"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Dangerous love 9.část

20. prosince 2013 v 12:10 | Violett |  Dangerous love
Ano je to tady, pokračování téhle mysteriozní povídky :D Musím se přiznat, že tenhle příběh se mi píše nejhůř ze všech, co jsem kdy psala :/ Ale i tak se dávám do psaní, i když jsou někdy kapitoly krátké a někdy dlouhé :D
Více v celém článku


Myslela jsem, že pojedeme jen chvíli, ale zmýlila jsem se. Minuty ubíhaly, možná i hodiny. K tomu jsem se cítila nesvá, čím blíž jsem byla k mé příbuzné. Strach, že mě vyhodí anebo nepozná, mně pohltil. Pak jsem si, ale vzpomněla na vlak, jak jsem byla zavřená a nemohla jsem se dostat ven z vozu. Co to se mnou sakra je?
Musela jsem se vzpamatovat a to rychle. Podívala jsem se z okna, přes zašedlé sklo. Viděla jsem krajinu, která byla zašedlá. Slunce už tady nesvítilo a určitě kdybych otevřela okno, byla by mi i zima.
"Takže ty jedeš za madam Lockwoodovou?" Řekl z ničeho nic řidič a já se zaměřila na něj.
Svýma zelenýma očima jsem si ho prohlížela. Byl mladý. Dost mladý na řidiče a měl hezkou tvářičku, kterou by oslnil snad i moji matku a to je už co říct. Jenže pak jsem si uvědomila, že ho od někudy znám. "Ano. Madam Lockwoodová je moje tetička." Vlastně jsem ani nevěděla, jestli je moje tetička anebo babička.
Muž si mě prohlížel, dost pečlivě. "Takže tetička, ano?" Usmál se a já uviděla jeho bílé zuby. Děsil mě, jak je dokonalý. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Otočila jsem se opět k oknu a zhluboka dýchala. Pečlivě, abych na jediný nádech nezapomněla.
Po celém těle mi projela statická elektřina, když jsem spatřila obrovský dům. Byl starý, ale zachovalý a tak nějak povědomý. Byla jsem tu už někdy, to jsem věděla s jistotou. Dívala jsem se na velké dveře a okna o velikosti školních oken. Panejo, to je luxus.
Auto zastavilo a já vystoupila. Pocítila jsem vzduch za krkem. Na tváři. Prostě všude.
"Tak jsme tady." Kluk se na mě usmál a já prostě musela taky. Zašla jsem ke kufru a vytáhla si tašku a pak vyšla ke dveřím.
Mezitím jsem se dívala kolem sebe. Na zahradu, která byla překrásná. Všechny keře byli bílé jako sníh, ale i tak na nich seděli motýli. Usmála jsem se. Bylo to úchvatné.
"Tak jdeš?"
Otočila jsem se a přikývla. "Už jdu." Šeptla jsem a rozběhla se ke dveřím.

"Co tu vlastně děláš? Jsi jenom taxikář."Musela jsem se zeptat.
"Bydlím tady. Madam Lockwoodová mě tu zaměstnala, ale jinak jsem taxikář, když mám čas." Usmál se a vzal mi z rukou tašku a zaklepal na velké dveře.
"Díky." Šeptla jsem ještě, než se dveře otevřely. Stála tam žena. Dívala se na mě stejnými očima, jako mám já. Měla dlouhé černé vlasy a bílou tvář.
Usmála jsem se, a když si mě tetička prohlídla, zamračila se. "Ty musíš být moje drahá neteř Florencie." Podívala se na kluka vedle mě a povzdechla si.
"A ty musíš být moje teta." Nadzvedla jsem obočí a opětovala její chladný tón. Tetička se zasmála a vzala mě za ruku. Ucítila jsem to známé chvění. Podívala jsem se jí do očí. Viděla jsem v nich úžas, ohromení a možná snad procento arogance, která je mi tak povědomá. "Přijela jsem tě navštívit. Konečně." Pokračovala jsem a letmo se podívala na kluka, co stál hned vedle mě.
"Tobiasi, běž a odnes Florencii věci na horu. Určitě se tu zdrží na delší dobu." Řekla, když si mě chvíli prohlížela. Určitě poznala můj strach v hlase a i to, jak jsem se stále otáčela.
Podívala jsem se na Tobiase, který se na mě usmál a odcházel pryč. Už ted se mi po něm stýskalo.
"Takže dáme si čaj a ty mi řekneš, co se děje?" Oznámila mi tetička a já jen přikývla. Chtěla jsem už být ve vnitř a konečně si popovídat s někým, kdo by všechno pochopil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 17:44 | Reagovat

Tuhle povídku jsem od tebe myslím ještě nečetla, možná jen něco! Každopádně si musím přečíst všechno od začátku! Je to vážně nádherná kapitola a teším se na další :-D

2 Violett Violett | Web | 20. prosince 2013 v 18:36 | Reagovat

Děkuji :) Popravdě mě tahle povídka představila. Vůbec nevím jak skončí a tak to nechávám jen o náhodě :)

3 Violett Violett | Web | 21. prosince 2013 v 15:41 | Reagovat

*překvapila

4 Abigail Abigail | 25. prosince 2013 v 18:51 | Reagovat

super povídka=) konečně jsem dohnala všechno , co jsem potřebovala =) je to opravdu zajímavý příběh =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama