"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Elementaria - 2.kapitola

17. září 2013 v 12:12 | Violett |  Elementaria
Takže po celkem dlouhé chvíli další kapitolka Elementarii :)
Předem říkám, že jsem to psala dávno, take :D

Více v celém článku

Poprvé jsem byla v ložnici rodičů o samotě. Nevím jak, ale všimla jsem si krabice pod postelí. Vytáhla jsem jí, byla to střední dřevěná pokladnička. Otevřela jsem to a našla tam otevřené obálky a vněm dopisy.
Na obálkách bylo napsáno Cathrine Soonro. Překvapilo mě to, tak jsem vzala jednu obálku. Chtěla jsem si vzkaz přečíst, ale uslyšela jsem hlasy. Rychle jsem si jí schovala do rukávu a zalezla pod postel.
Když se dveře otevřely, všimla jsem si, že je to matka a otec. Něco řešili.
"Kde může ta Cath být?" ptala se matka otce.
"Byla si v jejím pokoji?" zeptal se otec, naštvaným hlasem.
"Ano. Tam jsem byla."
"Už je jako Mitchie," zašeptal otec, sotva slyšitelně
"Nemluv o ní," ostře ho napomenula.
Když jsem uslyšela po tolika letech její jméno, zachvěla jsem se. Přemýšlela jsem, proč se nikoho na ní nemohu ptát a proč se neozvala.
Když rodiče odešli, nastalo ticho. Nakonec jsem usoudila, že dopisy číst nebudu, nechtěla jsem vědět, co v nich je. Vylezla jsem, z pod postele a přiložila ucho ke dveřím. Za nimi bylo ticho, takže jsem otevřela dveře a šla potichu ke svému pokoji.
Ocitla jsem se u svého pokoje a tak jsem šla už normálně. Po schodech jsem šla dolů do obývacího pokoje. Netušila jsem, že tam bude tak přecpáno, ale nemohla jsem tomu uvěřit, přijela celá rodina.
Viděla jsem George s Jane, staršího bratra Jacoba se svojí manželkou Hannou a Soňou. Dokonce přijel i Jack s Oldou.
Když si všimli, že jsem s nimi v místnosti, přestaly konverzovat. Jen Soňa se ke mně přiřítila a obejmula mě. Musela jsem si dřepnout, abych jí objala. Soně bylo letos sedm let a už se mi chlubila, že jí vypadl první zub. Když jsem vzhlédla, viděla jsem, že se Vito usmívá. "Děje se něco?" zeptala jsem se a vzala si Soňu do náruče.
Všichni v místnosti se podívali na moje ruce, jak držím Soňu, jakoby se bály, že jí pustím nebo snad podpálím. Nevěřícně mě pozorovaly, a když si všimli, jak se tvářím, začali znovu konverzovat. Jen Jacob se postavil a přišel mě obejmout.
"Ahoj sestřičko," řekl a pořádně mě objal.
"Ahoj. Co se tu děje?" zeptala jsem se, ikdyž jsem měla jásat, že ho konečně vidím.
"Za pár dní ti bude šestnáct. Tak jsme tě přišli podpořit, ale neboj se, večer už budete mít zase dům jen pro sebe," odpověděl a usmál se na mě.
"Co se to stalo včera večer?" zeptal se, když jsem se konečně přestala usmívat.
"Co by se mělo dít?" zeptala se a riskla jsem, že budu hrát, že se nic nestalo.
"Večer ses prý vypařila, říkala máma."
"Aha. No to je moc těžké na vysvětlování," odpovím a raději se podívám někam jinam.
Nevěděla jsem, jak to dělá, ale vždy mě vytáhne s průseru. V tu chvíli se tam ukázal Vito. Usmál se na Jacoba a vzal mě za ruku a vedl mě do kuchyně. Ještě jsem si všimla, jak na sebe hodily nenávistné pohledy.
Záchrana na poslední chvíli, napadlo mě. Když všichni odešli, byla jsem ráda, že mám zas klid.
"Můžeme se s tebou promluvit?" zeptal se otec s matkou, když jsem seděla v pokoji.
"Jasně. Co se děje?"
"Chceme vědět, kde si byla včera večer." Řekl otec a neklidně sebou škubal.
"U kamarádky," odpověděla jsem. Věděla jsem, že je to lež, ale za posledních pár let jsem rodičům už tolikrát lhala, že už ani nerozeznají lež od pravdy.
"Vážně? U který?" Zeptala se máma a podle jejího pohledu jsem zjistila, že mi to nezbaštila.
"Prostě u kamarádky," odpovím a chci vyjít z pokoje, ale do cesty mi vejde otec. "Necháte mě odejít? Nemůžete mě tady držet násilím," okřiknu je a snažím se projít. Otec nakonec uhne a nechá mě jít. "Co budeme dělat?" zaslechla jsem ještě, když jsem šla do bratrového pokoje.
"Ahoj Vito, mohu dnes tady spát? Rodiče mě držely v pokoji a nějak se mi tam nechce vrátit."
"Jo klidně, ale snad ti nebude vadit světlo, protože já ho nevypnu."
"Ne klidně si nech rozsvíceno a Dobrou," hned jak jsem to dořekla, zalehla jsem a po pár minutách, když bratr zhasl světlo jsem usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 19. září 2013 v 15:11 | Reagovat

Elementaria se mi začíná čím dál více líbit.. Sice v některých větách jde poznat, že jsi to psala asi pře delší dobou ale jinak děj a postavy jsou super :)

2 Violett Violett | Web | 19. září 2013 v 21:33 | Reagovat

No děkuji :) Jinak myslím, že ještě dvě kapitoly a už budu psát z hlavy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama