"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Sborník: Halloween - Dům strachu a hrůzy

2. listopadu 2013 v 21:46 | Violett |  Jednorázovky
Jak jsem slíbila tak to tu dám. Tady je můj příběh do Sborníku. Pokud se to někomu bude chtít číst, tak jen do toho :D

Více v celém článku


Měli jsme se sejít před starým domem, který ve tmě vypadal jako velká černá šmouha. Celkem nás mělo být pět a každý byl v přestrojení, protože je Halloween, na který nikdy nezapomenu. Nečekala jsem, že se tady octnu, ale Mellisa mě přemluvila a tak ted stojím před domem a civím na tmavou oblohu, obklopenou hvězdami. Měsíc svítí a já se otočila podél kroků, které přicházely zprava. Cestou se blížily čtyři stíny a já hned poznala, že jsou to oni. Mell, Janice, Chad a Mattew.

Mell měla na sobě kostým kovbojky. Její blond vlasy se pod černým kovbojským kloboukem třpytily a já ji kvůli tomu obdivovala a tak trochu záviděla. Její červený šátek kolem krku měl nějaké ornamenty, ale prohlédnout si ho z dálky nešlo.
"Ahoj Mell," usmála jsem se na ní a objala jí. Tentokrát jsem se podívala i na její hnědou košili, kterou měla zavázanou tak, aby jí kousek břicha čouhal.
"Ahoj Ruby," odpověděla, ale nezněla moc šťastně. Něco se stalo a já to věděla. Zajímalo mě co, ale nechtěla jsem kazit večer.

Podívala jsem se tedy po Janice, která se převlékla za ducha. Její černé rovné vlasy, které sahaly skoro na zadek, se hodily k jejímu kostýmu. Tím jsem myslela, že měla dlouhé bílé šaty s krajkou na spod. Prostě to vypadalo jako noční košile, pro staré babičky, ale jí to slušelo.
"Takže duch, jo?" podívala jsem se na ní s povytaženým obočím.
Zvedla bledou tvář a těmi svými modrými očima se usmála. "Neříkej, že se to ke mně nehodí."

Usmála jsem se a konečně zamířila ke klukům. Chad měl kostým námořníka a musím říct, že mu to fakt seklo. "Ahoj, zlato," usmál se na mě šibalsky a já se musela uchechtnout. S Chadem se nikdy nikdo nenudil. Jeho optimismus vždy nakazil všechny a jeho usměv byl darován bohem.
"Ahoj," odpověděla jsem jen, protože jsem se nezmohla na slovo, pak ale přišel na řadu Mattew.

Nemusela jsem se ho ani ptát, abych věděla, že se něco děje. Matt se měl obléct jako kovboj, aby ladil s Mellisou, když s ní chodí, ale měl na sobě kostým fotbalisty. Objala jsem ho a usmála se na něj povzbudivě a pak mi to došlo. Nejspíš se rozešli a mě by to mělo být líto, ale není. Mattew byl můj kamarád snad už od školky a já jsem nechtěla, aby trpěl. Vždy mě podržel, když mi bylo nejhůř a teď je řada na mě.
Když jsem se podíval do jeho tváře, hned bylo jasné, že se můžu na něj spolehnout. Jeho zelené oči byli prostě úžasné a každá dívka by se v nich utopila a jeho hnědé vlasy měly zvláštní odstíny.

"Ono se to spraví." Povzbudila jsem ho, když jsme došli k brance. Mattew se na mě podíval smutně, ale pak jsem si všimla pohledu Mell. "Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se obou dvou a všichni se na mě podívali. Nikdy jsem nesnesla, když se na mě dívalo víc párů očí než jedny a tohle bylo moc. Podívala jsem se na zem a čekala na odpověď, ale nikdo nic neřekl."Nejdeme dál už konečně?" zeptala se Janice. "Je Halloween a já si tento den chci užít," pokračovala a vzala mě za ruku a táhla k domu.

Čím blíž jsme byli k domu, tím víc šly vidět detaily a já se stále sama sebe ptala, co tu vlastně děláme. Znala jsem odpověď. Je Halloween a my si to tu máme užít. Kamenné zdi a dřevěné dveře, které byly tak poškrábané, že by si někdo myslel, že tam uvnitř něco je, ale byl Halloween a letošní výzdoba byla ohromující a prostě přesvědčující.

Chad a Mattew se bavily vepředu a já, Janice a Mellisa jsme zaujaly místo v zadu. Mezitím co konverzace skočila na téma kluci, tak jsem je přestala poslouchat. Dívala jsem se kolem, a když jsem si všimla mlhy a různých dýní, musela jsem se usmát, nad primitivní výzdobou. Pak mi, ale začala po celém těle husí kůže. Vítr se prohnal kolem nás a já ucítila chlad, který byl děsivý, ale na podzim, docela častý.
"Vážně je to dobrý nápad tam jít?" zeptala jsem se a chtěla se otočit a utíkat pryč, dokud mohu.
"Ale notak Ruby, vše bude v pořádku. Snad se nebojíš," narážela na mě Mellisa stále do kolečka.
"Co máš sakra za problém?" zeptala jsem se jí konečně a přiblížila se k ní tak blízko, že bych se jí mohla jedním prstem dotknout, kdybych chtěla. Mezitím jsem jí, ale jen provrtávala svýma tmavě zelenomodrýma očima. "Holky uklidněte se," zasáhl Chad a podíval se na nás vážně. Přikývla jsem a ustoupila od Melissy.
"Jdeme tedy do toho?" zeptal se Mattew a podíval se na mě. Přikývla jsem a pak se Matt podíval i na ostatní.
"Notak Matte snad se nebojíš," řekl Chad a už otvíral dveře, které se pomalu a s divným vrzáním otevřely.

Do pokoje se dostalo světlo z ulice a ted jsme viděly celou místnost. Pokoj měl barvu béžové, ale na některých místech byla omítka pěkně napuchlá a sem tam popraskaná. Na konci místnosti se táhl velký klavír, který byl z hnědého dřeva, a dalo by se říct, že tu stojí snad sto let. Já se, ale ještě vrátila ke dveřím a pozorovala ty škrábance. Něco tu bylo.
"Jdeš Ruby?" zeptala se s ničeho nic Janice, která se objevila hned vedle mě.
Pomalu jsem se k ní otočila, ale jedním okem jsem stále pozorovala ty dveře, které se pomalinku zavíraly.
"Už jdu," odpověděla jsem jí a vydala se za ní.

Prošly jsme kolem zrcadla a každý se tam snad zastavil na pár sekund. Zrcadlo rámoval starý rámeček, který byl omotaný pavučinami a je možné, že kdysi byl stříbrný, ale ted byl popraskaný a zrezivělý. Když jsem došla na řadu a podívala se na sebe, tak jsem viděla červenou šmouhu. Můj kostým má být červená Karkulka. Usmála jsem se a dívala se na své zrzavé lehce vlnité vlasy a tmavě zelenomodré oči. Plášť, který jsem měla přehozený přes sebe a kapuci, měl stejnou barvu jako kabát, který ladil stejným červeným odstínem.

Nakonec jsem se odvrátila, a když bylo kolem mě ticho a kamarádi nikde, roztřásla jsem se po celém těle. "Mell! Janice! Matte! Chade! Je tu někdo?" Volala jsem, ale nikdo se neobjevil, ani neozval. Jen vzduch, který proudil kolem mě ve tmě. Listy, které poletovaly kolem mě, jsem jenom cítila, když mi přistály na rameni, ale jinak nikde žádný pohyb. Záclona se hýbala a já se rozhodla počkat na ně venku. Šla jsem ke dveřím, ale nešli otevřít. Železná klika, která měla ornamenty draka, byla fascinující, ale stále mě děsilo, že se nemohu dostat ven. Kopla jsem do dveří, ale nic nepomáhalo. Musela jsem najít jinou cestu.

Musela jsem se rozhlédnout po domě, jestli tam nebyli náhradní dveře a tak jsem se rozběhla cestou kolem schodů. Nikdy jsem to nečekala, ale dům byl obří než vypadal z venku. Obrazy lidí na zdech mě děsily a vypadalo to, že mě pozorují. Stále jsem volala o pomoc, ale nikdo se neozval. Nakonec mě zastavil vítr, který profukoval kolem mě. Dívala jsem se na obraz dívky, asi v mém věku. Sice vypadala na sedmnáct, ale typoval bych, že jí je víc. Mé zrzavé vlasy byli snad stejné jako její a pohybovaly se ve větru. Sice to byl jen obraz, ale vypadala neuvěřitelně magicky. Nakonec jsem se odvrátila a šla dál cestou. Než jsem uslyšela křik.

Byl to dívčí křik a já se rozběhla tím směrem. Běžela jsem, co nejrychleji bylo možné, ale můj plášť to nedovoloval. Nakonec jsem tam doběhla a uviděla na zemi kapičky krve. Dřepla jsem si a pozorovala, kam kapky vedou. Vedly do koupelny, která byla přes pokoj. Neměla jsem na výběr a šla dál. Sice jsem se bála, co tam uvidím. Ale to co jsem tam uviděla, jsem vážně nečekala.

"Janice? Jsi to ty?" zeptala jsem se a dívala se na dívku, která se podobala Janice. Měla černé mokré vlasy a bílé šaty měla prosáklé krví. "Janice?" nic se neozvalo. Přistoupila jsem blíž a dřepla si k ní. Trochu jsem do ní žduchnula, aby se na mě podívala. Dívka zvedla ke mně pohled a málem jsem spadla na zem. Byla to Janice.
"Uteč odtud, dokud můžeš." Řekla a já se na ní dívala s neuvěřitelným šokem.
"Janice, co se ti stalo?" zeptala jsem se jí nervózně.
Janice se opět na mě podívala očima podlitýma krví. "Dostalo to Mellisu a pak i Chada. Prosím tě Ruby uteč, dokud můžeš. Je tu zlo a ty máš ještě šanci, tak běž." Odpověděla mi s brekem.
"Jak to myslíš?"
"Když jsme si všimli, že nejsi za námi, tak jsme se za tebou chtěly vrátit, ale ty už si tam nebyla a pak jsem uslyšela křik. Rozeběhla jsem se tam a uviděla Chada, který byl celý od krve a ležel na zemi. Neuvědomila jsem si, že se od nás odpojil. Pak i Mellisa a já utekla jen tak, tak. Ted si na řadě ty Ruby Hawinová… a Matt, pokud už ho nemají." Zavřela Janice oči. Dívala jsem se na dívku, která se totálně zhroutila s něčeho, co jsem neviděla.
"Janice, tak pojd se mnou." Podívala jsem se na ní a chytla jí za ruku.
"Ne, já už odtud nemohu a ted běž. Už tu budou za chvíli, jen co zjistí, že jsi tu."
"Kdo to zjistí?" zeptala jsem se.
"Mrtvé duše, kdo jiný."

Utíkala jsem chodbou a snažila se dostat ke dveřím, o kterých mluvila Janice. Nikde jsem je, ale nemohla najít, než jsem málem zakopla. Podívala jsem se dolů a uviděla Chada, který ležel na zemi a ani se nehnul.
"Chade?" hýbala jsem s ním, aby se probral, ale nic. Dýchá vůbec? Ptala jsem se sama sebe. Pak jsem uslyšela hluk a otočila se. Za mými zády stála osoba. Kluk v mém věku a díval se na mě. Nemračil se, ale ani se neusmíval. Jen mě pozoroval.
"Kdo jsi?" ptala jsem se ho, když jsem si utírala slzy.
"Jsem Michael," odpověděl a dál mě pozoroval.
"Co chceš?" pozorovala jsem ho a čekala na odpověď, v tu chvíli do pokoje vběhl Mattew.

Sotva jsem dýchala, když se kolem mě shromáždil vítr. Trhal mi věci na cucky a pořezal mi kůži, až mi tekla krev.
"Prosím, přestaň!" volala jsem do větru, který se kolem mě udělal. Přestal tak rychle, jak začal. Na chvíli jsem zavřela oči, a když jsem je otevřela, stál hned přede mnou Michael a Mattew ležel na zemi.
Podívala jsem se na Michaela, ale ten se už tentokrát usmíval.

"Co jsi to provedl?" ptala jsem ho a dívala se na svou kůži, který byla snad na každém místě pořezaná a krvavá.
"Neměly jste sem chodit. Hlavně ne dnes," odpověděl a pak zmizel. Podívala jsem se na Mattea a rychle se k němu doplazila.
Celé tělo mě bolelo, ale ještě jsem zvládla se podívat, jestli dýchá.
"Matte?" ptala jsem se ho. "Matte?" stále nic. "Prosím, Matte. Probuď se!" řvala jsem po celé místnosti. "Matte…" rozbrečela jsem se. Mé slzy klouzaly už po mokré tváři. Chtěla jsem konec, ale ten nepřicházel. Chtěla jsem smrt, ale ta také nepřicházela. Byla jediná naděje a to utéct.

Naposledy jsem se podívala na Mattewa a snažila se zvednout. Když jsem sotva stála, abych se hýbala, tak jsem se pomalu snažila dostat ke dveřím. Otáčela jsem se, jestli za mnou nikdo nejde, ale viděla jsem jen krvavé šlápoty na zemi. Už jsem procházela poslední místností, když mě něco chytilo za nohu a já spadla na zaprášenou zem.

Bouchla jsem se do hlavy a celá ta bolest mi brněla po celém těle. Stále jsem ještě brečela kvůli Mattea, Chada a Janice, ale ted jsem se musela otočit a čelit hrůze u mých nohou. Podívala jsem se a viděla dole Mell, která měla krvavý obličej. Dívala se na mě těma svýma hnědýma očima a já se ještě víc rozbrečela, protože její vlasy, byli zaprášené a pokryté krvi.
"Proč si zůstávala u toho zrcadla, tak dlouho?" ptala se mě naštvaně. "Nic by se nestalo, kdyby si tam tak dlouho nebyla!" křičela na mě. Mellisa mě začínala děsit a k tomu jsem se snažila dostat s jejího sevření. "Proč si se vetřela mezi mě a Mattewa. To kvůli tobě se semnou rozešel. To vše kvůli tobě!" Řvala jako o život a když jsem si všimla, že má v ruce sklo, málem jsem se strachem propadla.
"Prosím Melliso, nech mě jít. Zavolám ti pomoc, jen prosím nech mě jít." Snažila jsem se jí umluvit, ale nic nezabíralo.

Slzy mi tekly po tváři a já vzpomínala na Janice. Na vtipnou Janice, která mi vždy pomohla s domácím úkolem, pak na Chada, který byl můj první kluk a pak můj nejlepší kamarád a nakonec na Matte. Matt se kvůli mně rozešel s Mellisou, která mě chce zabít. Zavřela jsem oči a čekala na konec. Čekala jsem na světlo, které mi má pomoc na druhou stranu.

"Ruby, ted se nic takového dít nebude." Řekl kdosi a já otevřela oči. Michael držel Mellisu pod krkem a v druhé ruce, držel její sklo. Dívala jsem se na Michaela, který mi ted právě zachránil život.
"Proč si to udělal? Mattewa si zabil a ostatní nejspíš taky, tak proč já?" zeptala jsem se ho.
"Proč? Vlastně sám nevím. Jsi zajímavá osoba Ruby a toho si cením." Držel Mellisu a nechtěl jí pustit. Držel jí, dokud nepřestala křičet, pak jí pustil. "A málem bych zapomněl Ruby. To já je nezabil. To ty duše, co umřely v tomhle domě," pokračoval a pomohl mi vstát.

Sotva jsem se postavila, tak jsem opět spadla do Michaelovy náruče. Michael mě chytil do náruče a odnesl ven ze dveří. Opět jsem uviděla světlo lamp, hvězd a měsíce. Položil mě na zem a díval se na mě laskavým pohledem. Pohladil mě po tváři a v tu chvíli mi do celého těla proběhla statická elektřina.
"Ruby neboj se. Já si tě najdu," zašeptal, než odešel opět do domu.
"Proč tam zůstáváš, když můžeš odejít?" brečela jsem. Dívala jsem se na něho zaslzenýma očima.
"Protože musím," odpověděl, "a neboj se. Na příštím Halloweenu se opět potkáme." Zavřel dveře a já se rozbrečela.

Moje oblečení bylo prosáklé krví a já se dívala na své ruce. Měla jsem na nich ornament, který se podobal hvězdici. Hvězdici, kterou používalo zlo. Zlo v tomto domě.
V tu chvíli mi vypadlo z hlavy, že jsou mojí kamarádi mrtví a já jsem nejspíš v nebezpečí, ale došlo mi, že toho muže znám. Jeho černé vlasy a černé oči barvy tmy znala moc dobře ze snů. Byl to on, vládce tmy, strachu a děsu. Chtěl něco po ní a nemyslím si, že to bude jen obyčejný čajový dýchánek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kucka kucka | Web | 1. prosince 2013 v 11:08 | Reagovat

Ono mi to strašne pripomína mangu temné metro :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama