"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Jsem uvězněná 6.kapitola

24. prosince 2013 v 13:00 | Violett |  Jsem uvězněná
Ano nakonec mě rodiče pustily a já šla hned na blog, abych vám tu dala slibovanou kapitolku navíc. Rozhodla jsem se pro povídku JU (Jsem uvězněná). Hned vás upozornuji, že tahle kapitolka je nic moc, takže... no uvidí te sami :D
P.S: Jestli mi to projde u rodiču, tak bych tu mohla dát ještě dnes povídku Noční škola. Ale jen pokud, něco vymyslím :D
Více v celém článku

1825 dní v cele v tichu, přišlo vniveč jen kvůli Nika. Ted jsem seděla zas na té známé posteli a dívala se na 4 skoro bílé stěny a trucovala. Jen kvůli novému spolubydlícímu jsem promluvila. Jen kvůli nějakého debila, který si řekl, že mě oklame. Rozhodla jsem se opět začít s tím, že už nepromluvím, ikdyž bych tu měla strávit do konce života. V hlavě mi znovu blikaly vzpomínky z dětství, které jsem doposud potlačovala.
Opět jsem byla ve škole. Naše třída se dívala na film a já musela být jinde. Sama. Bez kamarádů. Zrovna jsem si kreslila, když do místnosti vběhli lidé v černých oblecích, do ted mě straší ve snech. Popadly mě a táhly mě před celou školou. Spolužáci si na mě ukazovali a posmívaly se mi, až na dva. Na kluka a holku. Byli to sourozenci, kteří se ke mně přiblížili aspoň na metr a neštítili se mně. Když mě strčily do dodávky, viděla jsem, jak ti sourozenci odchází někam do stínů. Až ted jsem si na tuhle vzpomínku vzpomněla.
Dívala jsem se do okna a pozorovala to světlo, které se vždy ve tmě objevuje. Chtěla jsem jít ven a zjistit, jaké to je za touhle kopulí plné počítačů. Chtěla jsem potkat lidi, kteří by se mě nebáli. Jenže jsem opět sama. Nikde nic nepípnulo, ani nějaký brouček nebzučel. Něco tu nehrálo a já to věděla. Jenže moje mysl přemýšlela, ikdyž jsem nechtěla. Proč mi to Niko, udělal? A kdo mu to nařídil?
Podívala jsem se na své ruce, které zabili už 2 lidi. 2 ubohé bytosti. Na rukou bylo tolik špíny a to zatracené znamení se znova objevilo. Šesti cípá hvězdice rámovala mou bledou plet. To znamení jsem měla od té doby, co jsem se maminky dotkla a od té doby se postupně zvětšovalo. Každým dnem byla větší a větší. Ted jsem jí měla velkou jako celou dlaň.
Zavrzaly dveře a někdo vstoupil do mé zatracené cely. Vylekala jsem se, až jsem vykřikla
"Promiň." Povzdychl si někdo. Uslyšela jsem zakašlání. "Tvůj otec žádá, aby ses s ním navečeřela." Oznámil muž a já hned poznala, že to je Niko. Nehodlala jsem cokoliv říct a sotva se na něj podívat. Slyšela jsem jen jeho přešlapování. Byl dost nervózní. Připomínal mi jednoho kluka, s kterým jsem chodila na zeměpis. On byl tak sladký, ale když se cokoliv zkoušelo slovně, hned se celý červenal a přešlapoval, tak jako on.
Nakonec jsem se na něj podívala a cítila, jak mi kloužou slzy z očí. Díval se na mě opět chladným pohledem a své černé brýle neměl. Viděla jsem do jeho zelených očí, které se mračily. Rychle jsem se otočila zpět a utřela si slzy. Neměla jsem sílu se na něj podívat natož mluvit.
"Přijdu pro tebe za půl hodiny." Pokračoval a já ho dál ignorovala. Odešel s třísknutím dveřím a já se otřásla.
Takže táta mě chce na večeři. Povzdychla jsem si. Hlava mě bolela. Měla jsem té konverzace za ty dva dny až příliš. Nechci s nikoho vidět. Už nikdy.

Jak Niko slíbil, tak taky dodržel. Stál přede mnou a mračil se, protože jsem se nehodlala postavit a odejít k mému "milovanému" otci. Nechtěla jsem, za tím blbcem, který si myslí, jak je skvělý otec, když mě nechá 5 let samotnou.
"Notak postav se." Řekl mírným hlasem a já se na něj zamračila. "Dělej!" Tentokrát křičel a já ho dál ignorovala. Nehodlala jsem vstát. "Prosím." Zašeptal milým hlasem a já se na něj podívala se zvednutým obočím. To si ze mě poslední dobou dělá každý snad srandu?
"Vidíš, že kouzelné slovíčko stále existuje." Řekla jsem a tentokrát se ani nenaštvala. Ano jsem vážně slaboch, přiznala jsem a už vstávala, když jsem zakopla a padala dozadu. Zavřela jsem oči. Nemohla jsem se na to dívat.
Moje překvapení bylo, když jsem se ocitla v náručí. Překvapivě to bylo příjemné, ale pak jsem si uvědomila, že jediný v téhle místnosti je Niko a tak jsem se rychle od něj musela dostat, co nejdál.
Když jsem stála na druhé straně místnosti a opírala se o našedlou stěnu, konečně jsem mohla vydechnout. Dýchala jsem dost rychle. Spěšně jsem se prohlédla, jestli mám tělo zakryté a jestli se mě nedotkl, ale mohla jsem se uklidnit. Byla jsem zakrytá, jak nejvíc to šlo.
"Jdeš?" Zeptal se mě Niko a já se na něj podívala. Byl celý rudý a já bych ho mohla nominovat na Pana rajče.
"Mám na vybranou?" Odpověděla jsem otázkou a prošla kolem něho, až ven na chodbu.
Celou cestu jsme šli v tichu a já si opět všímala toho ticha kolem. "Je tu až moc ticho." Zašeptala jsem.
Došly jsme ke dveřím a já je rychle otevřela, než stačil někdo něco namítnout.
Překvapilo mě, co jsem spatřila. Tolik lidí pohromadě. Vyhledala jsem, ale jen otce.
"Dceruško, jak rád tě vidím." Usmál se otec tím falešným úsměvem. "Pamatuješ si na tyhle lidi?" Pokračoval a ukázal kolem sebe. Rozhlédla jsem se, a kdyby to šlo tak bych na všechny v téhle místnosti zapomněla. Panebože. Další překvapení už ne.
Stála jsem uprostřed místnosti, v které seděli minimálně 20 lidí a všichni mě provrtávali pohledy. Znala jsem se, až moc dobře.
"Nejsou to tvoji spolužáci?" Zasmál se otec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 13:07 | Reagovat

Je to naprosto úžasné! Těším se na další!

2 Violett Violett | Web | 24. prosince 2013 v 13:13 | Reagovat

Děkuji :) Sice nevím, jestli je to užasné, protože tento díl se mi nějak nezdá, ale i tak děkuji :D

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 17:20 | Reagovat

Neodolala jsem a přečetla jsem si to, i když jsem zásadně proti čtení napřed :D Je tu cutie :33 :D Krásně píšeš ;)
Krásné Vánoce :D

4 Calla Calla | 24. prosince 2013 v 22:22 | Reagovat

Prostě.. tohle je opravdu skvělá povídka! Jedna z tvých nejlepších, řekla bych. :D Alespoň já to tak cítím.
PS: Já mám Nika ráda. :DD

5 Violett Violett | Web | 24. prosince 2013 v 22:39 | Reagovat

[3]: Děkuji :3

[4]: Děkuji i tobě.
Myslím si, že je to tím, že jsem tohle začala psát až po tom, co jsem se něco naučila :D :-D A Niko? Ten je no... prostě uvidíš v další kapitolách :D

6 sarush ef sarush ef | Web | 25. prosince 2013 v 12:36 | Reagovat

Výborný! :)
A máš super design mimochodem!

7 Kačíí Kačíí | Web | 25. prosince 2013 v 14:08 | Reagovat

Jsem začala číst dneska celou povídku a říkám jenom Awwww, přidej rychle další je to dokonalé :-)  :-)  :-)

8 Violett Violett | Web | 25. prosince 2013 v 17:10 | Reagovat

Moc děkuji :D

9 Kejtlin Kejtlin | 4. ledna 2014 v 14:00 | Reagovat

nádhera, hele to s těmi spolužáka mě dostalo, chudák holka =) jinak krásná kapitolka těším se na další =)

10 Charbon Charbon | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 11:23 | Reagovat

"Pan rajče"... U toho jsem se zasmála a ještě u:"To si ze mě poslední dobou dělá každý snad srandu?" Úplně si představuji její obličej :D Jdu na další, hrozně mě to baví ;)

11 Violett Violett | Web | 26. ledna 2014 v 11:50 | Reagovat

[10]: Jsem ráda, že tě to baví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama