"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

The existence in the dark 4.část

7. září 2013 v 13:47 | Violett |  The existence in the dark
Chci se omluvit, že jsem dlouho nepsala, ale došly mi nápady. Takže tady je kratší část The existence in the dark.


Samozřejmě, že jsem se cestou do ředitelny loudala, ale pak mě něco napadlo. Zrovna jsem stála u Fayiny skřínky. Můj mozek věděl co dělat a tak jsem kouzlem dala do její skřínky pěnu. Co jiného říct, jsem plná překvapení. Mohla jsem jen doufat, že to vyjde a tak jsem pokračovala cestou do ředitelny.
"Dobrý den," řekla jsem, když jsem vstoupila do ředitelny. Pan ředitel seděl a pozoroval mě, jako vždy.
"Zase ty Annabeth?" zeptal se a už bral moji složku. Docela plná, říkala jsem si. "Takže, co si provedla tentokrát?" pokračoval.
Zavrtěla jsem hlavou a celou věc jsem mu vylíčila. Samozřejmě vím, že mi nevěří, ale co. Za pokus to stálo.
Vyšla jsem z ředitelny s papírem, že budu po škole. Týden.
Na hodinu, už jsem nešla a tak jsem si sedla na lavičku, před školu. Přemýšlela jsem, kdo je ten muž, kterého máme zabýt, a taky jsem si uvědomila, že dneska odpoledne, mám jít k Fayiným rodičům.
Když jsem uslyšela zvonek, tak jsem vstala a šla ke skřínce. Ani jsem nevěděla, jak dlouho jsem seděla před školou. Zrovna skončila poslední hodina a já byla docela smutná, protože jsem neviděla výraz, co měla Fay, když otevřela skřínku.
Vzala jsem si tašku a pak šla ke svému autu. Olivie tam už čekala, a když jsem tam přišla, všimla jsem si, že má divný výraz na tváři.
"Co se děje?" zeptala jsem se a otevřela auto.
"Viděla si Fay?" zeptala se na místo odpovědi.
"Dneska, ještě ne. Proč?"
"Protože je celá od pěny a já se vsadím, že ty o tom nic nevíš."
"Ne nevím." Lhala jsem, protože jsem nepotřebovala, aby na mě Oli řvala. Sice je někdy v pohodě, ale jinak je vychovaná.
Nasedla jsem do auta a otevřela Oli. Ta nasedla a já ji odvezla domů, protože jsem měla schůzku s Fayinými rodiči. Celou cestu jsme byli obě ticho a mě to užíralo. Sice jsem jen stín, ale štvalo mě to.
Rozloučila jsem se s ní a pak otočila auto a jela k Fay. Nevěděla jsem, proč jsem to tam vzala, ale je to stále lepší, než poslouchat přednášky od Danielového strejdy.
Už jsem byla u jejich baráku, když jsem si všimla, jak je velký. Vlastně obří. Vypadal jako velký dům, ale ještě větší.
Zaparkovala jsem a zaklepala. Docela jsem čekala, že mi otevře on, ale i tak jsem byla překvapená.
"Čau Daniely," řekla jsem a prošla kolem něho.
"Jak milé překvapení," odpověděl a nechal mě projít.
"Ty musíš být Annabeth," řekla žena u schodů, které vedly někam na horu.
"Ano to jsem já. Paní...?" řekla jsem projedou vychovaně.
Matka od Fay se zasmála a pak se na mě podívala. Vypadala mile, na rozdíl od Fay. "Říkej mi Suzan," odpověděla a podala mi ruku. "Pojď za mnou. Řeknu ti, co budeš dělat," pokračovala a vedla mě směrem kuchyň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama