"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

The existence in the dark 3.část

22. srpna 2013 v 14:11 | Violett |  The existence in the dark


#Annabeth
Od zábavního parku, jsme moc toho s Olívii nenamluvily. Jen mi řekla co je nového a víc podrobností o Fay. Olivie věděla, že je nenechám na pokoji, ale Daniel to netušil. Odvezla jsem jí domů a jak vystupovala, tak jsem se s ní rozloučila.
"Tak ahoj, Oli." Řekla jsem jí a objala jí.
"Čau. Uvidíme se zítra ve škole," řekla a ode dveří na mě zamávala.
Už jsem nasedala zpět do auta, když jsem zahlédla v okně domu Jacoba. To byl Olíviin starší brácha. Podívala jsem se na něj a usmála se.
Jak jsem byla malá, tak jsem s Jacobem chodila, ale pak jsme se odstěhovaly a skončilo to. Jacob se na mě snažil usmát, ale v jeho tváři šlo vidět, že se hodně změnil.
Nastartovala jsem a vyjela s jejich ulice a mířila domů. Jela jsem kolem ulic a slyšela smích. Docela mi to scházelo, ale musela jsem tomu čelit.
Konečně jsem byla u lesa a jela po trávě, která byla vyšlapaná. Kolem jsem viděla různé zvířata, a když jsem dojela domů, musela jsem si oddechnout.
Podívala jsem se na mámu, která čekala u dveří a její tvář mi připomněla Daniela. Máma se tvářila stejně jako on, když jsem od něho odjížděla.
"Děje se něco mami?" Zeptala jsem se a zaparkovala. Vystoupila jsem a vydala se do domu. Prošla jsem kolem mámy a ani jsem se na ni nepodívala. Neměla jsem potřebu to dělat.
"Kde si byla tak dlouho?" zeptala se, když jsem šla do pracovny.
"S Olívii a...Danielem," řekla jsem a sedla si na židli. Na úkoly jsem teď neměla chuť a tak jsem hledala podrobnosti o našem úkolu.
"Zase se s nimi scházíš?" Zeptala se znovu a mě to docela naštvalo. Nemělo by jí to vůbec zajímat.
"Není to jedno," řekla jsem poslušně mámě a usmála se na ní. Podívala jsem se na papír na stole a pozorovala jména všech mužů v okolí. "Co si zjistila nového?" pokračovala jsem a očima jsem projížděla jména.
Na seznamu, byl strejda od Daniela a i sám Daniel. Sice jsem měla chuť je do toho zaplést, ale to znamenalo se s nimi scházet a to jsem vážně nepotřebovala, ale ikdyž. Měla jsem chuť ho potrápit.
"Jak sis všimla, některá jména jsou přeškrtané. To znamená, že oni to nejsou, ale někteří jsou velmi podezřelý," řekla máma a stoupla si za mě.
Cítila jsem s ní magii, kterou nenáviděla. Kdyby vše bylo jen na mámě, tak bychom žily normálně, jako lidé, ale táta to zakázal. Táta. On je vedoucí temnot. Ne že by byl zlí, ale někdo to musí dělat. A k tomu jsem ho moc nevídala s mámou, vždy se mu do toho něco postavilo.
"No dobře, na koho se mám zaměřit?" zeptala jsem se a podívala se na mámu, která se tvářila smutně.
"Ty se zaměříš na rodinu od Daniela. Už jsem ti u jeho strejdy domluvila schůzku. Budeš mu pomáhat s papírováním," řekla a já na ni jen zírala se zvednutým obočím.
"To si děláš srandu, že teď každý den uvidím Kena a Barbie," řekla jsem a šťastně se podívala na Danielovo jméno. Už jsem se těšila na ně.
"Tak dobrá, taky se můžeš zaměřit na Fayiny rodiče," řekla a po nějaké době ticha se zasmála. "Ken a Barbie?" Zeptala se a já se uchechtla.
"To je Daniel a Fay," informovala jsem jí a zvedala se na odchod, když jsem si něco uvědomila. "Ty si říkala Fayiny rodiče?" zeptala jsem se a začala věnovat mámě pozornost.
Máma se na mě výhrůžně podívala a pak přikývla.
"Výš co, tak já to beru," řekla jsem a zlověstně se podívala na mámu. Pak jsem se vydala do pokoje. Ani nevěděla, jak se na Fay těším.
Došla jsem do pokoje a na další učení jsem už neměla chuť. Vlastně na co? Stejně, jak tu doděláme práci. Tak se vrátíme zpět domů. Do tmy.
Převlékla jsem se a lehla si. A najednou jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila pozdě. Vlastně jsem zaspala. Vzala jsem si tašku a spěchal k autu. Ani nevím jak, ale nějak jsem se tam dostala do minuty. "Poslední dobou, se semnou něco děje," říkala jsem si na hlas, každý den.
Nasedla jsem a vyjela. Ani jsem si neprohlížela krajinu a už jsem byla na ulici kousek od školy a pak jsem zahlédla Olívii. Zastavila u ní a otevřela jí dveře.
"Nechceš svést?" zeptala jsem se a přátelsky se na ni podívala.
"Díky. Víš o tom, že jedeš pozdě?" zeptala se a se smíchem v hlase nastoupila.
"Jo vím. Vadí to snad?" zeptala jsem se a ještě než zavřela dveře, jsem vyjela.
"Stále stejná," odpověděla s úsměvem Olivie. Podívala jsem se na ní a zazubila jsem se. Vlastně jsem ani nepostřehla, co jsem si oblékla.
Podívala jsem se na sebe a všimla si, že mám na sobě černou sukni, bílé triko s kravatou a na tom černý kabát. Moje vlasy vypadaly. Fantasticky. Tak nějak přirozeně.
Ani jsem se nemusela podívat na Olívii, ta jako vždy vypadala úžasně, aspoň vím po kom to má.
Zaparkovala jsem na parkovišti a zarazila jsem se. Bylo tam ticho. Hrobové ticho. To přece nejdeme tak pozdě, nebo snad ano? Ptala jsem se sama sebe s úsměvem.
"Je teprve deset minut pozvonění a všichni jsou pryč?" řekla, ale spíš se udiveně Olivie ptala. Jen jsem zavrtěla hlavou a vystoupila z auta. Automaticky jsem ho zamkla a s klíčem v ruce jsem se vydala společně s Olívii na první hodinu.
Pak jsme si vzpomněly, že ještě musím do skřínky, pro knížky. Olivie šla ještě se mnou a já uslyšela kroky. No neznělo to tak, ale spíš bouchání a v mé skřínce.
"Ustoupila bych," řekla jsem Olívii a otevřela skřínku. Nejprve mě to překvapilo, ale uskočila jsem tak, tak. V moji skřínce byla pěna, všude. Málem bych byla i já celá od ní.
Naštvaně jsem se rozhlédla, a když nikde nikdo, pořádně jsem se nadechla.
Podívala jsem se na pěnu a pak na Olívii. "Nemáš prosím tě sáček?" zeptala jsem se jí. Samozřejmě se na mě Olivie nechápavě podívala, ale pak vytáhla svačinu a dala mi sáček.
Do sáčku jsem si schovala trochu pěny a pak zavřela skřínku.
"Tak jdeme?" zeptala jsem se Oli. Ta jen přikývla a vydala se semnou na chemii.
Bez jakéhokoliv zaklepání jsme vešli společně s Olívii do učebny chemie. Spolužáci se na mě zvědavě, ale udiveně dívaly. Chladně jsem se na ně podívala a rozhlédla se, dokud jsem ho nespatřila. Dnes měl na sobě koženou bundu a rozcuchané vlasy a smál se. Přešla jsem k němu a celá třída se na nás dívala.
"Ahoj zlato, něco si u mě nechal," řekla jsem mu a pak jsem sáček s pěnou praskla na Danielové hlavě. Teď měl pěnu všude. Sladce jsem se na něj usmála a sedla si na druhou stranu třídy za Olívii.
Celá třída se na mě dívala, ale také se smáli Danielovy.
Mezitím učitel promluvil. "Slečno Lancharet, prosím vás běžte do ředitelny a ihned." Řekl a já bez jakéhokoliv slova šla. U dveří jsem se ještě otočila.
"Pamatuj si, že co mi uděláš, se vždy vrátí." Řekla jsem a pak šla do ředitelny, kde jsem byla už mnohokrát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charbon Charbon | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 20:03 | Reagovat

Ta rivalita mezi nimi je fakt srandovní :D
Vidím, že jsi se ode mě "inspirovala"... Příště mi to prosím napiš, nebo já nevím, ale prostě mi to řekni... Jo?

2 Violett Violett | Web | 23. srpna 2013 v 0:02 | Reagovat

Nic proti, ale jsem mimo. Já, že jsem se inspirovala od tebe? :) Ani nevím, ale je to možné. Ale určitě ti o tom příště řeknu, až si to uvědomím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama