"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria - 6.kapitola

16. prosince 2013 v 22:31 | Violett |  Elementaria
Ano ano, vím, že vás tady tento příběh moc nebaví, ale chci, abyste ho začaly číst, protože od dalšího dílů, to píšu z hlavy a musím říct, že to bude bomba (pro mně) :D No porovnejte to. Jinak zítra, bych tu měla přidat další díl Nevědomé (pokud to stihnu) a ted se dejte do čtení

6.kapitola

Více v celém článku


Dovedly nás na konec města. Mia a Paul se bavili v zadu a my ostatní jsme měli jít pořád rovně. Vedoucí nám řekly, že musí ještě něco projednat. Nevěděla jsem o čem a ani jak dlouho to bude trvat, ale do té doby jsme si měli šeptat. Samozřejmě, že jsem se zakecala s Nikky a Caroline. Holky byli zvláštní, takové nezávislé. Chovali se ke mně pěkně a mě to těšilo.
Než jsme došli k našemu novému domovu, zjistila jsem, že Caroline je takový ten knihomol, jako já. A Nikky? Ta byla taková ta malá roztomilá bytost, která by ti klidně rozbila hubu. Obě byli odlišné a přitom stejné.
Na holkách se mi líbilo, že se neoblíkají stejně jako jiní sourozenci. Já to prostě nenáviděla. Nikky se oblékala do toho stylu, co vždy bude styl a Caroline, ta se oblékala jako šprtka. Sice se to k ohni nehodí, ale byla to změna.
Když jsme došli k obrovskému domu, nemohla jsem pochytit dech. Dům byl sice staro módní, ale přitom výjimečný.
"Tak jsme tu." Řekl Paul a podíval se po nás.
"Počkej si, jak to teprve vypadá uvnitř," šeptla mi Carol a mrkla na mě.
"Ty už si byla ve vnitř?" zeptala jsem se překvapené.
"My tu žijeme už od začátku."
"Aha," dodala jsem a opět zpozorněla.
"Takže vítejte v novém domově," řekla Mia a šla rovnou ke dveřím, vlastně to byl výtah.
Výtah byl obří a vešly jsme se tu všichni. Spočítala jsem všechny kolem a tady nás bylo dvacet.
"Jestli to vyjde, budeme mýt pokoj společně," řekla Nikky a usmála se na mě tím šibalským úsměvem, který jsem znala a často i používala. Přikývla jsem, a když se otevřely dveře, nemohla jsem znova popadnout dech.
Celý dům byl obří, vlastně zasahoval, až do podzemí a když sem se podívala na horu, viděla jsem malý okruh modrého nebe. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsme tak hluboko, ale byla to pravda.
K Mie a Paulovy přiběhl další kluk, který mohl být ode mě starší o dva anebo tři roky.
"Takže lidi!" vykřikl ten kluk, a když se na něj všichni podívali, usmál se.
"Vítejte v novém životě. Zde se budete učit, jak ovládat oheň. Bude to lehké? To si nemyslím, ale vy malý spratci se to naučíte," řekl a já se na něj podívala ze zvednutým obočí. V hlavě jsem si říkala: To si jako děláš srandu.
"Ví vůbec o tom, že je ode mě starší maximálně o dva roky a říká nám spratci?" šeptla jsem Nikky a ta se na mě usmála, ale v jejich očích jsem cítila, že si to taky tak myslí.
Otočila jsem se zpět na kluka a ten se na mě díval. Vážně na mě. Chladně jsem se na něj dívala a pak si uvědomila, že ho znám. Párkrát jsem ho viděla u nás v ulici. Chodil tam nosit správy. Byl to něco jako vyslanec. Kyle se jmenoval.
"Říkala si něco," řekl a šel blíž ke mně.
Uchechtla jsem se. "Slyšel si dobře," odpověděla jsem a podívala se mu do očí, které měly barvu šedého oblaku. Kdyby se víc usmíval, tak by byl i pěkný kluk. Jeho krátké hnědé vlasy a tvrdý pohled ho dělalo starší.
Zamračil se a šel znovu ke mně blíž. "Jedno si pamatuj Cath, že jestli takhle budeš pokračovat, špatně to skončí."
Sice mě zaskočilo, že další zná moje jméno, ale smířila jsem se s tím. "Neboj se Kyle. Umím se o sebe postarat."
Když se Mia usmála a otočila se s Paulem, že odejdou, tak jsem se za nimi dívala. Kylea jsem nechala za sebou a když jsem se ohledla, spatřila jsem, jak v rukou drží ohnivou kouli a mě to nějakým způsobem děsilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 18:25 | Reagovat

Páni! Moc se ti to povedlo! Musím se dokopat k přečtení předchozích kapitol :)

2 Calla Calla | 17. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

:DDDDDD wohou! Jsem hrozně ráda, že jsi zpátky! Už se mi po tvých povídkách stýskalo! :D A jak to sakra myslíš, že to nikdo nečte? Já to čtu! A tahle a ještě Jsem uvězněná je jedna z mých oblíbených povídek. :DD Takže doufám, že ji tady budeš pořád přidávat jinak..... :DDD

3 Violett Violett | Web | 17. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

[1]: To musíš, protože další kapitolu už píšu zpaměti (to znamená, že jsem jí dopsala právě ted) :D

[2]: Děkuji ti :3 A omlouvám se, myslela jsem, že to nikdo nečte, ale teprve se připrav. Už mám přibližně v hlavě vymalováno, jak to bude pokračovat :D

(Rovnou říkám, že neplet te si to s Divergencí, protože děj je jiný a všechno bude jiné) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama