"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Nevědomá 9.Kapitola - První vražda

22. prosince 2013 v 10:00 | Violett |  Nevědomá
Je to tady... Další díl Nevědomé a popravdě se trochu bojím, už budu zase psát já díly :D Určitě víte, jak nám nešel internet, tak jsem za tu dobu psala a toto je poslední, který zbyl a zas budu psát já. Ted se moc nebojím, ale jak bude škola, tak to bude špatně vycházet :D No nic, uvidí se :D
Více v celém článku


Co jiného jsem mohla dělat než poslechnout. Otočila jsem se a utíkala pryč od dívky, které jsem chtěla pomoct. Já tomu říkám zbabělost, ale moje duše put sebezáchovy. Utíkala jsem dál i přesto, že jsem slyšela výstřely z pistole.
Věděla jsem, že po mně ten muž nestřílí, ale po té dívce. Dostala jsem strach a utíkala domů. Rychle.
Běžela jsem přímo rovně, až jsem se dostala před můj dům. Rychle jsem zabušila na dveře, a když se otevřely a stála v nich tetička, vydechla jsem úlevou.
"V lese se ně-co-sta-lo." Mluvila jsem potichu, ale zřetelně. "Je tam dívka a musíme jí pomoct. Byl tam muž a držel tu dívku, která tam byla jen náhodou a… Prostě pojd se mnou." Pokračovala jsem zadýchaně a tahala tetu ze dveří.
Podívala se na mě smutně, ale rychle se ten výraz ztratil a už si brala něco z tašky a šla za mnou. Mezitím jsem vylovila mobil a zavolala policii, ať se dostaví do lesa. Adresu a všechno dopodrobna mi diktovala teta a já jí dál vedla lesem. Bylo tu ticho, když jsem zavěsila a zaposlouchala se. Velké ticho. Pak jsem, ale spatřila světlo a teta nejspíš také, protože se rychle za světlem rozběhla.
Nikde nic nepípalo, bylo tu jen ticho. Velké ticho ani světlo se slunce se tu nedostalo. Stromy nešustily a byly tmavé, jakoby plakaly. "Této. Myslím, že se tu stalo něco víc. Stromy jsou tiché. Doslova tiché." Šeptala jsem tetě, když jsem kráčela vedle ní a vedla jí tím směrem, kde se to stalo.
V tichu jsme tam došly. Ten známý keř, za kterým jsem se schovávala a dívala se na toho muže, jak tu dívku týrá. Věděla jsem, že mě ten muž viděl. Určitě i do tváře a to mě děsilo.
Uprostřed mechu ležela dívka. Byla víc bílá, než předtím a tvářila se smutně, ale byla v klidu. Najednou mi bylo špatně a musela jsem se podívat jinam. Začala jsem dávit, ale nic ze mě nevyšlo. Cítila jsem, že mi tečou kapky po tváři. Utřela jsem si je a podívala se na tetu, která se třásla. "Co se tu děje?" Zeptala jsem se a podívala se tetě do očí. "Co byla ta dívka zač a co to mám za vyrážku." Povzdechla jsem si. "Měla jí i ona a-"
"Ty si s ní mluvila?" Přerušila mě teta. Zněla napjatě.
"Ano. Než se tu objevil ten muž, mluvily jsme spolu." Odpověděla jsem a podívala se na dívku. V dálce jsem uslyšela houkání a věděla, že je policii na cestě.
Z přemýšlení mě vytrhlo, když mně teta vzala za ramena. "Co přesně říkala?" Zeptala se mě a podívala se mi do očí.
Podívala jsem se na ní podezřívavě, ale byla jsem ráda, že mě drží, jinak bych už dávno ležela na zemi. Zamženými očima jsem se na ní podívala. "Nic moc. Jen jsem začala o té vyrážce a pak nás ten muž vyrušil." Rozbrečela jsem se. Doslova jsem se zhroutila. Teta mě objala a přitáhla k sobě. "Mluvila jsem s ní asi jen pár minut." Pokračovala jsem. "A pak ten muž. Začal střílet a ta dívka mi řekla: utíkej, a tak jsem utíkala."
Uslyšela jsem křupnutí a já se otočila společně s tetou a uviděla strážníky s psem. "Co se to tu děje?" Zeptal se policajt a já i teta jsme odstoupily, aby viděly na tělo. Muži se na nás podívaly a pak na tělo. Jeden se vzdálil a začal mluvit něco do vysílačky. Věděla jsem, že kdybych chtěla tak bych věděla, co říká, ale ted mi to je jedno.
"Kdo jí našel?" Zeptala se policajtka, která vystoupila zpoza stromů. Měla uklidňující hlas a já měla nutkání jí věřit. Počkat, proč bych jí nevěřila, když je policajt nás má chránit.
Už jsem otvírala pusu, abych odpověděla, když mě teta předběhla. "Našla jí moje neteř. Přesně vám i řekne, co se stalo. Byla u toho." Odpověděla smutně a pohladila mě po rameni.
"Takže co se tu stalo?" Zeptala se žena a podívala se na mě zamračeně.
Povzdechla jsem si a řekla jím všechno, co se stalo. Od toho, kdy nikdy nebyl doma, až doposud.
Strážnice se na mě podívala smutně a zapisovala si vše, co jsem řekla a pak mě poslala s tetou domů, že se nám ozve a ať si dáváme pozor. Hlavně já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 11:19 | Reagovat

Nádhera! Já si už prostě musím přečíst to předchozí! Těším se na další!!

2 Violett Violett | Web | 22. prosince 2013 v 12:34 | Reagovat

[1]: Jen si přečti to  předchozí :D Ještě jsem ani nepromyslela další kapitolku :D

3 Abigail Abigail | 22. prosince 2013 v 14:59 | Reagovat

nádhera =) abych se přiznala taky si musím přečíst i všechny ty předchozí kapitoly od žačátku už jsem to trochu pozapoměla =)

4 Violett Violett | Web | 22. prosince 2013 v 17:09 | Reagovat

[3]: Děkuji :) Jsem ráda, že vás to baví :D

5 Abigail Abigail | 22. prosince 2013 v 17:58 | Reagovat

[4]: jo a ještě jedna věc na blogu mám takovej informační článek tak jen abys věděla =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama