"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

The existence in the dark 5.část

16. září 2013 v 21:52 | Violett |  The existence in the dark
Takže další pokračování, které je opět kratší :) Užijte si :)
Více v celém článku :)


Vlastně jsem věděla, že tady bude i Daniel, ale nějak jsem doufala, že tu přesto nebude. Šla jsem poslušně za Suzan a cestou se rozhlížela kolem. Dům mi připadal přeplněný, na rozdíl od našeho.
Fay bydlela v mega domě a já... No já vlastně v chatce v lese. Nebylo to tam špatné, jen jiné.
"Takže co tady budu dělat?" zeptala jsem se, když jsme došli do obýváku. Daniel šel mezitím nahoru po schodech a jen se na mě odporně podíval.
Taky jsem se na něj hnusně podívala, ale pak Suzan promluvila. "Tvoje máma říkala, že mi pro dnešek pomůžeš s papírováním, takže tamhle ty papíry ven a seřaď je," řekla a bez dalších námitek odešla zpět do kuchyně.
Zavrtěla jsem hlavou a vzala štos papírů. Sice jsem věděla co s nimi, ale nějak se mi do toho nechtělo.
Potřebovala jsem, abych se tady mohla porozhlédnout. Pak mě, ale něco napadlo. Šla jsem ke křeslu a tam "zakopla" a papíry se rozlétly po celé místnosti. Doslova po celé.
"Jsi v pořádku!" zavolal na mě Fayin otec z pracovny.
"Ano! Vše je tip top."
Začala jsem tedy sbírat papíry a přitom se koukat po místnosti. Sice s mámou nevíme, kdo to je, ale i tak ho musíme zabít. Vlastně, já ho musím zabít.
Nic jsem nenašla, jen nějaký seznam jmen a to vše. Mnohokrát se tam objevovalo jméno Danielova strýce. Divila jsem se tomu, ale nechala jsem to být.
Douklízela jsem papíry a zbytek věcí. Sice jsem se mohla projít po domě, ale raději jsem zašla do kuchyně, kde byla Suzan.
"Hotovo, Suzan."
"Skvělý. Vlastně počkej, ještě bys mi mohla donést papíry od Fay. Je v pokoji," řekla a dál se věnovala cigaretě. Štvalo mě to, jak se mnou zacházela. Nadechla jsem a uvědomila si, že je to už její druhá krabička za den. Díky svým schopnostem to bylo lehké zjistit.
Trochu jsem dupla, aby to Suzan nepoznala. Zem najednou začala praskat a Suzan upadla cigareta přímo do díry, která se hned potom zacelila.
"Vidělas to?" zeptala se vystrašeně a hned si dřepala na zem a hledala prasklinu.
"Nevím o čem to mluvíte."
"Vždyť tam byla díra… Prasklina. Musela sis toho všimnout." Pokračovala a já jen dál vrtěla hlavou a pak jsem odešla pro ty papíry k Fay.
Cestou jsem se usmívala, ale přešlo to hned, jak jsem uslyšela smích z Fayina pokoje.
Zapomněla jsem, že je tady ještě Daniel, ikdyž je už celkem pozdě. Zkoušela jsem zaklepat, ale nic. Zkusila jsem otevřít, ale dál pokračovaly ve svých radovánkách, nebo co to tam prováděli.
Neměla jsem jinou možnost a tak jsem pomocí elektřiny otevřela zámek u dveří. Nepotřebovala jsem poslouchat jejich kecy, nebo jak na mě budou řvát, ale co už, chtěla jsem domů.
"Vypadni!" zavolala hned Fay z postele, kde ležela s Danielem. Samozřejmě jsem jí ignorovala a když na mě chtěla hodit polštář, chytila jsem ho před mým obličejem. Ani to nepostřehla a já dal pokračovala ke stolu, kde ležely ty papíry pro Suzan.
"Hej, počkej." Řekla mi Fay a vyskočila z postele. Všimla jsem si, že je Daniel nějaký vystrašený a tak jsem toho využila a mrkla na něj.
"Co je?" zeptala jsem se, až moc neurvale, ale co už.
"Prý si s Danielem chodila a tak ti mohu jen říct, nech ho na pokoji."
Párkrát jsem mrkla, než mi došlo, co právě Fay řekla. Hned mě napadlo, co mám říct. "Výš Fay?" řekla jsem a pohladila jí po rameni a ironicky se smíchem v očích pokračovala dál. "Kdybych chtěla, hned by se Daniel ke mně plazil a ty bys byla v koncích. Takže se uklidni a užívej si ho dokud můžeš."
Fay se na mě podívala vyjeveně a Daniel hned uhnul pohledem. Tímhle se moje domněnka potvrdila. Řekla jsem si v duchu a otočila se k odchodu.
U dveří jsem se ještě zastavila a naposled se podívala na Fay. "A mimochodem Fay, Daniel lhal. Já s ním nikdy nechodila a zdůrazňuji. Nikdy nechodila," dodala a vyšla ze dveří. Opět jsem zamknula a šla odnést Suzan papíry.
"Tak tady to je a Nashledanou." Řekla jsem opět naschlé a ještě zašla do pracovny za Fayinym tátou. "Naschlé."
"Tak ahoj Annabeth a rád jsem tě poznal," řekl a dál se věnoval svému.
Když jsem si obouvala boty, uslyšela jsem křik. Samozřejmě Daniel a Fay. Usmála jsem se pro sebe a pak si řekla: Dobře ti tak.
Vyšla jsem z baráku a nasedla do auta, v tu chvíli vyšel ven Daniel. Byl celý rudý jako rajče a já se musela znovu usmát.
"Ale copak?" zeptala jsem se z okna, když jsem nastartovala.
"Ty jedna mrcho!" vykřikl na mě od domu a já se na něj ublíženě podívala a pak se uchechtla. "Jen si počkej ty jedna…" pokračoval, ale to už jsem jela pryč.
Cestou jsem se smála a byla jsem šťastná, ale přitom smutná a naštvaná. Za prvé: Nic jsem nového nezjistila. A za druhé: Je mi ho líto a to mě štve.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charbon Charbon | E-mail | Web | 19. září 2013 v 17:37 | Reagovat

Hustý hustý :D Těším se na další kapitolu :3 Konečně jsem si to dočetla :D Začala jsem to totiž číst ve škole, když jsme byli na počítačích, ale nestihla jsem to :D

2 Violett Violett | Web | 19. září 2013 v 21:34 | Reagovat

Děkuji ti :D No nevím proč, ale na další kapitolu se těším taky, ikdyž jí budu psát já :D Ale nejspýš tu bude do neděle, protože zítra jedu do kina, tak uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama