"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria 8.kapitola

27. prosince 2013 v 12:38 | Violett |  Elementaria
Tady to je :D Další díl Elementarii. Došlo mi, že bych mohla udělat ještě postavu týhle Cath :3 Uvidí se
Více v celém článku


Když jsem se ráno probudila, myslela jsem, že jsem opět doma u rodičů, ale mýlila jsem se. Ted ležím na matraci, která mě snad štípe po celém těle. K tomu přikrývka je tak tenká, že by se líp spalo i na zemi. Bolí mě celá páteř a do toho máme ještě dneska první trénink, a jak řekl sám Kyle, nikdo s námi nebude zacházet v rukavičkách.
"Jste vzhůru?" Zeptala jsem se, když jsem se posadila a prohrabávala si vlasy.
"Ne ještě spíme a co ty?" Uslyšela jsem hlas Nikky a tak jsem se usmála.
"Právě ted vstávám a jdu objevit zrcadlo." Uchechtnu se a podívám se do tmy, kde leží holky. Caroline seděla opřená o stěnu a něco si tam četla. Nikky se hrabala v oblečení a kolem ní byly samé papíry. "Ty kreslíš?" Zeptala jsem se.
"Ona kreslí, snad od mala." Šeptla Carol a podívala se na mě hnědýma očima.
Usmála jsem se na ně a hodila po Caroline přikrývku. Když mi jí chtěla hodit nazpět, vyhnula jsem se a se smíchem. Pak jsem se hodlala se jít převléct, protože Carol už byla převlečená a Nikky bude za chvíli také. "Nevíte kolik je hodin?" Zeptala jsem se nakonec, když jsem vstala a šla ke svojí židli, kde mám položené věci. Rukou jsem přejela po vestě a usmála se. Byla drsná na dotek.
"Typuju něco po šesté ráno." Promluvila do ticha Nikky.
"Tady se to špatně pozná." Opáčila Carol.
Přikývla jsem a vzala hned první věci, co byla po ruce, a převlékla se. Holky se mezitím dohadovaly, co je lepší, jestly filmy nebo knížky. Zajímavé hádky obě dvě vedou.
Oblečení vonělo po ohni nebo spálenině, ale mě to bylo jedno. Tak či onak, to budu muset nosit. Mezitím jsem si prohlížela místnost. Byla dost tmavá, ale mně to nevadilo, tma na mě působí líp než světlo.
Za culila jsem se na holky, když jsem si sedla na postel nad Caroline a pak se zeptala. "Nevíte, co nás dneska čeká?" Zavrtěla jsem se. "Sice vím, že to asi nevíte, ale vy jste tu vyrůstaly, takže možná…" Pokračovala jsem.
Nikky mi nevěnovala pozornost a Caroline nad něčím přemýšlela, ale věděla jsem, že mě obě určitě poslouchají. "Typuji, že nás dneska seznámí s lidmi kolem nebo už budeme trénovat." Odpověděla nakonec Nikky. Podívala jsem se na ní a zamračila se. Trénink. To slovo mně děsilo. Prohlédla jsem se na Nikky na její tmavé vlasy, které ted vypadaly delší než jsem si myslela, ale sama jsem se divila, když se včera přebarvila na černo. Já bych to nikdy neudělala, nejenže nás vždy učily, že naše krása je vnitřní, ale k tomu mi ten pach z barvy na vlasy vadil.
"Nad čím přemýšlíš." Zeptala jsem se Nikky, která posledních pár minut přecházela po místnosti sem a tam.
"Jen mě napadlo, že na konci semestru nás bude méně než ted. Nikdy neprojdou všichni. Ted nás je třeba dvacet, ale může nás skončit jen pět." Řekla Nikky nabručeně, když se konečně rozhodla zastavit a posbírat si papíry na zemi. Zahlédla jsem nějakého vlka nebo prostě jen čmáranice. Já kdysi taky kreslila, ale přestala jsem, rodiče mi řekly že kreslení nepatří k vodě. Jen vodové barvy a ty já nenávidím.
Caroline kýchla a pak si něco bručela pod nosem. "Zapomněla na druhou skupinu Nikky." Drmolila. Všimla jsem si, že se vrtí víc než já. Bylo mi jasné, že tohle téma moc neotvírají rádi.
"Ne," povzdechla si Nikky. "Nezapomněla."
"Kdo je ta druhá skupina." Podívala jsem se na dvě sestry a uvědomila si, že si jsou dost podobné. Obě měly podobné tváře, jen Caroline byla trochu tlustší.
"Cos myslela, že nás je jen pár?" Zavrtěla hlavou Nikky. "Je nás mnohem víc. Někteří měly zkoušky dřív a někteří později." Povzdechla si Nikky.
"Někteří mají šestnáct a někteří i sedmnáct." Pokračovala Carol smutně a konečně se odlepila od knížky a zavřela jí, hodila jí pod postel a pak se obě soustředily na mě. Dívaly se na mě jako na dívku, která neví vůbec nic. "Kolik toho o tomhle městě víš?" Zeptaly se obě dvě na jednou a obě se rozesmály a začaly se požďuchovat.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na své bratry, kteří jsou ode mě dost daleko. Bylo mi po nich smutno. Chtěla jsem je mít u sebe a obejmout je. "Nic moc." Zamrkala jsem, abych zahnala slzy a přestala myslet ted na bratra. Každý žijeme jinde. "Naše frakce se neučí o protějším elementech. Voda se neučí o ohni a země zas o vzduchu a naopak. Jsou to protiklady a nikdo si nemyslí, že by někdo šel zrovna do frakce, o které nic neví." Pokračovala jsem stručně.
"Tak proč jsi tedy tady, když nikdo nepředpokládal, že tu budeš." Zeptala se ironicky Nikky a viděla jsem, jak nadzvedá obočí a jak se usmívá. V tu chvíli jsem si všimla, že má Nikky v jazyku piercing.
Zakoulela jsem očima a přemýšlela nad odpovědí, když v tom do pokoje vtrhla dívka, která byla celá v černožlutém oblečení. Měla žluté kraťasy a černou košili. Podívala se na nás s nadzvedlým obočím.
"Kdopak nám to čerti nesou. Dvojčata, vy jste tady?" Usmála se a její zvučný hlas se nesl tmavou místností, pak, ale zaměřila pohled na mě. "Vy se staráte o vodníka?" Zasmála se. Znělo to legračně, chrochtala u toho. "Ne promiň, nejsem tak hnusná. Ted vstávat, máte první den a nesmíte přijít pozdě…" Řekla a už mizela ve dveří.
Podívala jsem se na holky, které se culily od ucha k uchu. "Kdo to byl?" Zamračila jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mi řekla. "Vodník" naše drahá přezdívka.
"Clara. Tu budeme mýt, až budeme u fáze psychika. Je jí osmnáct, ale je fajn." Usmála se Nikky
"Chová se sice někdy dospěle a je tak trochu střelená, ale neboj, všechno co řekne, bere z legrace." Naznačila se smíchem v hlase Carol a už vstávala a protahovala se.
"Vy jste věděly, že se tohle stane?" Zeptala jsem se naštvaně.
"Samozřejmě, vyrůstaly jsme tu, ale tebe jsme nechtěly připravit o srandu." Smála se Caroline a už mizela ve dveřích.
"Jdeš?" Otázala se Nikky, když jsem přikývla, pomohla mi vstát a už mizela ve vchodě. Je rychlá, ale já musím být rychlejší, abych se jí držela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 27. prosince 2013 v 17:41 | Reagovat

Tuhle povídku jsem od tebe ještě nečetla, ale celkem se mi líbí, proto začnu :D.

2 Violett Violett | Web | 27. prosince 2013 v 22:09 | Reagovat

[1]: Tak jen do toho, budu jen ráda :)

3 Kačíí Kačíí | Web | 28. prosince 2013 v 13:35 | Reagovat

Povídku jsem začala číst a moc se mi líbí, kapitola je úžasná, moc se těším na další :-)  :-)  :-)

4 Violett Violett | Web | 28. prosince 2013 v 14:13 | Reagovat

Děkuji :3 Tahle povídka mě baví, tak proč ne s ní pokračovat :D Popravdě už mám v hlavě přesně uspořádané, jak to bude pokračovat a máte se co těšit :3

5 Calla Calla | 28. prosince 2013 v 22:15 | Reagovat

Nádhera! Povídka, kapitola, styl psaní.. prostě všechno. Fakticky se mi to líbí. A každou kapitolou je to lepší a lepší :D

6 Violett Violett | Web | 28. prosince 2013 v 23:36 | Reagovat

[5]: Moc děkuji :)

7 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 29. prosince 2013 v 15:28 | Reagovat

Dobré :) Pri Clarinom vstupe som skoro pukla od smiechu. Ten "Vodník" ma pobavil. A vlastne celý tento príbeh až som si ho prečítala za jedno poobedie :) Uhm kým budem čakať na 9.kapitolu asi si prečítam aj iné tvoje príbehy. Len pri uvádzacom článku chýba link na túto kapitolu ;)

8 Violett Violett | Web | 29. prosince 2013 v 20:45 | Reagovat

[7]: Moc děkuji a jak jsem psala. Budu to muset vše rekonstruovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama