn use na hodinky,které ukazují už pět ráno.. *zvláštní,vyrazila jsem z domu o půl třetí,přece tu nejsem tak dlouho* Už to tak asi bylo.. Ale mně to vůbec nevadilo.. dívala jsem se do dáli a hledala nějákou zajímavost a zabíjela nudu.. Domů se mi nechtělo,tak jsem čekala,než mě něco napadne.. Najednou jsem slyšela křupad v křoví větve.. musela jsem se podívat,co se děje. nikdo tam nebyl. nejdříve jsem myslela,že to je veverka nebo tak něco,ale nic.. přistoupila sem blíž,abych nahlédla za něj,ale v ten moment mě někdo chytil za ruku. "Vážně tam chceš jít?" ozvalo se najednou. Thomas byl asi o hlavu vyšší než já,takže jsem se zprve lekla,ale potom se mbyla šťastná,že ho vidím. "proč si nebyl ve škole? proč ses neozval.? A co tady děláš?" vyhrkla jsem ze sebe otázky,ale on jen nehybně stál a díval se mi do očí.. Byl to příjemný pocit,ale nic netrvá věčně.. najednou se pohnul a řekl "Nebylo mi dobře.. omlouvám se.. " "a co děláš tady,když ti něbylo dobře?" zeptala jsem se nejistě.. "Viděl se,že se tady něco hýbe,když jsem se šel projít. "asi máš velmi dobrý zrak" namítla jsem a pomalu kráčela k východu ze hřbitova,lae stále mi nedalo to,co se v křoví hýbalo.. nemohla jsem odejít anižbych se podívala,co,nebo kdo se tam skrýval.. možná to byl jen Owen ve snaze se mě vyděsit,a to semu celkem povedlo,nebo někdo jiný z fotbalového týmu..musím uznat,že jsem se ale vážně vyděsila.. "A co máš ráda ?" zeptal se mě po chvíli mlčení Thomas a já mu začala vyprávět o různých filmech a věcech.. "Takže se ti líbí upíři,jo?" "Líbí? slabé slovo!! Miluju je!" řekla jsem nadšeně a zastavila se .. "Asi bych už měla jít domů... Pokud mamka vstala,tak o mě má určitě strach" řekal jsem nejistě,ale nchtělo se mi odejít..

Thomas mě doprovodil až k mému domu jako správný džentlmen.. Stáli jsme na příjezdové cestě a koukali se do očí.. "Jsi vážně krásná,jako gotická princezna"řekl mi z úsměvem a já se začervenala. to bylo poprvé,co mi to někdo řekl.. a když zrovna on bylo to to nejlepší,co jsem kdy chtěla a nebo mohla slyšet.. najednou se rozsvítilo světlo na naší terase a Thomas se se zakvílením schoval do tmy. "stalo se něco?" šeptala sem do tmy,ale odpovědi jsem se nedočkala.. "Thomasi..?" volala jsem na něj už trochu hlasitě,ale tak,aby se naši nevzbudili.. "Promiň.nemám rád světlo.." bylo mi to nějáké podezřelé.. Ale nechala jsem to tak..Stála jsem vstříc tomu úžasnému klukovi a dívala se mu do očí.. Krásně tmavé oči mu svým způsobem svítily na jeho bledé tváři.. byl to nejhezčí pohled.. Zvedl svou ruku a odhrnul mi vlasy z čela.. "Nikoho hezčího sem nikdy neviděl" řekl a nežně mě políbil.. Byl to první kluk,co na mě šáhnul a k tomu mě políbil.. byl to naprosto úžasný pocit.. jakmile mě pustil,tak se mi podíval do očí a usmál se.. Jeho zorničky se zvětšily a popadl mě.. ani jsem se nenadechla a na krku jsem cítila jemný tlak.. Točila se mi hlava a bylo mi mdlo.. Ovládla mě slabost.. Opravdu to byl upír.. a kousnul mě! nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama