"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Dangerous love 6.část

12. listopadu 2013 v 17:19 | Violett |  Dangerous love
Po dlouhé době, jsem napsala další část. Sice je nic moc, ale snažila jsem se :D Vážně jsem se snažila :D p.s: Bude to trochu kratší :)
"Prosím pojd se mnou." Řekl a hladil mě po tváři. Sice jsem ho ještě moc neznala, ale v jeho hlase zněla upřímnost. Smutně jsem se po něm podívala a zavrtěla hlavou.
"Já musím jít. Nejenže jsem zmatená, ale ty a já… To by nefungovalo." Usmála jsem se a věděla jsem, že lžu, ale potřebovala jsem, aby mě nechal jít.
Danny nic neříkal a já věděla, že nemá co na to říct. Lehce jsem ho od sebe odstrčila a šla k vlaku, který už tam stál. Cestou jsem se otáčela na něj, jestli mě stále pozoruje. V jeho pohledu bylo něco divného, jakoby se radoval. Byla jsem z toho zmatená, ale poslední dobou byli moje pocity zvláštní. Nejenže jsem se bála, co zjistím od babičky, ale taky jsem nechápala, co tím táta myslel, že nemám za ní jezdit.
"Gee, jsi tam?" Zeptala jsem se na hlas, když jsem dávala lístky nějaké ženě. Žena se na mě dívala jako na blázna a tak jsem jí uklidnila, že jsem v pořádku.
Co potřebuješ? Ozval se mi známý hlas v hlavě. Popravdě jsem po ní nic nechtěla, ale chtěla jsem vědět, že je ještě u mě.
Sedla jsem si k oknu hned u prvních dveří. Vlak vlastně vypadal jako z Harry Pottra. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát, ale pak mě usměv přešel hned. Vzpomněla jsem si, co se ted děje venku. Taky si kladu tu a tu samou otázku. Na jakou stranu se mám postavit. Dannyho miluji, ale na Renovy je něco divného, jiného. Drží se ode mě dál, jakoby se bál, že ho spálím.
Moc přemýšlíš, řekla Gee v mé hlavě. Usmála jsem se a podívala se z okna. Dannyho jsem nikde neviděla. Otevřela jsem si okno a poslouchala šumění lidí venku a pak jsem zaslechla známý hlas. Byl to Danny a s někým se vybavoval.
"Nech jí, už být." Konstatoval mužský hlas. Někoho mi připomínal.
"Je válka. Ve válce je vše dovoleno." Odpověděl na to Danny.
V tu chvíli se rozjel vlak a jel pomalu pryč na západ. Přemýšlela jsem, co to znamenalo, ale nechtěla jsem si nad tím ted lámat hlavu.
"Už jede pryč." Promluvil Danny. "Máš poslední šanci."
Jely jsme pomalu pryč a mě uchvátilo slunce. Dívala jsem se na něj tak dlouho, že jsem ani nepostřehla, že do kupé někdo vešel. Byl to muž. Možná mohl mít tak třicet anebo i víc, ale vypadal tak nějak povědomě.
Odvrátila jsem se od něho a podívala se opět z okna. Už jsme z nádraží byli dávno pryč a mě uchvácela krajina, která byla fascinující. Začínalo léto. Slunce svítilo a rostliny rostly úplně všude.
Vzpomněla jsem si na sedmou třídu, když jsme braly rostliny.
Zajeli jsme do tunelu a já cítila, že mě někdo pozoruje. Otočila jsem se a dívala se na toho muže. Pozoroval mě. Děsilo mě to. Nechtěla jsem být neslušná, ale chtěla jsem mu říct, ať na mě tak nezírá.
"Můžu vám nějak pomoct?" Zeptala jsem se nakonec.
Neodpovídal a jen si mě prohlížel dál. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se opět k oknu. Dívala jsem se na svůj odraz v okně. Sáhnula jsem na okno a cítila chlad. Chlad, který byl příjemný.
Pak se, ale něco stalo. Pod mojí rukou začalo mrznout, a když jsem sundala rychle ruku pryč, byla na okně omrzlina. Nevěděla jsem, jak jsem to udělala, ale bylo mi to jedno.
Podívala jsem se na muže, jestli něco viděl, ale tvářil se, jakoby nic. Vydechla jsem a uslyšela jsem se smát Gee, výborně se bavila na můj učet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 17:37 | Reagovat

Hups!!! Musím si přečíst předchozí kapči, jinak jsem mimo :D Jinak pěkné :)

2 Violett Violett | Web | 12. listopadu 2013 v 20:35 | Reagovat

[1]:Určitě si přečti. Tenhle příběh je uplně muj první, když jsem založila blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama