"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Nevědomá 5.Kapitola - Nový domov

16. října 2013 v 16:12 | Violett |  Nevědomá
Po dlouhé době další díl Nevědomé :) Tentokrát zjítite jaký je její nový "báječný" život.
Více v celém článku


5.Kapitola - Nový domov

Teplo, ale přitom chlad se mi plazil po kůži, dokud jsem se nepohnula. Les šuměl, ale poušť byla tichá jako myška. Lákalo mě to, oboje dvoje. Přemýšlela jsem, co se tady stalo, ale pak mi před očima luska teta.
"Jsi v pořádku Emily?" zeptala se a šla k srázy, které bylo kousek dál. Pak jsem si, až uvědomila, že pod srázy, je celé město. Oprava městečko.
Divila jsem se. Nečekala jsem to, ale bylo to takové zvláštní. Do nedávna, jsem žila v městě v obrovském domě a dnes? Budu bydlet v útulném a snad pohodlném domě.
Kráčela jsem za tetou, která si pobrukovala do rytmu šustění listí. Cítila jsem s ní, že je uvolněná a cítí se tu dobře, ale taky jsem věděla, že klame sama sebe. Už od mala se vyznám v lidech, ale není na tom nic nenormálního, mnoho lidí to dokáže a já taky.
"Tak tady budeš bydlet," řekla teta, když jsme stály na kraji srázy a dívaly se na městečko pod námi. Klid a mír, vybavilo se mi v hlavě, ale něco na tom všem nesedělo.
"Této, myslím, že se tu něco děje." Řekla jsem a podívala se po ní. Hned mě napadlo, že tady tahle žena, co stojí vedle mě je jediná příbuzná, co mi zbyla, pokud se nepočítají rodiče, kteří zmizeli.
"Jak to myslíš?" zeptala se a podívala se na mě. Cítila jsem na kůži svědění a k tomu ještě její pohled. Její modré oči, které mám, i já mě děsily. Měly takový zvláštní odstín.
"Nevidíš to? Je tu až moc klid," odpověděla jsem a otočila se na les, který si za mými zády šeptal. Nějak jsem chápala, jak se cítí. To vedro je ničilo, ale mě to bylo pro jednou fuk.
"Když myslíš," řekla a já se na ní dívala jak odchází k autu. Nechápala jsem, jak to myslela, ale já šla za ní, abychom mohli jed do jejího domu… Do mého nového domova. Věděla jsem, že tady začíná můj nový život, ale stále mám otázky, na které neznám odpověď.
Dojely jsme do městečka a já si stále nepamatovala jeho jméno. Něco na M, to začínalo, ale dál nic.
Na cestě si hrály děti, smáli se, ale já věděla, že tu stále něco nehraje. Ta divná atmosféra to tu ničila. Stejně staří lidé jako já se opíraly o domky anebo seděly na schodech a povídaly si, dokud jsem nevystoupila s auta. Malé děti, teenageři, dokonce i dospělí se na mě otočily.
"Zdá se mi to, nebo všichni na mě civí?" zeptala jsem se a tetička se jen uchechtla.
Dívala jsem se na ně, a když jsem šla kolem skupinky kluků, podívala jsem se dolů. Uslyšela jsem smích a v tu chvíli jsem chtěla na sebe zařvat. Sice jsem byla odjakživa taková ustrašená, ale doufala jsem, že to tady bude jiné. Kamarády jsem už odplakala a tak co jiného mi tady zbývalo. V městečku bez jména.
"Emily jdeš?" zeptala se teta Amanda a podívala se na mě. Ne starostlivě, ani ne rozpačitě, ale spíš tak nějak důvěrně.
"Hned jsem tam."
Když jsem otevřela dveře a vešla do domu, hned mě napadlo, že dům musí být starý, ale přitom zachovalý. Ten pohled byl úžasný, všude byli zachovalé věci, až mě hned napadlo, jak bude vypadat můj pokoj. Ani jsem se na tetu nepodívala a běžela do pokoje, který jsem měla o patro výš. Otevřela jsem skleněné dveře a myslela jsem si, že mě zrak ošálil. Wow! Řekla jsem si v duchu a šla dovnitř.
U okna bylo dost místa na sezení, měla jsem tu i klavír a kytaru. Stěny pokrývala malba letní louky a mě to fascinovalo, ale čím déle jsem v pokoji byla tím víc mě začala svědět ruka. Běžela jsem do koupelny, kterou jsem měla naproti pokoje a polila si ruku vlažnou vodou.
Celá moje ruka byla tvrdá a já jí skoro vůbec necítila. Nechtěla jsem jít za tetou, ale co jsem mohla dělat.
"Této!" zavolala jsem, zpoza dveří koupelny.
"Co se děje?" zeptala se a já se jí zlekla, protože stála najednou za mnou.
"Podívej se, co mám s rukou," řekla jsem jí a divila se, jakou mám v ní důvěru.
Teta se nadechla a prsty přejížděla po tvrdé kůži. "Uklidni se, to je jen vyrážka za pár dní to přejde," řekla a podívala se po mě smutně. "A mimochodem, zapomněla jsem. Už po zítří jdeš do školy, jen ať víš," pokračovala a šla opět dolů do kuchyně.
Dívala jsem se za ní s hrůzou v očích a přemýšlela, jestli se zbláznila. Opět budu tápat v hodinách, řekla jsem si v duchu a pak jsem se nad novou myšlenkou musela usmát. "Výš jak dlouho mi bude trvat si udělat reputaci?" ptala jsem se jakoby tetičky a šla zpět do pokoje.
Dívala jsem se na fotky v pokoji a tak trochu mě to děsilo. Všude byla tetička a nějaké děvčátko s modrými očima jako mám já a pak taky samozřejmě Jared a Nikky. Rychle jsem si fotky sundala a hodila do koše. Sbohem, řekla jsme a začala si vybalovat věci.
Na polici omotanou umělou trávou jsem si položila knihy a noty. Na stůl jsem si položila obrázky a pak si všimla knížek do školy a rozvrhu. Nechtěla jsem školu dneska řešit a tak jsem pokračovala ve vybalování oblečení a pak jen zalehla a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 17. října 2013 v 15:09 | Reagovat

Hmm.. Zajímavé. :) Jsem zvědavá, jak se to vyvine dál. :D

2 Violett Violett | Web | 17. října 2013 v 22:52 | Reagovat

:) No jestli mohu říct, bude to velmi podivné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama