"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria - 4.kapitola

12. listopadu 2013 v 17:38 | Violett |  Elementaria
Tak tady je další, hed vám říkám, že tohle jsem psala dávno. Tím myslím dávno z velkým "D" :D Takže, ano i já přiznávám, že je to divně napsané, ale ještě 3, 4 nebo 5 kapitol a píšu už sama z hlavy :D
"Takže jdeme na to. Jsem Mia a poprosím tě, aby sis sedla do tamhle toho křesla." Promluvila žena a podle jejího vzhledu jsem poznala, že je z ohně.
"Dobře…Mio," odpověděla jsem a sedla si do křesla.
"Ted moc nemluv, aby tě to nevyčerpalo," řekla, když jsem si sedla. Bez ohledů, aby mně varovala mi píchla něco do ruky.
"Au…Co to bylo?" zeptala jsem se naštvaně.
"Vážně to chceš vědět?" zeptala se a s úsměvem se na mě podívá. Svoje hnědé vlasy si dala do culíku.
"Zavři oči," řekla to, jako bych neměla na výběr. Vnímej můj hlas, řekla a já nevěděla, jestli mi mluví v hlavě nebo v reálním životě.
V mysli se mi ukázal obraz. Stála jsem na louce, kde všude byli květiny různých tvarů a barev. Tvůj mozek ovládá počítač, takže vidíš louku. Zkus se zaposlouchat. Co slyšíš? Zeptala se Mia a já nevěděla co odpovědět. Slyšela jsem mnoho věcí, ale nejvíc praskáni ohně. Dobře, řekl znovu hlas. Ted zkus najít vodu, pokračovala Mia a já šla hledat.
Šla jsem k lesu a zkusila se zaposlouchat. Stále jsem slyšela praskání ohně. Místo, abych šla k vodě, jsem šla podle sluchu k ohni.
Les byl obrovský a všude byl oheň. Fascinoval mně. Mněla jsi hledat vodu, vyštěkl na mně hlas. "Promiň," omluvila jsem se a dívala se na oheň. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam byla, ale obraz se najednou ztratil. Byla jsem ve tmě a pak se objevilo světlo. Ocitla jsem se zase v křesle.
Pořádně jsem se nadechla, protože jsem nevěděla, že zadržuji dech. Mia seděla vedle mě a nejspíš naštvaně se na mně dívala.
"To bylo vše?" zeptala jsem se.
"Tvoje vlohy jsou pro oheň," odpověděla a mojí otázku ignorovala. "Ale to neznamená, že nemůžeš zůstat u vody," pokračovala.
"Jak to myslíš? Vždyť si říkala, že patřím do města Heat."
"To znamená, že si to musíš rozmyslet. Bud zůstaneš u svoji rodiny a nebo půjdeš k ohni, kde nikoho neznáš, ale budeš ovládat oheň."
"Ano, rozmyslím si to," řekla jsem a moje radost najednou byla pryč. Mia si povzdechla, když jsem se zvedala k odchodu.
"A Cath, neříkej nikomu, o svých vlohách. Mohly by to použit proti tobě. Ani neříkej, co se dnes stalo, je to jasný?" zeptala se, podle mě až moc nabroušeně.
"Ano nikomu nic neřeknu, ale mám jednu otázku… Mio. Ty jsi odkud?" zeptala jsem se a pozorovala její výraz. Bylo tam překvapení, smutek a hlavně starost.
"Jsem z ohně," řekla a než jsem se stihla zeptat, byla pryč. S třísknutím odešla.
Domů jsem přišla po svých, ikdyž to trvalo nějakou dobu. Byla, už tma a já se mněla do týdne rozhodnout. Bud voda nebo oheň. Co si vybrat? Ptala jsem se stále sama sebe. Domů jsem přišla na večeři. Samozřejmě, když jsme otevřela dveře a šla do kuchyně. Už tam všichni seděli. Šlo vidět, že na mě čekají.
"Ahojte rodinko," řekla jsem a objala mámu a tátů. Na babičku a bráchu jsem se jen ušklíbla.
"Tak co, jak sis vedla?" zeptala se babička. Teprve teď jsem si všimla, jak jsou všichni oblečení. Slavnostně.
"Jo, dobrý," odpověděla jsem a sedla si ke stolu. Máma mi přinesla misku se salátem a začala jsem jíst. "Co se slaví?" zeptala jsem se nakonec, když jsem si všimla, jak se všichni tváří.
"Za pár dní, budeš moct ovládat vodu, tak jsme šťastní," řekla opět babička, a když jsem se podívala na rodiče a Vita. Pocítila jsem smutek. Rodiče se tvářily, jako bych je terorizovala a bratr? Ten se mračil.
"Ale co, když nebudu ovládat vodu, ale třeba jiný živel?" zeptala jsem se a otázka se týkala táty.
Ten si povzdechl a s rodinkou si vyměnily pohledy. Já se mezitím cpala salátem a nevšímala si jich. Celou večeři, už nikdo nic neřekl, a když jsem šla spát, přišla ke mně máma do pokoje.
"Co se tedy dělo?" zeptala se a já se musela posadit a rozsvítit lampu.
"Co se mnělo dít? Normálně jsem udělal testy a pak šla domů," odpověděla jsem jí. Neměla jsem chuť vykládat jí, co se stalo a k tomu mi Mia říkala, že to nemám dělat.
"Dobře, takže dobrou," řekla sklesle a zavřela dveře a odešla.
Nějakou dobu jsem tam jen seděla a dívala se na dveře. Nevěděla jsem, co si vybrat. Vodu nebo oheň. Víc mně lákal oheň, ale dokážu opustit svoji rodinu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama