"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Jsem uvězněná 7.kapitola

31. prosince 2013 v 15:51 | Violett |  Jsem uvězněná
Takže je to tady, další kapitolka JU a jsem zvědavá, jak se vám bude líbit, protože jsem jí před minutou dopsala :D Taky chci říct, že zítra by měla vyjít určitě Noční škola.
Více v celém článku


"Možná." Řekla jsem klidným hlasem a dál se dívala kolem sebe. "Proč tu jsou?" Otázala jsem se a podívala se na otce.
"Přišli tě navštívit." Usmál se a já se na něj zamračila.
"Samozřejmě." Odpověděla jsem sarkasticky. "Víš otče," povzdechla jsem si. "Všichni, co jsou v této místnosti, mě mají tak rádi, že by za mě položili život." Pokračovala jsem a naštvaně se podívala každému do očí.
Otec chtěl něco namítnout, ale já ho přerušila. "Celý život jsem byla uzavřená před světem." Podívala jsem se otci do očí. "Nikdo se mnou nechtěl mluvit. Všichni se mě báli." Zalykla jsem se. "A ty mi chceš říct, že mě tu přišli navštívit, jen tak?" Zavrtěla jsem hlavou. "To ne. To ti nesežeru. A ted, když mě omluvíš, jdu zpátky do mé cely." Otočila jsem se na patě a vykráčela ven na chodbu. Cítila jsem, jak mě lidé pozorují, jak mi tečou kapky slz z očí. Cítila jsem se podrážděné.
Šla jsem dál tou známou cestou, kudy jsem přišla, když na mě někdo zavolal. "Chloe!" Nejprve jsem hlas ignorovala, ale když se ozval znovu, tak jsem se zastavila.
"Co zas?" Zeptala jsem se a naštvaně se otočila. Stál tam Niko a z pod tmavých brýlí mě pozoroval. Zhluboka jsem se nadechla. "Co se děje?" Řekla jsem tentokrát klidným hlasem.
"Tvůj otec mě pořádal, abych tě odvedl do tvého nového pokoje." Oznámil mi a já se na něj překvapeně podívala.
"Nový pokoj?" Povzdychla jsem si. "To snad nemyslíš vážně." Zavrtěla jsem hlavou.
"Ale jo." Nadzvedl obočí a podíval se na mě ve stylu - ale holčičko. "Tvůj otec tě chce mýt u sebe." Zamračil se a já viděla na jeho tváři letmý úsměv.
Chce mě mýt otec u sebe nebo ty? "Tak fajn." Odpověděla jsem a šla za ním.

"Vítej v pokoji 321." Zazněl mi u ucha klidný hlas. Nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj a pak zpátky na pokoj. Stála jsem v pokoji, který byl obří a uprostřed místnosti, ležela postel s červeným povlečením. Okna, byla zavřené a ohraničené. Pokoj byl vymalován do tmavě hnědé barvy a byli tam i další dveře.
"Kam vedou?" Ukázala jsem na našedlé dveře.
Niko mě chytil za ruku a táhl ke dveřím, pak je otevřel. "Koupelna." Odpověděl tiše, jakoby se bál, že nás uslyší.
"Jsou tu kamery?" Zeptala jsem se. "Ne, v tomto pokoji ne." Zavrtěl hlavou a sedl si na postel, která se pod jeho tíhou prohnula.
"Proč mě tu poslal?" Zeptala jsem se, když jsem otvírala dveře šatníku. Spatřila jsem plno šatů a obyčejného oblečení. Cítila jsem vůni nového oblečení. Rukou jsem musela pohladit šaty. Když moje prsty dopadly na tenkou látku, usmála jsem se. Otočila jsem se zpět na Nika, který mě pozoroval, ale stále na moji otázku neodpověděl.
"Ehm…Já nevím." Usmál se a rukou si prohrábl své světlé vlasy.
Otočila jsem se nazpět ke skříni a pomalu si vybírala, co si vezmu na sebe.
"Vem si to bledě modré tričko, půjde ti k očím." Zaslechla jsem za sebou hlas a málem jsem nadskočila. Niko stál přímo za mnou. Cítila jsem jeho vůni. Voněl po posekané trávě, i když nevím, kde k té vůni přišel.
"Tak dobře." Odpověděla jsem slabým hláskem a vzala si tričko do ruky a pomalu se otáčela.
Niko by v mé blízkosti, že kdybych se kousek nahnula, naše rty by se střetly. Vzpamatuj se, podvedl tě. Zaslechla jsem svůj vnitřní hlas, ale ignorovala ho. Dívala jsem se jen na Nikovy rty. Fascinovala mě jeho tvář a když se Niko usmál a chytil mé zaprášené vlasy, mále jsem se propadla. Rychle jsem prošla kolem něho a šla do koupelny.
Zavřela jsem se v koupelně, která byla bílá a voněla po levandulích, tak jako má matka. Šla jsem rovnou k vaně a pomalu se jí dotkla. Byla studená. Mé oči a ruce se zaměřily, aby správně naštelovaly vodu. Musela být teplá, dost teplá. Minulá koupel ze mě nic nesmyla, ale tato musí.
Vlezla jsem pomalu do teplé vody a kochala se té nádheře. Nechtěla jsem ted myslet na nic. Chtěla jsem zavřít oči a ponořit se do teplé vody a pak se umýt šamponem, který bude vonět po skořici.

Mé umyté tělo vonělo po mátě a skořici. Hned, jak jsem si umyla tělo, jsem se uzavřela do bílého županu a přešla k umyvadlu.
Nad umyvadlem stálo zrcadlo, které bylo pokryté párou a mlhou. Mohla jsem se do něj klidně podívat, ale chci vlastně vědět, jak ted vypadám? Usoudila jsem, že ano. Pomalu jsem ručníkem přejela zrcadlo a to co jsem spatřila, bylo…velmi matoucí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 16:04 | Reagovat

Ty bláho!!! Co tam vyděla?! Chci to vědět! Naprosto božská kapča!

2 Violett Violett | Web | 31. prosince 2013 v 17:01 | Reagovat

Děkuji :) A neboj se zjistiš to, ale až v další kapče. Popravdě jsem to tam chtěla dát ted, ale musela jsem si to ještě promyslet :D

3 Calla Calla | 31. prosince 2013 v 23:13 | Reagovat

Copak asi uviděla? :DD A Niko.. Jak jako podvedl? Já sem to nějak nepochopila :D

4 Violett Violett | Web | 1. ledna 2014 v 0:38 | Reagovat

[3]: to se dočteš příště :D No přece, on jí lhal... :-P

5 Smilee Smilee | Web | 13. ledna 2014 v 16:15 | Reagovat

Boží kapitola. Jdu si přečíst poslední. A potom už budu muset čekat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama