"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Jsem uvězněná 5.kapitola

24. prosince 2013 v 10:00 | Violett |  Jsem uvězněná
Nevím, jestli se tu dneska ještě dostanu a tak vám přeji užasné a štastné Vánoce :3 Hlavně at máte své dárky, které jste si přály a tady už je kapitolka Jsem uvězněná :*
ps: kapitolka navíc, tu bude ještě dnes :D
Více v celém článku

Vůbec se nezměnil. Vypadal stále stejně. Jeho hnědé vlasy a šedé oči se vůbec nezměnily. Zdá se být stejný jako v dětství, když jsme si hrály na písku. Měla jsem nutkání ho obejmout, ale pak jsem si uvědomila, co mi udělal. To kvůli němu jsem tady. To on mě udal. Vlastní dceru zaprodal.
Podívala jsem se na něj ledovým pohledem a chladně se na něj usmála. Už jsem neměla z něho strach. Je to můj otec, který mě zradil a tak se ho nemusím bát.
"Jak se ti vede?" Zeptal se laskavě a otevřel svou náruč.
Nadzvedla jsem obočí a jen na něj civěla. Ted se mě bude ptát, jak se mám? "To nemyslíš vážně, že ne?"
Zamračil se. "Jsi moje dcera. Mám právo se tě zeptat, jak se máš." Řekl a jeho dunivý hlas se plnil místností. Připomnělo mi to dětství. Jak na mě často křičel.
Chtělo se mi brečet, jen ho vidím. "A já mám snad právo, že musím tvrdnout tady, jen kvůli tomu, že ty máš vadné pohlavní orgány?" Vykřikla jsem a zaslechla, jak se za mnou muž zasmál. "To není vtipné." Zašeptala jsem. Otec se na mě zamračil a viděla jsem v jeho tváři, jak se červená. "Proč jsem tady?" Pokračovala jsem a moje zlost vzrůstala.
"Je ti osmnáct, to ti nemůže vlastní otec popřát?" Řekl opět klidně a na vteřinu zavře oči.
Povzdechla jsem si. "Kdybys měl o mně zájem, tak bys věděl, že narozeniny mám, až zítra." Zamračila jsem se. Otec si promnul spánek a párkrát zamrkal. Tím se uklidňoval, pokud si to správně pamatuji z dětství. "K tomu. Kdybys mě miloval, jako dceru. Dneska bych nebyla tady, že drahý otče?" Pokračovala jsem a nehodlala se vzdát. Udělala jsem pár kroků vpřed, ale pak mě někdo chytil za ruku.
"Nedělej problémy." Zašeptal. Přikývla jsem a nadechla se. Proč ho vlastně poslouchám? Někoho mi připomínal. Hlasem i pohyby. Znala jsem ho, možná jako malá. Nebo snad nějaký strážce, co na mě dohlížel často. Kdoví. Otočila jsem se na otce a pak na lidi kolem. Tohle není fér. Nezvládnu to. Začal se mi třást spodní ret a já ho musela zuby držet, jinak bych se rozkřičela. Ucítila jsem krev, jak jsem pevně ret svírala.
"Ale pššt. Dostanu tě ven. Uvidíš." Šeptl zase on a já se zamračila.
"Kdo si sakra zač?" Zeptala jsem se naštvaně a otáčela jsem se k odchodu. Konverzace s otcem už skončila, tím jsem si byla jistá.
Prošla jsem dveřmi a pořádně do nejbližší stěny bouchla. "Tenhle počítač, už mě vážně štve." Zašeptala jsem a šla dál cestou, dokud jsem se neztratila. Opřela jsem se o nejbližší stěnu a klesla ne zem. Zhluboka jsem dýchala, a když jsem uslyšela kroky, povzdechla jsem si. "To vážně mně musíte sledovat všude? Tady nejde utéct." Dívala jsem se na svoje ruce, když jsem mluvila a nechtěla jsem zvedat pohled. Jenže pak jsem uslyšela bouchnutí a velké tělo spadlo hned vedle mé. Dívala jsem se do černých brýlí.
"Neboj se, tady kamery nejsou. Tak nějak si našla pokoj pro hosty a u něj kamery nejsou." Usmál se a já spatřila dolíčky.
"Kdo jsi?" Zeptala jsem se a musela jsem si držet ruce, jinak by se mi třásly.
"Když ti to řeknu. Slíbíš mi, že ničemu tady nebudeš věřit, platí?" Odpověděl a já se zmohla jen na přikývnutí. "Jsem kluk, který se potuluje životem a hledá lidi, kteří dostali dar. Takový jako máš ty." Podívala jsem se na něj nechápavě. "Vím, co se stane, když se tě dotknu a kvůli tomu si tak vyšilovala, když jsem tě držel. Nechtělas, abych umřel." Usmál se. "Chci ti pomoct se odsud dostat, ale bude to chvíli ještě trvat. Vydržíš to?" Zeptal se a já si ho zamračeně prohlížela. "To znamená, že ano?" Šibalsky se na mě podíval a pomohl mi vstát.
Lehce jsem naklonila hlavu doprava. "Neřekl si mi, jak se jmenuješ." Ušklíbla jsem se na něj.
Zachmuřeně si mě prohlédl. "No… To… Em-m-"
"Kde jsi sakra Niko a kde máš tu holku!" Zazněl vysoký hlas. Lekla jsem se a o pár kroků odstoupila. Podívala jsem se na muže. Zaskočilo mě, že je to ten s cely. Zamračila jsem se.
"Nikomu nevěř, ano toho se budu držet." Naštvaně jsem si ho prohlédla, a když jsem spatřila ženu, která kráčela přímo k nám, otočila jsem se a šla rovnou vpřed.
"Chci jít zpátky do cely." Řekla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas, ale to se nepovedlo. Za rohem jsem se ještě otočila, ale Niko byl pryč a tím i má budoucnost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | 24. prosince 2013 v 12:00 | Reagovat

dobrý =) sice jsem musela přečíst všechny předchozí kapitoly, ale vypadá to vážně dobře =) těším se na další kapitolku =)

2 Violett Violett | Web | 24. prosince 2013 v 12:43 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :D

3 Charbon Charbon | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 17:59 | Reagovat

Hmm, jsem zvědavá, jestli se dostane ven. Další super kapitola ;) 6. už si přečtu až zítra, nebo někdy :)

4 Violett Violett | Web | 25. ledna 2014 v 18:59 | Reagovat

Jestli se dostane ven... no to bude dost zajímavé a dost smutné :( :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama