"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria - 5.kapitola

21. listopadu 2013 v 15:02 | Violett |  Elementaria
Takže je taky někdo nemocný? Já mám plný nos a hleny v krku. K tomu mám ještě zítra zpívat na soutěži -.-" Jak to mám zvládnout? Ptám se furt sama sebe :D Jinak, jaký byl den u vás?
Tady je další kapitolka Elementarii. Hned vám říkám, že ještě dvě kapitoly a píšu z hlavy :D Takže se těžte :)


Týden byl už skoro u konce a já stále nevěděla co si vybrat. Bratr, už byl taky na zkouškách. Příští měsíc půjde si vybrat živel.
Vlastně ani já nevím, jaký živel si vybere on, kvůli tomu, že se moc spolu nebavíme. On má své kamarády a já své.
Kvůli rodině, jsem přestala chodit ven. Chápejte, vyberu si oheň a ani se nerozloučím s rodinou, ale je taky možnost, že si vyberu vodu.
Adelaide jde taky na zkoušky už zítra, ikdyž měla jít až za dva měsíce. Nechápala jsem to, když mi volala, ale nevadí. Je možné, že budeme spolu, možná zůstane u vody, kdo ví.
Před několika dny jsem si uvědomila, že jestli půjdu do City of Fire, tak budu přeběhlík. To jsou ti, co nezůstávají u své rodiny, ale jdou jinam. Mám strach, co si zítra vyberu. Bojím se, že si vyberu špatně.
Nevěděla jsem komu se svěřit, tak jsem šla za Vitou.
Zaklepala jsem na dveře a pak je na kousíček otevřela. "Brácho, můžu na chvíli," zeptala jsem se.
"Co chceš?" zeptal se a otočil se na židli čelem ke mně.
Vešla jsem a zavřela za sebou dveře. "Mám strach," řekla jsem smutně a sedla si na jeho postel.
"Z čeho prosím tě?" zeptal se a na jeho tváři se objevil usměv. Ten brašovský usměv.
"Z toho, že si špatně vyberu," odpověděla jsem a taky jsem se pokusila o usměv, ikdyž nevyšel.
"Poslouchej svoje srdce," odpověděl a otočil se ke stolu. "A teď vypadni."
"Díky brácho," odpověděla jsem naštvaně a tím jsem zjistila, že naše důvěrná chvilka skončila.
Odešla jsem a zamířila dolů do obývacího pokoje. Nikdo tam nebyl, protože rodiče byli na nákupech a babička někde venku. Sedla jsem si na gauč a přemýšlela nad tím, co mi Vito řekl. Poslouchej svoje srdce. No, to se ti lehko řekne, ale špatně dělá.
Přemýšlela jsem nad tím hodiny, že jsem si ani neuvědomila, že sou rodiče doma a babička taky. Zrovna společně schovávaly věci z obchodu. Vito chodil kolem a hledal vše, co by se dalo sníst. Bez dalšího slova jsem si vzala vodový sendvič. To je sendvič, který chutná všemi chutěmi, na které máš zrovna chuť. Rodiče něco na mě volali, ale já je neposlouchala rovnou jsem šla po schodech do pokoje.
Můj pokoj, není špatný. Fialově natřený a sem tam jsou plakáty a anglické nápisy. Mám velkou skříň s oblečením a pak skřínku, kde mám schované tajnosti. Samozřejmě je všechny viděli. Mám tam brož po prababičce a nějaké notesy.
Sedla jsem si k oknu a pozorovala jezero, jak se třpytí. Uklidňovalo mě to a já tak mohla přemýšlet. Slunce hřálo a já si otevřela okno. Čerstvý vzduch mi poletoval v mých hnědých vlasech. Ptáčci si prozpěvovali a stromy na mně mávaly. Ne doslova, ale vypadalo to tak.
Na to, že mi je šestnáct mám dost problémů. Nejprve si vybrat své město a druhé, jak to povědět rodičům, že asi u nich nebudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 21. listopadu 2013 v 16:45 | Reagovat

hm... sice je to krátký, ale já mám co říkat... jinak je to moc pěkný. Líbí se mi jak píšeš=)

2 Calla Calla | Web | 21. listopadu 2013 v 16:47 | Reagovat

Tahle povídka se mi začíná čím dál více líbit :D Vážně pěkné :)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 19:32 | Reagovat

Sakryš, já si to musím přečíst od začátku, jinak to nevidim :) Úžasná kapča :)

4 Violett Violett | Web | 21. listopadu 2013 v 20:14 | Reagovat

Děkuji moc :) A to si teprve představte, že jsem to psala dávno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama