"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Jsem uvězněná 3.kapitola

24. listopadu 2013 v 9:30 | Violett |  Jsem uvězněná
Tady to je. Psala jsem to včera večer a musím říct, že se mi chtělo spát, ale i tak jsem na sebe hrdá, že jsem tohl e vymyslela. Co si myslíte vy? :)

Odvedly mě černou chodbou, kterou jsem ještě nikdy nešla. Aspoň si to nepamatuji. Kolem mě šlo pět mužů ve vojenských ohozech a každý se mě držel jako klíště. Kdyby tak věděly.
Dívala jsem se na zem a přemýšlela, kam mě to vedou. Mezitím jsem, ale uvažovala o tom, že jsem po dlouhých 1825 dní promluvila. Děsilo mě, co se mnou provedou.
Dívala jsem se na zem. Na svoje boty, které jsem znala zpaměti. Vždy jsem se na ně dívala, už od dětství. Moje ustrašenost, byla známá po celé škole. Nikdy se mně nikdo nezastal a tak to zůstalo. Byla jsem ta divná, ustrašená dívenka s chladným dotykem.
Cítila jsem za sebou pohled, ale nezvedla jsem oči. Bála jsem se. Brněla mě z toho pohledu celé záda. Šla jsem dál a nevšímala si toho.
Pak jsem, ale spatřila dveře. Velké černé dveře, které byli dokonalé a tak nějak počítačově nařízené. Měly kruhový tvar. Dívala jsem se na rozmazané dveře, které nakreslil počítač.
Dveře se otevřeli a já vešla do lehce osvětlené místnosti. Podlahy byli dlaždičkové a na stěnách byli levandulové tapety. Nádherné barva.
"Tady se osprchuješ." Promluvil jeden z vojáků a já se stále na ně nedívala. Děsily mě. Všichni.
Otočila jsem se a podívala se do zadu. Jeden mě pozoroval, než se zavřely dveře. Nemohla jsem vědět, kdo to byl.
Mojí pozornost upoutala vůně. Vůně máty a skořice. Voněly po celé koupelně, tak moc, že jsem hledala zdroj, ale nenašla jsem nic. V koupelně nebylo ani zrcadlo a já za to byla ráda. Nemusela jsem se dívat na sebe, jak ted vypadám. Pustila jsem si sprchu a svlékla si všechno oblečení. Pak jsem si stoupla pod teplou vodu.
Teplá voda byla příjemná po pěti letech. Vychutnávala jsem si jí. Cítila jsem, jak mě voda zahřívá a jak ze mě mizí špína, kterou jsem měla na sobě. Cítila jsem, jak kapky vody mi tečou po tvářích.
Najednou jsem začala plakat a složila jsem se k zemi. Chtěla jsem odtud pryč. Doléhalo na mě okolí. Po pěti letech, jsem poprvé brečela. Po dlouhé době jsem se opět obvinovala, že tohle všechno je má vina. Od smrti matky až po ted.
Voda pořád ze sprchy tekla a já ji zatáhla. Na zemi se táhla černá voda, která mizela v zemi. Dívala jsem se na ní, ještě dlouho, co zmizela. Jenže pak na mě dolehla přítomnost. Nikdy jsem neměla promluvit. Nikdy jsem se neměla přestat ovládat, ale moje zvědavost mě dohnala. Všechno jsem zkazila. Roky a roky mlčení se změnilo na frašku. To jen kvůli Nika. Kvůli němu jsem tady.
Moje ruce se ještě stále třásly, když jsem si oblékala staré oblečení. Hned se mi vrátil chlad do těla. Po teplé koupeli se vše vrátilo zpět. Špína a chlad se mi lepil, na kůži. Mezitím, ale někdo zaklepal na dveře. Vstoupil dovnitř muž, který si mě prohlížel, ikdyž jsem mu do tváře neviděla. Cítila jsem jeho pohled na celém těla. Pak se, ale otočil a ukázal na dveře. Měla jsem jít za ním. Sklopila jsem pohled doků a šla ke dveřím po slepu.
Všude bylo ticho. Nikdo nic neříkal, a když jsem zakopla, nikdo mi nepomohl vstát. Opět bylo vše při starém. Kdo by se mě chtěl dotknout?
"Pohni si." Řekl někdo. Zvedla jsem pohled a dívala se do černých brýlí muže. Byl naštvaný a podrážděný. Všimla jsem si jeho pistole, která byla za jeho opaskem připevněná. Nebála jsem se té pistole, ale tomu, co by mi mohl udělat, když nevstanu. Zavřela jsem oči a vstala.
Podívala jsem se dopředu a pohled mi zaletěl ke schodům. Opět jsem si vzpomněla na minulost. Stála jsem u schodiště a smála se na mámu a tátu. Dívala jsem se na ně s jiskřičkami v očích. Dívala jsem se na ně z radostí. Nemusela jsem věnovat pozornost počítači, co ovládal náš dům. Nikdy jsem se nemusela ptát, co to svítí ve dne a v noci. Pak, ale přišla ta noc. Noc, kdy jsem měla narozeniny. Běžela jsem ke schodům za mámou, abych jí objala, ale vše se zvrtlo. Vše.
"Chloe?" Slyšela jsem něčí hlas, ale nevěděla jsem čí. Byla jsem ponořena do sebe. Nechtěla jsem nic slyšet. Chtěla jsem jen zpět do cely a umřít. Potřebovala jsem odtud pryč. Z téhle počítači ovládané zemi.
Stála jsem u schodiště a dívala se na všechno nepřítomně. Fyzicky jsem byla u schodiště a psychicky, někde jinde. Někde úplně pryč.
Moje tělo ovládal zvuk. Šla jsem za kroky toho muže, co mě vedl pryč. Málem jsem, ale do něj narazila, když se zastavil a couvl. Uskočila jsem a opět se probrala k životu.
"Debile." Ujelo mi šeptem. Copak ti nezáleží na životě chlape?
Pak jsem si, ale plácla po obličeji. Znova jsem promluvila. Co jsem to za paka?
Takže? Co vy na to? :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 12:18 | Reagovat

Sakryš, děsně by mě zajímalo, kdo řekl její jméno :D Je to děsně nádherný a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál :) Tak honem, ať je tu další kapča :)
V kině to bylo vážně skvělí :) HG bylo sice s titulkama, ale byla to naprostá BOMBA!!!! Ale nechápu, proč to muselo skončit tragicky :) Na blogu dneska bude další kapča LO, takže u toho bude něco z filmu a nebo jako samostatnej článek.
Kapitola se Ti strašně moc povedla, těším se na další :)

2 Violett Violett | Web | 24. listopadu 2013 v 13:45 | Reagovat

[1]: Děkuji ti moc. Mám ráda, když mi někdo napíše pěkný komentář :D A jestly se to možná povede, tak bych dneska mohla napsat další kapitolu a dát jí tu :) uvidí se :)
Na HG 2 se musím kuknout. Viděla jsem jedničku a dvojka mě vážně zajímá :D
A určitě se na LO podívám )přečtu) :D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 14:46 | Reagovat

[2]: Jasně, bohužel jsem ještě nikdy HG nenašla, jak na kouknutí tak na stáhnutí :) Ale kdybys něco našla, mohla bys mi dát vědět, prosím?

4 Violett Violett | Web | 24. listopadu 2013 v 17:16 | Reagovat

[3]: Jasně :D

5 Calla Calla | Web | 24. listopadu 2013 v 18:57 | Reagovat

Úžasná kapitolka. Já vlastně ani nevím, co víc napsat.. Připadá mi, že s každou další kapitolkou píšeš lépe a lépe. Jsi prostě dobrá a pokračuj v tom. :)

6 Violett Violett | Web | 25. listopadu 2013 v 15:17 | Reagovat

[5]: Tak to děkuji :) Popravdě jsem si myslela, že tahle povídka nikoho nezaujme, ale mě se zdá, že tuhle milujete ze všech nejvíc :D A nemyslím si, že píšu tak skvěle. Prostě napíšu to co mě napadne :D (Ani nevíš kolik mám nápadů)

7 Charbon Charbon | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 17:12 | Reagovat

Povídka je fakt dobrá a hrozně ráda si ji čtu. Všímám si ale i hrubek, což je to jediné, co tomu vytknout :D Těším se na další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama