"Never say goodbye because goodbye means going away and going away means forgetting."

Dangerous love 3.část

7. června 2013 v 16:27 | Violett |  Dangerous love
Mýt zmatek v citech je u mě nezvyklé, až k pláči. Nejhorší na tom všem je, že jsem ho nevyděla skoro celý týden. Ano, myslím Dannyho. No popravdě, jsem ho ani vydět trošičku nechtěla, proto taky nechodim do školy. Máma to chápe, taky si zažila to co já, tak mě nechává doma. Jenže týden za chvíly uteče a co potom?
Hlavní novinka je, že znám jméno od toho dívčího hlasu, co mi mluví v hlavě. Jmenuje se Gee. Ona je něco jako informátorka. Taky jsem nechápala jak to myslí, tak mi to Gee vysvětlila. Jsem prý nějaká dívka, co může zastavit válku mezi anděli a démony. Trochu mi to připomíná z té knížky o Percym Jacksnovy. Taky má zachránit svět, ale nevím jak to dopadlo, takže smůla.
Jenže důležité je, ke komu se přidám. Jestly k Démonům, nebo k Andělům. Jesica a Ren jsou andělé. Vicky a Danny jsou démoni. Velmi težké rozhodnutí. Vím, kdyby jste byly na mojem místě, šly by jste k Andělům, jenže já prostě nevím ke komu jít. Gee mi řekla, že mě budou chtít přetáhnout na svou stranu, ale taky jsem si všimla, že mi Gee něco tají.
Po pár týdnech jsem už musela do školy. Popravdě se mi tam moc nechtělo. Jenže být nová na škole má i výhody. "Dobrý den," řekla jsem, když jsem vešla do třídy v půlce hodiny. Jako vždy jsem šla pozdě, jenže u mě to je už normální. Panu učiteli jsem dala papír s omluvenkou a šla do svojí lavice. "Ahoj," řekla mi Vicky, když jsem šla kolem ní. Zamumlala jsem něco na ten způsob pozdravu a otevřela jsem si učebnici a sešit. "Takže žáci, do konce roku trvá poslední dva týdny." řekl pan učitel a podíval se na hodiny na stěně. "Ano, nejste jediní co počítají konec roku." odpověděl žákům, když se na něj zvědavě podívaly. Dál pokračoval něco o tom, že o prázdninách budeme každý jinde a pak jsem slyšela jen bla-bla-bla. "Co ti bylo?" zeptala se Vicky a otočila se na mě. Pokoušela jsem se na ní usmát, ale místo usměvu vyšel nějaký ušklebek. "No musela jsem si promyslet pár věcí," odpověděla jsem a podívala se na sešit, který byl celý popsaný nápisy. Vicky se na to podívala a nadzvedla obočí, "takže jak jde vidět, ty už víš co jsme zač," řekla trochu naštvaně. Otočila se a vytrhla si papír ze sešitu. Něco tam napsala a hodila papír Dannymu, který byl na druhé straně třídy. Nechápala jsem, že si toho učitel nevšiml. Podívala jsem se na Dannyho, který právě otvíral papír od Vicky. Pak se podíval mým směrem. Jeho tvář byla nečitelná, ale v jeho očích, šel vidět vztek. V tu chvíly jsem měla zlost. Proč je na mě naštvaný? Já mu nic neudělala, to on mi neměl pomáhat a lézt do hlavy, říkala jsem si v hlavě, zatnula jsem pěsti a ani jsem si nevšimla, že je na mě otočená Vicky. Najednou jsem cítila jak moje zlost stoupá a pak vybuchla všechna okna ve třídě. Podívala jsem se okolo a všichni měli nějaké škrábance od skla, dokonce i Vicky, ale kolem mě byl kruk, bez jediného skla. Nechápala jsem to, ale věděla jsem, že jsem to byla já. Posledních pár týdnů co jsem nebyla ve škole, se kolem mě děli divné věci. Zabavila jsem si věci a vyběhla jsem ze třídy. Za sebou jsem slyšela běžící kroky. Neotočila jsem se a běžela jsem ke svoji skřínce. Otevřela jsem jí a hodila tam všechny věci. Zavřela jsem jí a otočila jsem se, že poběžím k východu, ale do cesty mi vstoupil Ren. "Kampak jdeš?" zeptal se mě a podíval se někam za mě. V tu ránu mě jen napadlo ajéje, máme další problém. "Jdu co nejdál od tud," odpověděla jsem mu a šla kolem něj, jenže chytil mě za ruku jako u jezera a přitáhl mě k sobě. "Ty nikam nepůjdeš," řekl milím hlasem a když jsem uslyšela další kroky, tak jsem ho kopla a utíkala za zvukem kroků. Doufala jsem, že to bude nějaký učitel, ale jak hodně jsem se mýlila. "Rene nech jí býd," řekl Danny. Jeho tvář byla celá poškrábaná, ale když jsem se podívala znovu, neměl na tváři ani jeden škrábanec. Nevěděla jsem proč, ale šla jsem k němu a schovala se za něj. Podíval se na mě a pohladil mě po tváři jako před pár týdny u mě doma.
"Vždy si dovoluješ na lidi, jako před lety" řekl Danny. "Na lidi ne, ale na ní ano," Ren se na mě podíval a šel blíž, když se Denny ani o kousíček nepohnul, tak se Ren usmál. "Ty jí zas chráníš jako před lety," pokračoval a upřeně se na mě podíval. Nepřibližuj se ke mně, řekla jsem si v hlavě. Danny se usmál a najednou zmizel. Rozhlédla jsem se a uviděla ho, jak se opírá o dveře od východu. Kývl na mě a pak zmizel. Podívala jsem se na Rena, který se tvářil jako vždy chladně. "Tak já jdu," opakovala jsem a prošla kolem něj. Když se mě dotkl, ucítila jsem silné kopnut a Ren odletěl na druhou stranu ode mně. "Jsi mnohem silnější než kdysi," šeptal, když vstával ze země, podívala jsem se na něj a šla ven. Když jsem otevřela dveře od východu, uslyšela jsem běžící kroky. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že je to Jesica. Věděla jsem, že se na mě mračí a taky vím, že musím co nejrychleji odjed, protože zjístili, že se mnou nění něco v pořádku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lolly Lolly | 23. května 2014 v 11:33 | Reagovat

Boží díl! :O :3*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama