"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Nevědomá 6.Kapitola - Sen

14. listopadu 2013 v 16:07 | Violett |  Nevědomá

Nevědomá 6.kapitola - Sen

Byla jsem na silnici a dívala se na černé nebe. Procházela jsem se dál a dívala se na hvězdy, které mě děsily. Pak jsem, ale uslyšela prasknutí větviček a já se otočila. Stál tam kluk, ale já ho nepoznala a pak zmizel a já začala utíkat. Neměla jsem s něho strach, ale pocit sebezáchovy mě donutil utíkat. Běžela jsem podél lesa kolem stromů, které měli na sobě nakreslené různé znaky a pak se kluk objevil za mnou. Zděšeně se na mě díval. Pomalu jsem ustupovala a on se na mě díval a pak šel blíž ke mně. Cítila jsem jeho dech na moji tváři, když se skláněl. "Emily..."
Probudila jsem se a zhluboka dýchala. Hodiny ukazovaly půl šesté ráno a já se třásla. Byl to jen sen, uklidňovala jsem se a objala se rukama.
Nemohla jsem usnout a tak jsem šla dolů do kuchyně. Nalila jsem si skleničku vody a podívala se na svou ruku. Sáhla jsem si na ní a nic. Už nebyla taková tvrdá, jak říkala tetička.
Oči jsem už nezamhouřila a tak jsem zalezla zpět do svého pokoje. Vzala jsem si deku a sedla si k oknu. Samozřejmě jsem si vzala tužku a papír a začala si kreslit různé znaky, co se mi vybavily ze snu. Tvář toho kluka jsem si nemohla vzpomenout, ale na jeho hlas nešlo zapomenout.
Dívala jsem se z okna a přitom si kreslila pak se, ale venku něco mihlo. Dívala jsem se do stínů a pak se stín otočil. Dívala jsem se do mužských očí, které mě pozorovaly. Byli levandulové a mě to děsilo. Takové oči jsem nikdy neviděla.
Stín zmizel, tak rychle jako se objevil. Nevěnovala jsem tomu, už žádnou pozornost a podívala se na papír, který byl celý počmáraný. Vystrašeně jsem ucukla, když se na mě z papíru dívaly levandulové oči. Zavřela jsem oči a začala brečet.
N
evěděla jsem, kdy jsem mohla usnout, ale byla jsem za to ráda. Bylo už devět hodin a já si protáhla své rozbolavělé záda. Zvedla jsem svůj sešit a dívala se na něj, pak jsem se oblékla a pročesala si své dlouhé černé vlasy. Líčit jsem se ani nemusela, protože já jsem tak zvláštně zbarvená, že to ani jinak nejde. K tomu se na mé tváři objevily pihy. Dívala jsem se na ně a pak do zrcadla. "Skvělé. Mám bílou plet," sáhla jsem si na vlasy, "havraní vlasy a teď k tomu ještě pihy," dokončila jsem větu.
Uslyšela jsem zaklepání a do koupelny vešla teta, která se na mě zvědavě dívala.
"Jsi v pořádku?" zeptala se.
"Je to normální, že mám pihy?" zeptala jsem se a podívala se po tetě, která měla taky pihy. "Bez urážky," dodala jsem.
Zasmála se. "Ale to nic," řekla a pozorně si mě prohlížela. "Kolik ti je?" zeptala se mě zničehonic.
"Šestnáct," odpověděla jsem jí a prošla kolem ní směrem do kuchyně.
"Takže to znamená," řekla si pro sebe zamyšleně a já se na ní podívala.
"Co to znamená?" zeptala jsem se jí podezřele.
"To znamená, že za dva roky už si dospělá," řekla na můj vkus, až moc rychle.
Podezřele jsem se na ní podívala a pak jsem si šla pro jablko. "Této, jdu se na chvíli projít," řekla jsem jí a rychle vyšla s domu, než mohla cokoliv říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rain Wolf Rain Wolf | Web | 14. listopadu 2013 v 16:21 | Reagovat

Super poviedka ;) je zaujimavá :D podarila sa ti :3

2 Violett Violett | Web | 14. listopadu 2013 v 16:35 | Reagovat

[1]: Děkuji :D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 19:08 | Reagovat

Ehmm, tak to je zajímavé :) Pihy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama